Iron Claw

Film, který ve své cca polovině brutálně změní náladu a pere do tebe velmi silný příběh. Čímž nechci říct, že první část stála za hovno, vůbec ne.  Režisérovi se v ní daří představovat celou rodinu byť někdy brutální střih není úplně nejlepší počin jak diváka dostat do sebe. Rodiče bratrů byli neskuteční asociálové a zajímalo by mě jak moc tady bylo realita a filmová fikce u sebe. Je to někde mězi 3-4, herecky kvalitní, ještě kvalitnější je kamera, tu jsem ocenil zejména v ringu při poslední rubačce a když byly "tiché záběry s obsahem". No já nakonec tu 4 dám. (26.02.2024)

Durkin je zajímavý režisér. Vybírá si zajímavé náměty, které spolu moc nesouvisí a dokáže přinést dobré pojetí různých příběhů. Příběh rodiny Von Erichů je něco, co si zaslouží kvalitní zpracování, a i přes malé změny proti realitě je tento film po emocionálně naprosto odzbrojující. Kvůli pracovní povinnosti jsem byl nucen si příběh nastudovat předem, a tak mi nezbývá si pouze představit, jak musí působit na nic netušícího jedince, který do něj jde naslepo. Naprosto tragický osud, který sportovní bohové a despotický otec této rodině přichystal se může zdát až neuvěřitelný a přehnaně depresivní. Citová stránka však ukáže, že když na to přijde, je i takto vychovaný jedinec schopen uronit slzu pro své milované bratry. Naprosto zdrcující doják, který se dostane do dějin sportovního filmu. Nenominace na jakoukoliv cenu je hříchem. (17.03.2024)

The Iron Clown musí být pro našince s alespoň elementárním vkusem a kvocientem nad úrovní německého ovčáka naprosto nezáživný, vleklý až otravný pomníček skutečné žampióní famílie vidláckých bigotních dementů s buzerantskými účesy, příznačně se angažující v nejdebilnějším a nejlopatističtějším pseudosportu pro totálně zdegenerované idioty – wrestlingu. Pseudosportu, v němž banda postižených nasteroidovavaných pičusů předstírá údery a tříská sebou o zem, a u koho z nich ta kohorta solvin v publiku nejvíce piští, ten je jakože „mistr světa“, i když se tato vrcholná retardace provozuje téměř výhradně na území Spojených sráčů Oligofrenických. De fuckto se jedná o špatně natočenou, zdramatizovanou, sestříhanou i zahranou a totálně nudnou studii opolidských bratří s vyrachtaným fotrem, postupně vychcípávajících při soutěžení o „prokleté“ Darwinovy ceny, až přežije jen ten nejhnusnější pitekantrop, jako vždy totálně prkenný Hnuzack Efron. Ovšem pokud xmrti rádi uhranutě a s jakože děsně erudovaným psychologicko – sociálním nadhledem dvě hodiny v zoo pozorujete statickou tlupu šimpanzů, kteří po sobě občas hodí hovno, popřípadě si kompulzivně cucáte palec u jakýchkoliv pohyblivých obrázků, hlavně že jsou barevné, je to film přesně pro vás! (28.02.2024)

Pokud na to půjdete jako na wrestlingový film, je tu vysoká pravděpodobnost, že vás výsledek zklame. Sean Durkin sice dokáže s přehledem natočit pořádnou mlátičku, ale evidentně ho na příběhu rodiny Von Erichů zajímalo něco úplně jiného. Konkrétně jaké je to vyrůstat v železném spáru otcových nenaplněných ambicí a jak obtížné je vykročit z takto omezeného životního ringu ven. Přes obdivuhodnou muskulaturu Zaca Efrona je to hlavně psychologické drama od nezávislého studia. A jako takové funguje výborně. (09.02.2024)

Decentní prohlídka bojů, kdy film se zdá být příjemně naschvál stejně hraný jako zápasy v ringu. V tom nejlepším slova smyslu. Citlivé drama, které má spád, dobré herecké koordinace. Efron teda vypadá jak Farquaad na roidech, nicméně zrovna zde ukazuje, že herectví ve vážné formě jde. I když s debilním účesem. Z jistých situací šlo vyždímat víc, aby zafungovala síla psychologických vazeb a tajů. Finále strhující s jasnou a dobrou myšlenkou. (29.02.2024)