Odpískáno

Už keď na začiatku kapela spustila tú "Oranžádu", tak som bola namäkko. Počas celého filmu si pripadáte ako súčasť toho ich baníckeho a hudobného sveta. Tie hlavné problémy sa tam síce nevyriešia, ale aj tak vám z toho ostatného zostane dobrý pocit. A záverečný Dannyho prejav, to bola výborná bodka za týmto nenápadným filmom. (Filmová výzva 2016 - 1frida2) (23.02.2016)

This bloody government has systematically destroyed (...) not just our industry. Our communities, our homes, our lives. All in the name of progress and for a few lousy bob. Scénárista a režisér Mark Herman na rozdíl od jiných ví, že politický film musí být především zábavný a ideálně i s dobrou hudbou. Přestože se zápletka točí okolo trudných témat a horníci přicházejí nejen o zaměstnání, většinou nepřicházejí o humor - výměna názorů na to, zda mohou ženy společně se svými muži 'močit proti větru' je komediální zlato. Pokud jde o druhý bod, dechovka z šachty v Grimley sice nehraje Town Called Malice, v ozvěnách cihlových čtvrtí Youshire nejsou punkovým The Jam z Billyho Elliota co do groove nic dlužní. (Snad jen trochu.) (07.10.2023)

Komedie to moc nebyla, místy spíš taková teatrální tragedie. Nicméně muzika šlapala a Pete Postlethwaite byl jako kapelmajstr výborný. Jinak škoda, že tam nevysvětlili, proč zlé vládě a hamižnému vedení připadalo rozumné zavřít údajně ziskový důl a vyplatit zaměstnancům tučné odstupné místo toho, aby se na dolu nadále vydělávalo.... (12.01.2010)

Na jednu stranu labouristická agitka (otevřená kritika thatcherizmu a závěrečná ironie znějící nad tóny Země naděje a slávy, hymny konzervativců), na druhou stranu místy depresivní a šokující sonda do života těch, kteří na hospodářské změny doplácejí nejvíce - obyčejných lidí. Na tenhle film jsem se díval především z toho důvodu, že taky hraju v orchestru, shodou okolností hornickém, a i ten se v době po Sametové revoluci potácel v krizi, kdy přišel o zkušebnu, dirigenta, dvě třetiny hráčů a podporu zvenčí, ale přesto se jej díky obrovskému nadšení muzikantů a úctě k tradicím podařilo zachovat. Sledování ODPÍSKÁNO mě utvrdilo v tom, že muzikantské radosti a strasti jsou všude stejné. (442., leden 2009) (27.01.2009)

Ak sa vám páčili sychravé britské tragikomédie DONAHA! a BILLY ELLIOT, budete príjemne prekvapení, hoci vyložene nadšení (mimo dvoch troch scénok) asi nie. Ťaživá sociálna banícka situácia verzus hudba, šťastie z hudby verzus neľahké rodinné problémy, zopár vtipných dialógov, zopár hlbších scén na zamyslenie a kvalitné herecké obsadenie. Predovšetkým Pete Postlethwaite ako baníckou čerňou namiesto pľúc obdarovaný dirigent sa vymaňuje zo svojej škatuľky „spoľahlivého ksichta“ (väzeň z VOTRELCA 3, lovec v STRATENOM SVETE: JURSKOM PARKU), ale určite si všimnete aj 25-ročného Škóta Ewana McGregora. (28.01.2009)