Už tu nežijeme

Vynikající vztahové drama s brilantními dialogy, které mě velmi potěšilo, ale s ledovým nádechem. Dusno, které propukne v milostném čtyřúhelníku je k nevydržení a musí dospět k vyhroceným závěrům, protože ve čtyřúhelníku to vždy minimálně jeden odskáče...Jediné, co mi na tomto filmu vadilo, byla Laura Dern, je to čistě subjektivní pocit, vím, že je to Lynchova dvorní herečka a ve všech jeho filmech zářila, ale sem se nehodila, vedle Naomi Watts působila tragicky. (25.06.2008)

Film, který velmi věrohodně vychází z rozdílné psychologie čtveřice postav a rozehrává s nimi na první pohled banální hru na manželskou nevěru, která ovšem nesměřuje k žádným klišé. Skoro to vypadá, že se nám snaží říci, že nevěra může být lékem na manželské problémy, ale jen dokud se k ní člověk nepřizná. Pak idyla imploduje a některý ze vztahů se zhroutí. U každého z podváděných / nevěrných to ale může být jiný vztah. Žádná z postav není černobílá a nic tak jednoduchého jako rozdělení na hajzly a dobráky tu nehledejte. Takový malý nenápadný film, ale byla by škoda ho nevidět... a trochu se nezamyslet. (30.07.2010)

Americký nezávislý film zpravidla poznáte podle toho, že se v něm řeší nedořešené rodinné vztahy, dospělí lidé po sobě křičí kvůli jiným dospělým lidem, všichni všechny strašně nenávidí a přitom se vlastně milují a celé je to stejně jenom o sexu a penězích. Méně známí herci v podobných filmech účinkují, aby se stali známějšími, ti známější, aby nám dokázali, že umí také hrát, nejenom se usmívat do objektivů fotoaparátů. Právě snaha něco dokázat je vlastní snímku Johna Currana. Spočívá v tom jeho největší síla i slabina. Snahou o co nejsyrovější zachycení rozpadu dvou manželství připomíná nějakou evropskou „intelektuálštinu“, akorát zde jde více o tělo než o duši. Evropská „intelektuálština“ to ovšem není, pouze jí chce být, což je nejpatrnější na „hlubokých“ scénách, kdy hlavní hrdina běží lesem, do toho vidíme prostřihy na jeho soulož s milenko a slyšíme znepokojující hudební tóny. Způsob, jakým Curran příběhu dodává hloubku není ani trochu nápaditý a ačkoliv natočil přesně takový film, jaký se od amerického „nezávisláka“ očekává, je to film chladný, odtažitý a pohřbívající veškeré umělecké ambice paradoxně přílišnou ambiciózností. Asi to má působit sofistikovaně, režisér mne však nedokázal přesvědčit, že si takto na něco sofistikovaného jenom nehraje. Ne všude platí „méně je někdy více“, ale zrovna u podobného námětu nepochybně ano. Kéž by tvůrci zůstali u metafory se semaforem, coby věcí či pocitem, jenž nám brání pokračovat v bezstarostné cestě životem. A okamžitý rozjezd nemusí být vždy tím nejvhodnějším rozhodnutím. Curranovi by neuškodilo, kdyby více důvěřoval svým hercům a nabídnul jim více scén „zadumaně sedících a mlčících“, jejichž síla by pak rozhodně nespočívala v intenzitě křičených vět. Přitom všechno, co herci měli zahrát, zahráli skvěle. Hlavně obě ženské představitelky; „Lynchova herečka“ Laura Dernová má však stejně jako Naomi Wattsová tu nevýhodu, že její postava je příliš nevýrazně napsaná a nejspíš ani nebudete vyvíjet nějakou snahu, abyste si jí zapamatovali. Kolik podobně nešťastně zamilovaných žen jsme již mohli vidět? Desítky? Stovky? Naprostým vyredukováním výstředností se postavy sice stávají věrohodnějšími, avšak zapomenete na ně bezprostředně po zhlédnutí (tuto vět bych prosil vytesat na svůj náhrobek :). Už tady nežijeme (proč taky) se utápí v šedi nevýraznosti po stránce obsahové, stejně tak formální. Není to film nezdařený, ví, co chce říct a říká to globálně stravitelným způsobem a navíc… na Naomi je opravdu moc pěkný pohled (čím to, že jsou všechny Australanky tak krásné a talentované?). 70% (29.10.2007)

Taký žalostný pohľad do dvoch krachujúcich manželstiev, ktoré sa pomaly ale isto rúcajú. Kto nenašiel potešenie vo vlastnej rodine, našiel ho v milostných aférach - otázne je však kto podviedol koho, keďže to bolo úplne vzájomné. Ale ospravedlňovať neveru slovami "každý si zaslúži byť šťastný", tak to mi nepríde moc zmyselné. No a následne ten dodatok, že aj podvádzanie má svoje morálne zásady - tým to už úplne dorazili. Alebo podvádzaním vzbudzovať žiarlivosť a snažiť sa tak oživiť vzťah, to je tiež na zamyslenie. Rovnako ako aj to kto bol tomu všetkému vlastne na vine, keďže každý mal na nefunkčnosti tých manželstiev nejaký podiel viny (či už Terryna lenivosť, Hankov workoholizmus, Editihna nevyrovnanosť alebo Jackov egocentrizmus). Každopádne, nebolo to zlé, len tomu akoby chýbala nejaká väčšia zmyselnosť. A ten záver som čakal trochu iný, najmä o čosi uzavretejší. (21.07.2013)

Složité jsou vztahy mezi lidmi a ještě složitější je láska. Dva manželské páry se ocitnou v situaci, kdy musí řešit, co udělají se svým životem. Jack je pro mne nejpodivnější postava, protože svůj vztah k Edith si chce ospravedlnit napadáním Terry, která mi jako jediná přijde zcela nevinná a nešťastná. Hank je člověk, který ve své podstatě všechno zavinil, ale uvědomí si to pozdě a Edith mně osobně vadila nejvíc. Jakkoliv byla nešťastná, tohle se prostě nedělá, ne na úkor přítelkyně. Velmi zvláštní mi přišly děti, u Lindenů velmi vnímavé a pozorné a malá Evansová uzavřená a netečná. Vynikající herecké výkony všech a velice dobrá hudba. (20.09.2005)