Prívesok

samotná myšlenka vnitřního monstra ve kterém se zrcadlí naše činy a pocity a nakonec může z člověka udělat zrůdu a nebo pravý opak je celkem fajn. Bohužel tvůrci tady tu myšlenku nedokážou pořádně rozvinout a výsledkem je tak sice koukatelný, ale jinak (pod)průměrný horůrek, který viditelně čerpal inspiraci v osmdesátkách a Cronenbergovi, ale který není zábavný ani jako odlehčené béčko ani jako zvrácený body horor...40% (20.10.2023)

Ženská má problémy  v práci a do toho si myslí, že její přítel spí s její nejlepší kámoškou (proč se jich neoptala?). Nějak se v ní aktivuje její mrtvé dvojče a ožije pak se z ní oddělí úplně a ona mu něco dává, aby ho měla pod kontrolou samozřejmě ono to  uteče a chce ji nahradit. Jako horor to nefunguje jelikož sledujeme dokola scény jak tomu něco dává až zhruba 30 minut před koncem se to rozjede  a pak je to rychle ukončené . Kromě vzhledu mutantíka a té Asiatky  Kausar Mohammed tam není co pochválit. 20 procent (06.01.2024)

Námět spočívající v tom, že se v životě člověka materializuje něco jako dvojník, vnitřní monstrum či cokoli jiného, co z hlediska analytické psychologie představuje personifikovaný Stín, není vůbec špatný. Vliv této entity může být buď prospěšný nebo ničivý (v závislosti na schopnosti člověka jej integrovat), často bývá ambivalentní. Zvládnutí tématu v tomto filmu je celkem ucházející. Kdybych psal scénář já, pojednal bych film jako politickou komedii: U pravicové političky, která do té doby papouškovala akorát tak rozumy diktované z Bruselu, se najednou objeví stínová osobnost, která má na „evropské hodndoty“ úplně jiný názor atd. (06.10.2023)

V očekávání něčeho děsivého, tedy nepovedeného, jsem nakonec dostal průměrný snímek, který vypadá jako filmy ze sedmdesátých a hlavně osmdesátých let. Když se monstrum objevilo poprvé, tak se mi okamžitě vybavil snímek Basket Case (1982). A nakonec, i přes počáteční úsměv, jsem byl rád, že místo pixelů jsem po dlouhé době viděl poctivé staré efekty. V úvodu se nabídlo několik motivů - šaty, mutace, monstrum, chiméra - a zdálo se, že byl jejich potenciál promrhán. Jenže film se začal ubírat zcela jiným směrem a nápad s monstry a hostiteli se mi velmi zamlouval. Jistě, takový Cronenberg by z toho udělal parádní zvrácenou podívanou plnou hnusu, jenže málokdo je Cronenberg. Každopádně poslední čtvrtina má napětí i spád a to se počítá. A krmení, hm, je připomenutí skvělého Yuznova filmu Society (1989). Jo a taky je v tom trochu vidět Invaze lupičů/zlodějů těl, což mi nevadilo, páč tenhle motiv se mi líbí. Škoda, že se Zlokovicová více neodvázala, ale počítám, že tu možná byly i tlaky od producentů. Jinak hlavní myšlenka není špatná - naše životní prohry a bolesti dají prostor k temnotě, co nás postupně vysaje a zničí. Optimisti a veselí lidé žijí déle! Slušná hudba. Za mě dobré. (03.10.2023)

Mladá módní návrhářka zjišťuje, že rostoucí pocity marnosti a nedůležitosti vlastně nejsou jen pocity, ale něco co leze skrze ní na povrch.. Doslova. O filmu jsem si nic nečetl předem, prostě jsem si ho zapnul. Od první minuty se dějí divný věci a pak přijdou ještě mnohem divnější 😅 procenty se nenechte vůbec odradit, je to solidní bizárek. Celý ten příběh je z jiného světa, ale určitě si zkontrolujete mateřská znamínka. tohle fakt nechceš. Nejedná se tak úplně o horor a vlastně ani komedii, i když jsem se ze začátku dost nasmál. Šel jsem do toho s tím, že jde o body horor. No, ten to je tak z 10ti %. Dívat se na to dá, nenudí to, není to špatně natočené ani zahrané a navíc to má feeling 80 a 90s' což se dnes moc nevidí. Takže cením za nostalgický počin... (07.10.2023)