Hranice života

Natočiť surealistický film sa musí sakra vedieť. Psychedelické scény dobré, dej celkom napínavý a spočiatku dobre zauzlovaný. Stále čakáte, ako to vlastne je a kto je v skutočnosti ten blázon. Neviete, čo je realita a čo halucinácie. Posledná tretina už ale začne trochu zaváňať nezmyslom a koniec to všetko bohužiaľ úplne zmetie. Veľká škoda. Jedná o najslabší kúsok, aký som od "majstra filmovej nálady" Marca Forstera zatiaľ videl. (04.01.2015)

(Trestuhodně opomíjený snímek od shlédnutí traileru /2005/) Naprostá paráda. Předem si musím postesknout nad všemi "tříhvězdičkovými hodnoceními", a oprávněně konstatovat, že takoví uživatelé se v příběhu bohužel ztráceli (jak většina z nich hrdinsky a smutně přiznává); tím pádem jej plně nedocení. Paradox je, že jsem v dlouhém časovém intervalu (asi od Temného rytíře) nenarazil na jiný film, který by si stoprocentní rank zasloužil více. Já tomu rozumím: když něco nepochopím, nebudu to vychvalovat do nebe...! Takže: jaká je před zřením Stay nejlepší rada? Jednodušší být nemůže: dopředu mi stačilo vědět, že Forster bude nejpíše pracovat s paralelními vesmíry, ale moc jsem na to nespoléhal. Snímek jsem prostě pustil, a snažil se moc nepodivovat na několika velkými WTF momenty - mimochodem přirovnávání k režisérovi Twin Peaks občas sedí dokonale. Doufal jsem v inteligentní konec, neboť jsem nevěřil, že režisér takového formátu si s divákem sprostě pohraje, a nakonec jej nechá tápat v hluboké temnotě (jako Lynch). A to se naštěstí opravdu nestalo. Další důležitá věc je uvědomit si, že Stay je HODNĚ sci-fi. Je to jeden z nejkrásnějších a nejlépe zpracovaných sci-fi příběhů všech dob, a možná i proto jsem se do něj tak zamiloval. Jak jinak lze číst hard science fiction povídku, než nechat se unášet komplexním textem, a ke konci spoléhat na odzbrojující pointu? A pointa je v tomto případě ne fackou, ale hned pravým hákem do dobrovolně nastavené brady. Stejně jako k těm nejlepším knihám žánru, kdy čtenář očekává, že nebude zhrzen, jsem přistupoval k tomuto revolučnímu kousku. A i když dalších kladů lze vypsat hodně a byl by z toho komentář na sto řádků (herci, kamera, režie, hudba, vizuál), tak nakonec zmíním, že film je ne nepodobný úžasné Fontáně. Já sám za sebe jsem byl velmi překvapený, šokovaný, a zadostiučiněnost se dostavila v míře, která nemá u hollywoodských majstrštyků obdoby. (13.01.2010)

Trochu jsem se obával, že to bude jeden z těch filmů, který si postupně buduje podmanivou, tísnivou, napínavou, mrazivou (doplňte si další přívlastky dle libosti) atmosféru, aby ji na konci ztratil jako mávnutím kouzelného proutku. A přesně toho jsem se dočkal. S tím rozdílem, že Stay divákovi nabídne také vymakanou formu (kamera, střih) a navíc atraktivní hereckou trojici. Pointu jsem nepobral (což by až zas taková tragédie nebyla), ale Hranice života ve mně ani nevyvolává potřebu dále vyvíjet úsilí na její pochopení, či vytvořit si vlastní/"správnou" interpretaci příběhu (o to jsem se snažil po celou dobu sledování a dost pochybuju, že mě něco v budoucnu osvítí, abych Stay dokázal pochopit; další projekce mě už neláká). Dal bych třeba i slabší 4*, ale jelikož je takových filmů natočena spousta, zůstanu u lepšího průměru. (30.10.2010)

Vlastně nevím, co psát, a nevím, jestli kdy budu vědět, nejdřív však po třetím zhlédnutí. Jednoznačně se však jedná o formální skvost, který není zdaleka lehké rozluštit. Lynchovina to není už z toho důvodu, že závěr navozuje zdání, že existuje řešení... Pro mě velmi osvěžující, snad až psychedelický zážitek. (24.04.2006)

Brain-mush, ktorému ubližuje najviac samotné, "doslovné" rozuzlenie v závere (SPOILER: veľmi podobné, ako mal svojho času jeden podpriemerný teenagerský thriller- horor s Elizou Dushku). Film o situácii, ktoré viaceré vierovyznania opisujú rôzne a pritom sa v niektorých črtách zhodne stretávajú. Vhodné farebné tónovanie obrazu a hypnotická, tlmene nevtieravá hudba so zaujímavými montážným viazaním sekvencií. Osobne ešte raz škoda toho záveru, ktorý síce na poli logiky spája predchádzajúce "divnosti", ale zároveň mi ničí aj ich predtým fungujúcu atmosféru iracionálna, ktoré možno srdcom pochopiť iba vlastným prežitím, a nie voyuerským sledovaním. 70% (07.03.2006)