Shortbus

Když tak čtu příspěvky, v jednom film asi uhodil na hlavičku - v žádném jsem si nepřečetl, že by si někdo ztěžoval na lesbické scény ve filmu, ale když už si někdo ztěžuje, tak na gay scény ve filmu. Což mi připadá trochu divné a tak nějak to ukazuje dnešní klasiku - lesbičky se tak nějak vzaly na milost, protože se na ně krásně kouká, ale chlapi? To chraň kdokoliv. Takže už za to má film u mě bod, že ukázal, že i mezi chlapama to může být krásné, erotické a romantické. Film mě příjemně překvapil, přestože mi nabídl přesně to, co jsem od něj očekával (věděl jsem, do čeho jdu). Scény s vibračním vajíčkem nebo zpívání americké hymny jsou fakt perfektní a dost jsem se při nich bavil, stejně tak šéf clubu Shortbus a jeho nezapomenutelné oblečky. K tomu dobrá hudba. Film asi ne pro každého a asi bych před ním i pár lidí varoval, ale asi nejsem "normální" mě se prostě podobné filmy líbí a mám je rád. (09.01.2009)

Sex je tu nejběžnější činností, denním chlebem. Začínáme masturbační gymnastikou, mrskáním otroka dominou a polohami á la Kamasutra už je nuda jednoho manželského páru. Když tohle a mnohé další nějak strávíme, začnou naši citově vyprahlí hrdinové řešit i docela běžné problémy. Často pomocí ruční kamery se dostáváme do klubu zvaného Shortbus, ve kterém si dávají dostaveníčko bizarní newyorské existence a jednoduše si tu užívají. Sexu, nezávaznosti, nových výzev. A postupně dokazují, že jsou daleko normálnější, než se na první pohled zdálo. Někdo tak může snímek brát jako vztahové drama několika tápajících bytostí, jiný bude těžko rozdýchávat zpěv americké hymny, při kterém mikrofony nahrazují ztopořené penisy. Shortbus nevtáhne, pokud ale nevypnete po první čtvrthodince, dá se dokonce i užít!! (23.03.2012)

Velice citlivě napsaný i natočený film o lidech, kteří hledají lásku, štěstí, cit... prostě něco, co jim v současnosti chybí. Postavy jsou natolik dobře napsané i zahrané, že jsem na ně po chvíli přestal koukat jako na nějaký zajímavý, leč nechutný, hmyz, ale začaly mne opravdu zajímat (a držel jsem jim palce). Tam, kde by většina filmařů cudně uhnula objektivem, Mitchell sice najede na detail, ale pro hodnocení tohohle snímku mi to přijde naprosto podružné. (24.02.2007)

Nielen Tsai Ming-Liang dokáže natočiť artové softporno... ;-) Orgazmus ako vrchol a možno jediné skutočné šťastie v živote, početné sexuálne scény paradoxne demytizújuce seba samé v polohe iba čisto účelových aktov v pornofimoch. Možno som práve na tento aspekt osobne nebol pripravený a preto mi celok pôsobil aj napriek snahe povrchne a odťažene. (17.12.2006)

Hedwig a Angry Inch mě nadchla, tady mě bohužel napadají jen samá rozmrzelá proč (kdo, co, s kým a jak bylo vcelku zřejmé), kterým vévodí PROČ si proboha někdo myslí, že explicitními sexuálními scénami v jednadvacátém století někoho šokuje (protože nic víc jsem tam fakt neobjevila a i jako čisté porno to za moc nestojí). Možná tak některé matky... jenže ta moje pracuje od mládí na psychiatrii a při nejlepší vůli mě nenapadá nic, co by ji ještě mohlo šokovat. Ale to jsem odbočila. Možná si JCM myslel, že tvoří, cituji, citlivou meditaci a úvahu nad světem postmoderní absolutní svobody, ale pro mé oči natočil mlýnek na maso, z kterého vypadávají karbanátky spatlané z kdovíčeho a smažené na oleji, který byl přepálený už před dvaceti lety, a bezděčně se tak zařadil mezi pokrytce, které se jeho snímek snaží (asi) kritizovat. (12.05.2011)