Podivný pár

Když muž trpí uklízecí mánií a své dny tráví dočista do-čista, není divu, že mu posléze zbude jen azyl u flegmatického přítele Walthera Matthaua. Jenže jakmile sáhnete starému mládenci na jeho svatý bordel, vznikne buď variace na staromódní vyvražďovačku, nebo komediální zabijačka. Podivný pár trpí všemi neduhy adaptací, ale coby film je samostojný, snad proto, že tohlo skoro-manželství mezi dvěma heterosexuály vibruje s každou další narážkou a hereckými smeči, esy a prohozy. Divák si od tohohle tenisu užene maximálně zánět bránice:) (30.09.2008)

Příjemná, avšak ne úplně bezchybná komedie, osobně mi z filmů podle scénáře Neila Simona přijde tento jako zatím nejslabší. Víceméně běžný kohoutí zápas není nijak zvlášť okořeněný (byť takový uklízecí maniak, jakého ztvárnil Lemmon, se jen tak nevidí), úvodní expozice směrem k naší story je poměrně dlouhá a nevím, čím to bylo, ale Felixovy starosti jsem zrovna toho večera měl chuť si brát osobně a přepadala mě melancholie. Nicméně, Walter a Jack ztvárnili opravdu skvostný podivný pár (skoro bych řekl až svazek manželský), až mě samotného překvapuje, že jsem je v stavu pospolném viděl poprvé až nyní (snad mi bude za tuto chybu odpuštěno). I díky nim se jedná o celkem slušnou večerní zábavu a s nadějí vyhlížím pokračování po třiceti letech. "Znám ho dobře. Zabije se naschvál kvůli mě. Pak se jeho duch vrátí a bude mě pronásledovat strašením a uklízením." (08.08.2010)

S Podivným párem se to má podobně jako s filmem (ne seriálem!) MASH. Je kultovní, podle skvělé předlohy, ale velkému podílu své popularity vděčí úspěšnšjšímu seriálu, který vznikl podle filmu. Každopádně bez tohoto filmu by to nikdy nevzniklo a můžeme být rádi, že když ne seriál, tak aspoň film se k nám dostal. Je totiž naprosto skvělý. Tak například scéna, když Felix volá Oscarovi, aby nejedl párky... Neil Simon hru prý napsal podle zkušeností, když bydlel se svým bratrem, rovněž dramatikem, Dannym. V roce 1998 se Simon, Lemmon a Matthau rozhodli staré postavy oprášit ve Správné dvojce a nedopadlo to vůbec špatně. Ale na první díl to stejně nemá. U nás se v Podivném páru na jevišti objevili i Vlastimil Brodský s Josefem Bláhou. (19.05.2007)

"Tak tohle už uklízet nebudu!" "Můžu se na to spolehnout?" Nesourodá dvojice "kliďas a hektik" spolu v jednom teráriu. ;-) Zvláštní je, že v souvislosti s objevem komediální stránky Waltera Matthau se stále mluví jen o Billym Wilderovi. Ano, obsadil ho do filmu Štístko a dal dohromady s Jackem Lenmmonem. Ale to je jen polovina pravdy. Nejdůležitějším člověkem v jeho kariéře byl Neil Simon. To on ho objevil, uvěřil mu a napsal specielně pro něj hru Podivný pár. Wilder s Diamondem zašli na Broadway, podívali se na hru a řekli si "Toho chlapa chceme mít ve filmu." Tuhle senzační adaptaci měl původně točit taky Wilder. Následující role Waltera M. byly důsledně obkresleny podle Oscara Madisona a kdykoli byl jeho typ obohacen o nějaký nový prvek, měl v tom obvykle prsty - hádejte třikrát - zase Neil Simon (Apartmá v hotelu Plaza, Vstupte!, Příběh z Hollywoodu...). Nikdo jiný nebyl schopen tak dokonale vyhmátnout Walterovu náturu a napsat mu adekvátně vtipný text. Tenhle je přiléhavý jako neoprén ve studené vodě a totéž platí o Jacku Lemmonovi v roli Felixe. Takže mnozí můžou namítat, že je to spíš televizní inscenace než film, že vše podstatné je řečeno slovy atd. Ale pro mě je to film, který můžu vidět stokrát a pořád se budu královsky bavit, smát se scéně v restauraci, tiché domácnosti nebo chichotajícím se sestrám Holubovým. A těšit se, až si to pustím znovu. Můj delší článek najdete zde. 80 % (10.05.2005)

„Zítra si přineseš oblečení, zubní pastu a nastěhuješ se ke mně.“ - „Je to tvůj byt. Budu jen překážet.“ - „Je tu 8 pokojů. Můžeme tu chodit rok a nepotkat se.“ Tak s tímhle odhadem se Oscar trošku sekl…aneb Gene Saks a jeho komediální pecka již potřetí. Tentokrát sice bez romantiky a naopak s občasným tragikomickým nádechem, ale já osobně jsem se bavil znovu výborně. Krom hlášek to znovu stojí na skvěle napsaných a zahraných postavách, dle očekávání především na sehranosti Matthaua a Lemmona (které solidně doplňuje zbytek karetního osazenstva). Vrcholem filmu je pak nádherně křečovité dvojité rande se sestrami z Anglie (od teď budu ženám připalovat cigarety už pouze na Felixův způsob), které jsem celé prosmál, neb je jednoduše perfektní (následované neméně podařenými naschvály). Podivný pár je na tom kvalitou zhruba jako Bosé nohy v parku či Kaktusový květ a já ho hodnotím slabším plným počtem. „Říkáš, že moc mluvím?!“ - „Nestěžuju si. Máš toho hodně co říct. Co mě znepokojuje je fakt, že to začínám poslouchat.“ (22.09.2019)