Kam orli nelietajú

Dlhý, ale šikovný vojnový film, ktorý pôsobí skôr ako špionážny z čias studenej vojny a nie z druhej svetovej vojny. Má prekvapivé zvraty, no nemal som ten dojem pri pozeraní, že by dával priestor na to, aby sme skúmali, kto je skutočne zlý, skôr akoby nás chcel ohromiť tým, ako na to príde sám, proste akoby taká škola špiónov. Zimná a nočná atmosféra z toho robí zaujímavé dielo, navyše akcia je do veľkej miery uveriteľná, napriek tomu, že tá pre nás dobrá strana zvládne takmer všetko akoby z nemeckou precíznosťou s pár prvkami improvizácie, kde žiadna náhoda nenarobí problémy, ba skôr naopak akoby sa diali aj nemožné veci, aby tí, ktorí majú utiecť, utiekli, proste trošku snový príbeh a pre mňa morálne kontroverzný s frajerskými postavami. (25.07.2013)

Vzhľadom k veľmi zábavnému faktoru tohto diela sa nakoniec prikláňam k štvrtej hviezde, aj keď mi takto prehnaná dĺžka viac sadla k Huttonovmu nasledujúcemu dielu o DSV Kellyho hrdinovia. Možno preto, že šlo o road movie a tu sme viac menej uväznení v hraniciach jednej širšej lokality. Predpríprava, realizácia a útek, to sú tri pevne dané a značne predvídateľné časti filmu, ale popravde práve v takto koncipovanom filme je dodržovanie pravidiel na mieste. V tej dvojito-agentskej zápletke sa bude vyznať málokto, ale dodáva to predsa len tej priamočiarej akčnej dejovej línii na zaujímavosti a o čo tu v skutočnosti ide, je pomerne dosť komplikované, ale k užitiu si filmu v podstate nepotrebné. Osobne ma potešila zimná a horská atmosféra, neocitáme sa v mestách, pri mostoch a vo veľkých bitkách ako v drvivej väčšine anglo-americkej produkcie zo 60.-70. rokov o tomto vojnovom konflikte. Ak prijmete fakt, že ide o čisto komerčný film a tým pádom má v prvom rade zábavnú funkciu, tak sa primerane zabavíte aj vy. Ak chcete nejaký zžieravý filozofický traktát o nezmyselnosti vojny, poobzerajte sa niekde inde, na výber je toho dosť. (25.11.2018)

Famózny vojensko-špionážny epos, ktorý je rovnako silný po stránke zamotaného špionážneho príbehu, ako i po stránke nesmierne nabúšenej akčnej pecky. Vynikajúca atmosféra filmu je ešte umocňovaná neodolateľným dejiskom, ktorým je hrad na alpskom úbočí a taktiež hudbou. Goodwinov soundtrack síce recykluje jediný motív, ale miestami dodáva filmu neuveriteľný šmrnc. Všetko sa samozrejme točí okolo výborne obsadených postáv. Eastwood je v Orloch nebezpečnejší než ho Divoký Západ kedy zažil, ale väčšinu pozornosti na seba strháva bravúrny Richard Burton. Nikdy som nevedel, kedy je to, čo hovorí a koná bluff, double-bluff alebo triple-bluff. Ale presne to je účelom geniálne premysleného scenára - poldruha hodiny diváka miasť a napínať, potom ho impozantným hodinu trvajúcim akčným masakrom vyčerpať a nakoniec vygradovať všetky aspekty filmu do takmer katarzickej roviny. Where Eagles Dare patrí medzi tie filmy, ktorých dlhá stopáž nenudí ani minútu a práve v tom tkvie ich čaro. Aj napriek drobným logickým nezrovnalostiam (ktoré ale k žánru bez pochýb patria), ide o skutočný žánrový klenot. Dnes sa už takéto filmy netočia. (10/10) (21.11.2011)

Film Kam orli nelétají koření v kinematografii šedesátých let, období drahých válečných spektáklů, osamostatňujícího se akčního filmu a hlavně špionážních snímků, přičemž právě žánrová nevypočitatelnost se stává nedílnou součástí jeho nebývale promyšlené osnovy. Ta přibližně v každé své třetině klade do popředí trochu jiné cíle, stejně jako lehce odlišně kombinuje čisté napětí s nečekanými překvapeními – a všechno do sebe rytmicky zapadá. ___ Nacisté po pádu spojeneckého letadla zajmou důležitého britského armádního činitele a drží ho ve své prakticky nezdolatelné horské pevnosti Orlí hnízdo. Major Smith je pověřen, aby se svým britským týmem s jednou americkou posilou do pevnosti pronikl a zajatce osvobodil. Jednoduché? To si jen myslíte! Zejména božská scéna u krbu dokázala zamotat hlavu nejednomu divákovi, který se duševně připravil na válečný akční film (ne tedy, že by počtem mrtvých nekonkuroval leckterým hongkongským střílečkám a že by napínavou rvačkou na horské lanovce nepředběhl bondovky o jeden celý rok). ___ Precizní balancování na pomezí žánrů, vyprávěcích temp a diváckých očekávání přitom tkví i ve funkčnosti spojování dvou modů hereckého chlapáctví. Na jedné straně snímku vládne starosvětsky drsňácký Richard Burton, jenž dokáže stárnoucího akčního hrdinu utáhnout stejně sebejistě jako Marka Antonia z Kleopatry (1963), pochybujícího Špiona, který se vrátil z chladu (1965) či životem zlomeného akademika George z Kdo se bojí Virginie Woolfové (1966) – ač tentokrát toho na plátně míň vypije. Na druhé straně film stojí a padá s minimalistickým herectvím Clinta Eastwooda coby ikonického drsňáka nové éry, který sice na plátně skoro nepromluví, ba dokonce ani nepohne obličejovým svalstvem, ale jeho poručík Schaffer je stejný frajer jako Burtonův major Smith. ___ Žánrové ozvláštňování přitom zůstalo zcela záměrně v mantinelech vlastních tradic, třebaže stojí na průsečíku hned několika z nich. Nepomrkává se sebeironicky na diváka ani se nepředkládá diskuze o obecnějších morálních tématech, pročež snímek zřejmě poněkud zapadl vedle soudobých revizionistických děl jako Bonnie a Clyde (1967), Tucet špinavců (1967) či Divoká banda (1968). Ovšem film nemusí figurovat v kánonech, abychom ho mohli upřímně milovat a obdivovat – k čemuž se v tomto případě hrdě hlásí například Quentin Tarantino, který vzdal snímku Briana G. Huttona hold zejména svými Hanebnými pancharty (2009). ___ Čerstvě jsem snímek viděl v Krnově, a to na nejlepším českém filmovém festivalu KRRR! – a třebaže byla sedmdesátimilimetrová kopie načervenalá a s německým dabingem, šlo o vysněnou projekci a budu na ni v dobrém vzpomínat ještě dlouho. (Už kvůli tomu, jak se snažili festivalem unavenější diváci během přestávky rozklíčovat, co všechno se během oné krbové scény vlastně stalo.) (10.04.2017)

Jeden z těch válečných filmů, které nikdy nezestárnou. Jak poslední dobou projíždím filmy Richarda Burtona, tak mi přijde, že snad byl na vrcholu hereckých schopností celej život. Není film, kterej bych s ním viděl a kterej by se mi nelíbil. A vždycky hraje jako kdyby to nehrál. Připomíná mi Karla Högera, jak hereckým projevem, tak jeho kvalitou. I když pokud vím, tak v soukromí byli každej úplně jinej. (02.02.2006)