Búrlivé výšiny

V čom spočíva kúzlo a sila tejto x-tej adaptácie? V megacharizme Ralpha Fiennesa a krehkej kráse Juliette Binoche. Exteriéry sú vybraté vhodne, ale pôsobia akosi neosobne, s atmosférou sa mohol Kosminsky pohrať viac. Pokiaľ ste knihu nečítali, tak vám prerody postáv môžu pripadať priveľmi rýchle a ich niekedy odmerané, inokedy pochabé chovanie voči ostatným postavám nelogické. Ja som však knihu čítal a v polovici som mal taký bordel v postavách a udalostiach, že som to vzdal ešte pred koncom. V tom sú pre mňa Wylerov a tento film hodnotnejšie, pretože všetko je prehľadné, divák vie, kto je kto a v spleti mien sa nestratí. Z tohoto hľadiska je zaujímavé si uvedomiť, že ak by som knihu nečítal, možno by som bol z postáv znechutený a moje pocity z filmu by boli viac negatívne. (06.01.2014)

Knižní předlohu neznám, ale láska rozhodně není to, v čem by měl být zakopán "pes" filmu. Pouze začátek a když přimhouřím obě oči, tak možná i konec jsou posypány tou troškou lásky, jinak Bouřlivé výšiny jsou hlavně o pomstě za zrazenou lásku... Ralph Fiennes je možná ještě satanštější a ďábelštější než v Schindlerově seznamu....ale vesničané přísahají na své bible, že on stále nenašel klid... (15.07.2009)

Bouřlivé zklamání. Do filmů z viktoriánské éry chodím na jistotu, zvláště když autorkou předlohy je některá z Brontëovic sester. Jenže na konečném výsledku této adaptace ducha Emily Brontëové postrádám, nebavila mě prokreslenost postav, nelíbilo se mi uchopení příběhu a hrozně mi vadila unylá Juliette Binoche v podání Cathy (u Catherine to bylo lepší), která se mi svým vzhledem do daného období nehodila. Vlastně jediné výraznější pozitivum při sledování pro mě byla Fiennesova démoničnost a díky tomu přidávám třetí. Než ještě jednou tuhle verzi, tak to raději experimentální pokus od Arnoldové z roku 2011, nebo opět papír (a pevně doufám, že mě uspokojí britská TV verze s Tomem Hardym). 60% (12.04.2014)

Moje první přímá zkušenost s románem E. Brontë dopadla více než dobře. Temný příběh, zasazený někam do viktoriánské doby, o strastiplném vztahu dvou lidí, kterým osud do cesty postavil stopku s odbočkou, byl vyobrazen s překvapivou hloubkou, atmosféra hraničila až s depresivností a film, podporován skvělýmí výkony krásné Juliette Binoche a ďábelsky posedlého Ralpha Fiennese, diváka neúprosně vtahoval přímo do centra chladného, větrem ošlehaného yorkshirského statku s expresivním názvem... To vše bylo doplňováno vynikajícím soundtrackem, který umocňoval zážitek z již tak skvělého filmu. Román jsem nečetl a předchozí adaptace (v nejbližší době se chystám na málo známou Buńuelovu) jsem zatím neviděl. Byl jsem poučen, že film je dostatečně věrným převedením knihy, ale to mi nezabrání si ji v blízké budoucnosti přečíst. (05.09.2006)

Bez ohledu na moje průměrné hodnocení musím u tohoto filmu pochválit výborné obsazení. Ralph Fiennes ve své nejpřitažlivější roli (ach!) a Juliette Binoche něžná a nádherná. Překrásná hudba, nelze se divit, když ji má na svědomí můj oblíbenec Sakamoto. Nemůžu však říct, že se mi film líbil, že se mě nějak dotkl nebo že mně snad u něj bylo smutno, ale rozhodně jsem vyhověla požadavku v začátku filmu a dala si pozor, abych se ani jednou neusmála. Knižní předlohu neznám a ve filmu jsem nepochopila jednání nikoho z nich, ani jejich věčné trápení. Je mi smutno u filmů, kdy osud zamíchá kartami nebo to ten druhý cítí jinak a nejde s tím nic dělat. Tady se však rozhodovali sami a že se pak trápili, byl jen jejich problém, stačilo se rozhodnout jinak a všichni by byli spokojení (mám-li jistotu, že mě ten druhý chce a já nechci nikoho jiného než jeho, proč bych se vdávala za někoho jiného?)... Zaujaly mě některé dialogy a co si budu už vždycky pamatovat je " Myšlenky jsou tyrani, kteří se znovu a znovu vracejí, aby nás mučili." a "Nemohu žít, odešel mi život, nemohu žít, odešla mi duše." (14.07.2016)