Zimné prázdniny

Hodně povedený film, u kterého mi vadí zbytečná délka stopáže a některé kapesníčkové záběry, jichž se Payne žel nevyvaroval. Američané asi mají velké trauma z Vánoc a rodinných setkání, na kterých vyplují kostlivci ze skříně, protože tyhle filmy by mohly klidně mít svůj vlastní žánr. Každopádně napsané a zahrané je to skvěle, nechybí tomu trojrozměrnost a nejednoznačnost postav, lidský vhled i pohlazení, smutek i něco radosti a cti. Navíc je zde naznačena spousta linií, které si můžeme domyslet, jak asi dopadnou, ale ústrojně doplňují hlavní téma. Líbí se mi i ten nenásilný humor, jemný, leckdy sotva postřehnutelný, ale je tam a vždy dobře pobaví. Zvláštní je, že krátce před zkouknutím tohoto filmu jsem viděl zajímavý plakát, jehož heslo mne dostalo: Cíl bez plánu je jen snem. A o tomhle je tenhle film - kromě toho viditelného poselství, že vztahy jsou důležité (Nejsilnější je ta scéna s otcem v psychiatrické léčebně, především to, co zůstalo nevyřčeno. Naprosto jsem v tu chvíli tomu klukovi rozuměl.). (01.05.2024)

Pěkný vztahový film o pár outsiderech, kteří jsou nuceni strávit svátky ve společnosti, kterou si nevybrali. Jak známo, Vánoce dovedou někdy kouzlit a tak to, co vypadá zpočátku jako zmařený čas, může se proměnit v zážitek docela příjemný a prospěšný pro všechny zúčastněné. Skoro až taková ne milostná vánoční romantika. (25.12.2023)

Prostě takový příjemný a pohodový film o vzájemném foukání bebínek dvou zakomplexovaných životních prohrávačů, kteří probuzněně přibrali do ukňučeného mlýnu ještě patologicky obézní černošku, taky s traumatem. Je to rovněž milý historicky exkurz do dob, kdy i mindráci ještě byli svým způsobem silní, dokázali se se svou mizérií srovnat, nepotřebovali veřejně ventilovat, a ani aby je banda anonymních pseudoaltruistických bolševiků falešně xoxovala na asociálních sítích a neomarxistické neziskovky za ně bojovaly až do roztrhání sponzorů, obhajujíc své mzdy. Hodně a okatě to nakupovalo v Hledání Lesoně, který je ovšem ještě o třídu výš. Pavlík Džemař jako vždy naprosto vynikající! (25.02.2024)

Konečně můžete mámě a tátovi bezpečně doporučit na co jít do kina a nestydět se za sebe. Ta časoprostorová trhlina, která vás dokáže přenést do věrohodné iluze počtku 70. let přitom nevznikla jenom důkladnou postprodukcí a chytrým výběrem lokací, nýbrž i nároky na herectví zúčastněných, kde zejména Dominic Sessa perfektně hraje nahrocenýho drzýho spratka po vzoru protagonistů třeba Harold and Maude nebo Deep End. I díky tomu nejsme vytrženi z toho dvouhodinového úniku do jiného světa a Holdovers nepůsobí to jako vynechaná epizoda z Harryho Pottera, ve které Voldemorta znázorňuje Vietnamská válka. PS: o mé největší dojetí se včera v kině ovšem postaral asi devadesátiletý pán, který seděl za mnou a který po shlédnutí traileru na druhou Dunu zašeptal své žene "Tohohle filmu bych se ještě také rád dožil." (26.02.2024)

Americká variace na Pelíšky? (Ne dějem, ale pocitově.) Proč ne! Tenhle film je jako ponořit se do hluboké vody a po dvou a čtvrt hodině se vynořit úplně zrelaxovaný a s obnovenou vírou v lidstvo. Dojemný, lidský, obyčejný, relatable, ozdobený špičkovými hereckými výkony. Opravdový sníh už je jen třešnička na dortu. Doporučuju všem melancholikům. (15.01.2024)