Na miskách vah

Taking Sides je o dvou silných osobnostech, kde je Steve Arnold přesvědčený o tom, že umělci jsou stejně zodpovědní jako ostatní smrtelníci za své zločiny v té době, zatímco dirigent Furtwängler oponuje tím, že umění a politika jsou oddělené sféry. Já osobně jsem byla nadšená z hereckých výkonů jak tvrdošíjného a nekompromisního Harveye Kietela, tak Stellana Skargarda, kterému jsem jeho krůpěje potu na tváři opravdu věřila, ale jak to všechno bylo doopravdy............jaká je morální odpovědnost takového člověka v totalitním světě? Abych pravdu řekla, tak jsem měla zvláštní a rozporuplné pocity, když jsem sledovala tenhle duel, kde na mě působil Arnold oproti velmi inteligentnímu umělci dost jednoduše s myslí zastřenou a naprosto uzavřenou. Takže jsem se vůbec nedivila v téhle nepříjemné záležitosti postoji sekretářky Emmy a styčného důstojníka Davida Willse. (21.01.2015)

Také niečo na zamyslenie. Na jednej strane veľa podnetov na premýšľanie a na strane druhej idiotský Keitel, ktorý väčšinu silných myšlienok sparodoval a obrátil na trápnosť. Si stále len omieľal to svoje, všetko zjednodušoval, nepočúval rozumné argumenty a dôvody.... Nuž, ten kto chce odsúdiť , aj odsúdi, aj za cenu, že dotyčný vyzerá ako imbecil. Často sa stáva, vlastne je to pravidlom, že veľmi ľahko sa z utlačovaných stávajú utlačovatelia. Aj tu bolo ukázané, ako bezproblémovo prebrala víťazná strana gestapácke metódy. Keď začal tomu dirigentovi premietať tie zábery z koncentračného tábora trápnosť mi stiahla viečka. Počúvať sa tu oplatilo jedine Stellana Skarsgårda. A hudba samozrejme, jedinečná... škoda, že jej bolo tak málo. Nadpriemer. 75/100 (13.02.2020)

Psychologické poválečné drama o německém dirigentovi obviněném z kolaborace mi mocně pokroutilo útroby, byla jsem tam a trpěla s ním, za doprovodu nádherné hudby a za účasti dvou výborných herců. Harvey Keitel rozehrál tu vojenskou gumu s takovým temperamentem, až jsem měla sto chutí vyhodit ho tím otevřeným oknem (Emmi to vystihla naprosto přesně.. „mě vyslýchalo gestapo..“), no a Stellan Skarsgård v roli oduševnělého milovníka hudby a zároveň naivního dirigenta mi byl beze zbytku srozumitelný, mám totiž úplně stejný vztah ke své rodné hroudě, k mateřskému jazyku a tak vůbec, jsem naivka.. Byl-li v reálu vinen či ne, netuším, nevím, po pravdě řečeno mě dostal na lopatky ten úplný doku-závěr s kapesníkem.. Nadčasová záležitost, o které lze dlouze přemýšlet.. (07.06.2020)

Postupně houstnoucí existenciální drama o střetu dvou rozdílných světů. Američana, který podléhá vlivům propagandy a vlastně se nakonec on nechtěně staví na stranu zla, a Němce, který chtěl dělat svoji práci ve své vlasti a zcela upřímně nechápe, za co má být nyní trestán. Film je vlastně taková konverzační studiovka, která se postupně popasuje s mnoha otázkami viny s přívlastky i bez. Samotný závěr je brilantní. (16.06.2019)

Szabóvy historické (skoro až) fresky jsou všechny tak kvalitní, že kdo dá pět hvězd neprohloupí. Bodování je tu jen proto, aby si je člověk nějak sám utřídil. Já jsem si vybral za favorita "Taking Sides", s českým, poměrně výstižným názvem "Na misce vah". A to hlavně pro to, že prolínání tří hlavních témat (z nichž každé jednotlivé je dostatečně nosné): hudba (především klasická a romantická - nemám ji rád, slyším v ní Heydricha preludujícího na klavíru ve společnosti dam), němectví (v ohnisku své kultury, především hudební) a vina (její přidělování, smývání, odpouštění a trestání). Protože drama Ronalda Harwooda neznám, mohl jsem uvažovat pouze ve filmových dimenzích; z počátku jsem z toho vycítil "wohltemperierte" náznaky otce a syna (Thomas Mann: Doktor Faustus a Klaus Mann: Mefisto), později mě film zaujal bez dalších "postranních" myšlenek. (12.06.2016)