Reklama

Reklama

Obsahy(1)

O Hanácích se říkávalo, že jso to lidé rozvážní, ale pomalí. Inu: Hanák - velké panák, z šeroka vekračoje, jedno nohó k předo postrkoje. Jenže samo nářečí této trochu posměšné říkánky naznačuje, že si ji na sebe obyvatelé střední Moravy vymysleli sami. Vždyť tu přece vždycky žili nejlepší hospodáři, pracovití sedláci i šikovní řemeslníci. O tom, že pracovitosti se museli mladí lidé učit i na Hané, vypráví vtipný příběh původní pohádky scenáristy Pavla Aujezdského. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (39)

Pedro72 

všetky recenzie používateľa

Nevyhledávám studiové pohádky, takže bych tento kus neshlédl nebýt připojené hanácké legendy. Je to příjemná moralitka se slušně hrajícím Donutilem, víc se o tom asi říct nedá. Takže přidám něco na margo té Hané. Jazyk: Celkem autenticky používá jižní středomoravské nářečí Miroslav Donutil. Jenže hanáčtina (centrální středomoravské nářečí) to není. To by byly v názvu bochte (čti bôchtê). Hudba: Asi jihočeská? Kostýmy: Snad barva mužských kalhot a holínky vzdáleně připomínají oděv na všední den. Jenže, v tomtéž jsou herci oblečení i na svatbě. V tomhle by se na Hané vdávala žebračka za pasáčka. Zdobnost hanáckého kroje je vyhlášená. Ekonomika: Moc to nesedí, i když pokud jde o příběh chudých domkářů, pak mohla vyhovovat ta jedna místnost. A pokud bychom byli na hraně Horácka, pak by snad dávaly smysl ty milíře. Tož tak. ()

Jezinka.Jezinka 

všetky recenzie používateľa

Ani půl slova proti nářečí zde použitému, kdyby od půlky protagonistů neznělo tak křečovitě. Na Hané mají evidentně velkou fixaci na buchty, jak mám buchty ráda, hlavně ty s makovó nádivkó, tak tady už jsem z neustálého pohledu na pekáče buchet měla téměř fyzickou potřebu vidět třeba pečenou jitrnici, ač vepřové, na rozdíl od buchet, nežeru. Čeho je moc, toho je příliš, i kdyby to buchty byly. Jak jsou na tom na Hané s milováním nám neukázali, ale hádám, že kdyby to pojali stejně, jako to vzali s těmi buchtami, chtěla bych vidět záznam z pohřbu. ()

Reklama

Danulinda 

všetky recenzie používateľa

Tato pohádka sice není nijak velkolepě pojatá či bůhvíjak rozpracovaná do detailů, ale je zde řečeno vše, co bylo potřeba a p. Donutil se do role vesnického burana hodí asi jako Bohuš (v Dědictví ...) pasoval p. Polívkovi. Použitá Moravština, respektive Hanáčtina, dodá také tu správnó atmosféró :-) . ()

otík 

všetky recenzie používateľa

Roztomile naivní a příjemná pohádka s hanáckým nářečím, výtečným Miroslavem Donutilem a voňavými buchtami. Jde o klasickou starší studiovou pohádku s kratší stopáží, takže na nějaké vykreslování postav není čas. Máme tu líného Janka a neschopnou Kordulku, kteří se potkají když je matičky vyhnali do světa, zaslíbí se jeden druhému, ale před svatbou se samozřejmě musí naučit pracovat. A tak se dostávají do lesa, Janek k uhlířům, Kordulka k jejich mamince. A o práci je postaráno. Teď už jen nachystat svatbu a je to. Ano, je to pohádka, s reálným životem to nemá nic společného, ale přece proto se díváme na pohádky. Hudba: Jiří Václav ()

ostravak30 

všetky recenzie používateľa

Tahle pohádka mě překvapila. Jednak potěší hanácká mluva a fakt pěkné kulisy. A co jiného je poučnější, než vyhnat oba z pece a naučit je, že si na koláče musí vydělat. To by děti mohly pochopit. A taky to, že láska prochází žaludkem. Vždyť Kordulka vše od Janka dostane za buchty. A buchet se tu napeče a sní jako v žádné jiné pohádce. Možná si někdo všiml, že když Miroslav Donutil kopne motyčkou poprvé do země a odhrne hlínu, jsou pod ní vidět prkna. ()

Galéria (2)

Zaujímavosti (1)

  • Janek (Miroslav Donutil) jako správnej Hanák jí buchty. Buchty jsou ovšem pravé české (Honzovské) povidlové, tvarohové apod. Na Hanné se ovšem nejedí buchty, ale hanácké koláče. Janek by se ve skutečnosti měl ládovat jimi. (horskejvlk)

Reklama

Reklama