Sedmého dne večer

Šumavské hvozdy jsou možná opravdu víc "krajinou stvořenou pro klid duše než pro dvojnásobnou vraždu". Zvláště když ty hvozdy si zásluhou filmové hudby Štěpána Luckého poměrně pěkně prozpěvují. Ale když se tvůrci tohoto filmu na pomezí dramatu a krimi rozhodnou do tohoto prostředí zasadit příběh o slizkém diverzantovi (chudák Jan Přeučil, že byl  tak často obsazován do podobných typů záporáků) a poněkud natvrdlých kriminalistech (i zde mi bylo líto Karla Högera s Luďkem Munzarem, že museli hrát takto plytké postavy), těžko tomu dát nějaké moc dobré hodnocení. Ač tedy musím uznat, že celý ten nedetektivní rámec tohoto filmu, jemuž vévodí Eduard Cupák vůbec nebyl špatný. Škoda toho nešťastného propojení dramatu s normalizační krimi. Ten románek o bývalém kriminálníkovi a holce z děcáku, co se snaží tu svou minulost před druhým raději zapřít, měl jinak v sobě docela slušný potenciál... (26.09.2023)

Celkem koukatelná kriminálka z pohraničí. Samozřejmě značně angažovaná ve prospěch VB a hlavně PS. Bohužel její poplach a výjezd trochu vyzněl legračně to když vojáci jen těžko naskakovali na korby tater a véesek ač měli v zadní sajtně důlky pro kanady a na korbě jim pomáhal voják. Stejně tak legrační bylo rozmístění hlídek s vysílačkami často tak blízko a tak debilně u sledovaného objektu, že hrozilo náhodné ukopnutí antény náhodným chodcem. Naštěstí každá vysílačka před příjmem vždy silně zapískala a pokud by si jí někdo nevšiml, byl tu ještě řvoucí pohraničník svoji pozici a sdělení, že nic se zatím neděje... Film zaujal i použitými flasbacky v mlžném oparu, to jsem u této tvorby sedmdesátých let ještě neviděl. Znám to však velmi hojně z asijských filmů, většinou když hrdina umírá a vzpomíná ne veselé chvilky za života... Oprostíme-li se od šaškáren s PS, můžeme sledovat příjemné herectví pánů Cupáka, Högera a Munzara. A velmi mne zaujala krásná Hana Packertová u níž jsem následně s hrůzou zjistil, že se účastnila Kameňáků... Dávám tedy za 3 pomeranče. * * * (11.08.2019)

Možná je to určité nadržování a ani za 3 to nestojí. Hoger je ale skvělý vyšetřovatel, cituje Senecu. Asi žádný takový ve službách komunistů nikdy nebyl, fikce Čechova(kurva, tadle věta se mě povedla, packal českého filmu nyní vypadá jako světový klasik). Cupák to zvládá na jedničku a agitku typu "Nepřecházejte soudruzi za hranice, zde je ráj" halt mušíme nějak překousnout...zvlášť v Hatích, tam dnes překusují soudruzi leccos. (17.12.2011)

Úvodní uvědomělá hudba a jméno Ludvíka Tomana v titulcích dává jasně najevo, o co soudruhům jde. Detektivní žánr je záminkou pro výchovnou agitku ve stylu majora Zemana. Střežené pohraničí nikdo nepřekročí, pomeranče denně na každém stole. Jaj... Karel Höger, Luděk Munzar, Eduard Cupák - tihle tři mě nalákali (a nezklamali), dorazil mě prázdný scénář s absencí napětí a hrůzostrašná ideová masáž. (10.07.2011)

Ani tento kriminální příběh z pohraničí bohužel nikterak nevybočuje z šedých vod těžkého průměru. Což je celkem škoda, vzhledem k slušnému hereckému obsazení, jenže ani to zázraky neudělá, když tomu chybí potřebná šťáva – která by byla hnacím motorem samotné atmosféry. Ta je zde místy tak suchá, až se mi začali zavírat oči. Střelba na začátku sice slibovala zajímavou zápletku, kterou ještě umocňovala minulost hlavní postavy, jenže nic navíc tu nebylo přidáno. Nebudu-li počítat bonzáctví starého dědy a Přeučilův zlověstný kukuč… (06.01.2019)