31. Český lev - Ceny České filmové a televizní akademie za rok 2023

Co hodnotit...? Nominace a vítězové jdou dost subjektivní, každému se líbí něco jiného. Za mě byl loňský rok na český film jeden z těch zajímavějších, ale to nic nemění na tom, že samotné předávání je tak nějak nuda. Jako každý rok, jediné zajímavé je na něm úvodní znělka a jinak v podstatě člověk neudělá chybu, když si jen přečte výsledky na netu a ty dvě hodinky stráví mezitím jinak. Letošní předávání osvěžil snad jen proslov a překvapení Pekové a to mi ve filmu, za nějž byla nominovaná, lezla na nervy (což byl, uznávám, účel), a lva jsem přála paní Rázlové, nakonec to byla po úvodní znělce jediná část, která si opravdu získala můj výraznější zájem a pozornost. (10.03.2024)

Noir úvod byl super, 1 z nejlepších za posledních pár let, navíc příjemně překvapil i návrat Ebena. Právě on zvedal úroveň galavečera, měl minimum hluchých momentů, naopak mnohokrát dokázal vykouzlit úsměv na rtech. Z předávajících pobavili „stárnoucí“ Farna, Vetchý hrající jako Eben či Bohdalová netroufající si ve svém věku radit. Z oceněných vypíchnu Nellis, takhle má totiž pěkně prosím vypadat děkovný projev…čímž se dostávám k délce řečí. Musím se tvůrců pořadu zastat, i když tuším kritiku za to, že onen kouř byl trapný, nevhodný či dokonce ponižující, ale jako by na to Eben neměl dost narážek (egosystém). Někteří by si už měli konečně uvědomit, že tenhle večer má sloužit k ocenění a krátkému poděkování, ne k dementní kritice toho, co mě zrovna štve. Soustředil jsem se na to a ti s „kouřem“ si ho po právu zasloužili, prominout se dal jen Pekové, která se díky své bezprostřednosti postarala o moment večera. I přes tuhle pachuť, za kterou ale tvůrci v podstatě nemohou, to byl oproti loňsku zase krok kupředu, k 4* toho už opravdu moc nechybělo. (09.03.2024)

Mezi dvojkou a trojkou, ale nakonec za tři, protože ačkoli Ebena nepovažuji za vzor noblesy a duchaplného humoru, byl až na dva tři přešlapy snesitelný. Za excesy některých předávajících a oceněných umělců tvůrci přenosu nemůžou. Stejně tak nezodpovídají za rozhodnutí Akademie. K těm, která mi vadí, patří čím dál větší míchání televizních seriálů do celovečerní tvorby určené pro kina. O. Hes nebo K. Roden mohli být právem otrávení, když jim cenu "vyfoukl" K. Hádek. Příště tedy pobere všechny ceny vynikající minisérie Metoda Markovič? K těm rozhodnutím, kterým tleskám vestoje, patří to, že s prázdnou odešli dva současní nejpřeceňovanější scenáristé (Epstein a Šifra), potažmo pak celý projekt režiséra Chlupáčka. VŠ diplomy se v této zemi dají koupit na každém rohu, ale prestižní filmová cena snad ještě pořád ne. (10.03.2024)

Tak zase po roce další předávání Českého lva, které tentokrát proběhlo opravdu důstojně a téměř bez žádných kontrovérzních volovinek, ze kterých by mohl žít internet ani mé vlastní prožívání (jako byl loni Martin Zbrožek se svou fenkou Mimie!!). Až na přerušený projev a rejpavé zmínky Zavadila k manželství pro všechny to bylo fakt usazený a v pohodě. Úvodní video zase super. Jinak  nic zvláštního. Marek Eben byl standardní, tím se tak nějak nic nezkazí. Ještě teda si zde opět po Krausovi a Cenách české filmové kritiky odbyla svůj další teatrální výstup Simona Peková. Zase byla sranda, a jak jsem její výkon Přišla v noci původně obdivoval, tak začínám být opravdu na pochybách, jak moc to vůbec musela hrát.:D Každopádně ji cenu přeju a přeju ji i Jeřábkovi, protože bych do něj takovej výkon vůbec neřekl a on pro mně z velký části udělal Volhu. Ale vlastně to přeju i Kryštofovi, protože prostě Standa Pekárek, třesu.  , Bratři jsou fajn exkurs do historie, ale z těch tří mou viděných filmů nominovaných na nejlepší film se mi zdály suverénně nejslabší. Určitě to i tak není špatný film, ale trochu mně mrzí tato konvenční volba akamedie a to jak úplně obešla Úsvit.  Na Matyldu a Němá tajemství se ještě někdy kouknu. A konečně - Ceny pro Přišla v noci určitě zasloužené a fajn. P.S Aha, tak kontroverzní voloviny přeci jen jsou! A já díky tomu  alespoň konečně  zjistil, jaký má obličej a hlas ten televizácký režisér Michael Čech. (09.03.2024)

Předávání Českých lvů bylo vždycky bizarním zážitkem. Nikdy se nestalo, aby večer proběhl jako důstojná ceremonie hodná svého významu. Nikdy to nebylo bez problémů, nikdy to nebyla čistá práce, vždycky se objevil nějaký problém. Ať už byl styl celého večera záměrně takový nebo jiný, nikdy to nebyl kladný zážitek, solidní zábava. Přesto je to vždycky sledovaná událost, svátek českého filmu (a televize). Hlavní chyba z minulých let byla sice už přehodnocena a byl odstraněn Plyšový lev, přesto průběžně vyvstávají problémy nové. Letos jako nejvýraznější disproporce vyniklo klání mezi filmovou a televizní tvorbou. A samozřejmě jedna kauza zastínila ostatní. Nedokončený proslov Darii Kashcheevy. Tato zdánlivá profesionálka, cenami ověnčená absolventka FAMU, se rozhodla, že přečte svoji řeč z mobilu. Což se nepovedlo, bylo to primárně selhání z její strany, nepochopila, že nesoutěží v žádné z hlavních kategorií a opravdu má přidělenu jen tu jednu minutu. Nevím, kde se stala chyba, jestli ztratila víru ve svou znalost češtiny, kterou má na velmi dobré úrovni (což prokázala už před lety při propagaci svého prvního filmu) a proč se těch pár vět nenaučila přednést spatra. Chtěla upozornit na podmínky práce kreativních rodičů, kterým by dle jejího názoru zřejmě prospělo zařazení dětských skupin podle skandinávského vzoru. Potud je to myšlenka v základu dobrá. Nelze se ale divit problematickému vyznění, pokud se o něj chce zasadit koktající a přetékající ze svého slotu. Jakožto bývalá cizinka, která se etablovala a dnes už reprezentuje český film a jako taková je široce respektovaná, má všechny páky na to, prosadit změny ve svém oboru, aniž by musela své přání na změnu takto devalvovat. (14.03.2024)