Dokonalé dni

Harmonická, obyčejná a přesto tolik radosti přinášející podívaná, jejíž gró tvoří vynikající hlavní hrdina pan Hirajama (dojemný výkon Kódžiho Jakuša) a jeho všední rituály od důkladného čištění veřejných toalet po večerní samovzdělávání: tyto návyky definují jeho osobní štěstí, čímž Dokonalé dny diváky nejednou pohladí po duši, aniž by však musely využívat jakýchkoliv klišé či laciných efektů. Svou poetikou Wendersův mikrosnímek připomene díla Jima Jarmusche, zejména pak stejně půvabného Patersona, s nímž sdílí vyprávění o obyčejných věcech neobyčejným způsobem. A za zmínku stojí i skvělý a úderný výběr hudby ze starých kazet, jež pana Hirajamu provázejí při každodenním cestování do práce. Z obyčejných dnů se nestává rarita, nýbrž nádhera, která Hirajamovi ve finále přinese i nečekaně osobní setkání spojené s jeho minulostí, kterou nám tvůrci střípkovitě naznačují v černobílých vsuvkách. Wim Wenders zkrátka vypráví tak, jako jiní dýchají. 7,5/10. (05.04.2024)

„Cizí zadky jsou můj chleba, vypucuju co je třeba.“ Pochvala vydumnici: „vychutnávať každučký okamih každodenného života“ je samozřejmě skvělé a plaší to existenciální úzkost. Jen bych to radši dělal v zahradnictví, hnojením kopretin a fialek. Bohužel, soukromý život Hirajamy i veřejný toaletní život v Tokiu byl zklamáním, prost jakýchkoli problémů i hloubky. Jen taková běžná tělesná sanita, bez očisty zahnojených duší. KONFORMISTICKÉ OKÉNKO: [][] Aby se objektivní vlk nažral, subjektivní koza zůstala celá a má dobrá pověst neposkvrněná, uděluji tři hvězdy, místo zamýšlených dvou. Snad kvůli tomu nebudu za sráče [sic!] a nějaká na csfd registrovaná hajzlbabča o mě nepřerazí koště. [][] Ovšem kouká se na to dobře a tolik záběrů Tokia neuvidíte ani v Tokiu! Perfect document pro (ne)náročné vyzenované single-diváky, kteří nevyžadují zápletku a vlastně ani žádný děj. Dále viz koment kiddo. (09.04.2024)

Komorný atmosferický minimalistický maximalizmus! Jednoduchý život precízneho upratovača japonských toaliet a jemný náhľad do japonskej kultúry a mentality. O životnom príbehu hlavného hrdinu sme sa dozvedeli presne tak akurát na domyslenie si všetkého podstatného. Hudba, alebo skôr skladby, ako na mieru ušité a vypasované. Hviezdičku dolu dávam za prepísknutú minutáž, napríklad znázornenie každodennej rutiny bolo až nadmieru výstižne a šikovným zostrihaním sa mohlo skrátiť a o nič by sme neprišli. Vskutku očarujúci, pôsobivý a poučný film. (29.04.2024)

[4,5*]     "Svet sa skladá z mnohých svetov. Niektoré sú prepojené a niektoré nie. Môj svet a svet tvojej mamy sú veľmi odlišné."     Precítený poetický príbeh osamelého, málovravného a dobrosrdečného  "hajzlipucera" so záľubou v rockových klasikách, knihách a stromoch. Nadmieru podivný námet, z ktorého sa však Wimovi Wendersovi podarilo vytvoriť nádhernú filmovú poéziu. Tak ako som vo všeobecnosti predpojatý voči nemeckým filmom, tak ma Wim Wenders neprestáva znova a znova udivovať a pomaly si vydobýja miesto medzi mojimi najobľúbenejšími filmovými tvorcami. Hlavný hrdina Hirayama (veľmi presvedčivý Kódži Jakušo) je vzácny druh človeka, ktorému stačí ku šťastiu len trošička a ktorý dokáže nachádzať krásu aj v tých najprostejších veciach. Divák je vtiahnutý do jeho života a prežíva s ním jeho každodennú rutinu, ktorá pôsobí ako z filmu Groundhog Day (1993), ale s tým rozdielom, že tento hrdina prežíva zdanlivo dookola ten istý fádny deň dobrovoľne a dokonca aj s veľkým pôžitkom (aspoňže je jeho pracovná náplň spestrená tým, že "neni hajzel ako hajzel"). Hirayama pritom žije v úplne inom svete, vo svete dávno minulom (asi tak pred 40 rokmi, keď vládli audiokazety a analógové fotoaparáty), takže snímka zároveň ponúka aj veľmi zaujímavú konfrontáciu jeho (minulého) sveta a modernej súčasnosti. Atmosféra veľkomesta je podaná uhrančivo, a to aj vďaka kombinácii s výbornou hudbou (naozaj výnimočne dobrý výber). Pôsobivé sú aj čiernobiele snové scény, v ktorých presvitajú záblesky hrdinových spomienok. Najintenzívnejším z celého filmu je pre mňa nádherný úsek s Hirayamovou neterou Niko. Toto je presne ten druh filmu, ktorý ma dokáže nabudiť, nabiť životnou energiou.     "Nabudúce je nabudúce. Teraz je teraz." (11.03.2024)

Krásny film na pohladenie duše, bohužiaľ mu ale chýba nejaká zmysluplnejšia pointa. Čakať dve hodiny aby som zistila, že dej sa nikam neposúva pôsobí ozaj nezmyselne. Dosť ma to mrzí, pretože hlavná postava je sympatická, námet zaujímavý. Keby sa autor viac zameral na gradáciu deja než na snové výjavy, bolo by to dokonalé. (06.05.2024)