Panelstory aneb Jak se rodí sídliště

Věra Chytilová točí tak, jako by si po 20letém půstu chtěla všechno vynahradit, a zahrnuje plátno množstvím postav, motivů a zápletek. Kdybych jich bylo tak polovička, mohlo by to v zásadě fungovat, jenže takhle jen hyperaktivně přeskakuje ze scény na scénu a divák má dojem, že režisér i kameraman museli být na pervitinu. Nemám z té nervní kamery ani z emočně přeexponovaných výstupů filmových postav dobrý pocit. Rád bych napsal, že snímek autenticky zachycuje atmosféru velkého sídliště 70. let, ale nebyla by to pravda. Film je tak nějak hysterický, chtělo to ubrat. Rozumím tomu, že divákům v době premiéry musel tenhle kousek připadat jako zjevení, protože na míru kritičnosti, s kterou Chytilová operuje, nebyl nikdo připraven. Právě v tom je její síla. Nebála se otevřít témata, o kterých všichni mlčeli, a je nutné si uvědomit, že natáčela krátce po procesu s Plastiky a Antichartě. To věru nebyla společenská atmosféra nakloněná otevřené umělecké výpovědi. Celkový dojem: 40 %. (13.10.2016)

Upraveno v lednu 2024. Panelstory aneb Jak se rodí sídliště je dynamicky neposednou koláží spletenou nitkami satiry do zvuků disharmonie v neutěšených obrazech s razítkem politicko-společenské kritiky. Věra Chytilová svou jízlivostí zhodnocující partnerské a mezilidské vztahy provokativně převrací nadšení a obdiv nad socialistickou výstavbu k vykreslení krajiny odcizení a destrukce vztahů pod vlivem sobectví, nedůvěry, intimních kompenzací a niterné nenaplněnosti. Stereotypy ve vztazích a v komunikaci i řádně kymácející se struktura uspořádání a fungování společnosti v cynickém rozechvění. Nedostatky doby jako každodenní a trvalé vymezení životního prostoru. Smetiště lidské nedokonalosti jako základní podmínka lidského soužití. Koláž je vzájemně propletena ve výkřik celé té podrobené a neukojené lidské touhy. Průvodci koláží jsou se sídlištěm velkoměsta seznamující se penzista (Antonín Vaňha) v desiluzivním prohlédnutí a bezprostředně bezelstný malý klučina Pepík Novák (Lukáš Bech) s vlastní Odysseou i tím iniciačním zasvěcovacím rituálem životu. Mezi výrazné objekty zájmu patří členka kolaudační komise s něžným dobrodružstvím a výchovnou starostí Marie (Eva Kačírková, scénáristka filmu), herec s neustále používanými maskami v životě Jiří Kodeš (Jiří Kodet), Mariina dcera s hrůzným dilematem Soňa (Alena Rýcová), člen kolaudační komise s vlastním nepřiznaným tajemstvím minulosti Josef Novák (Bronislav Poloczek), jeho tělesně vášnivá milenka Alžběta (Dagmar Slivinská), Sonina bývalá spolužačka v zajetí manželství a mateřství Marta (Miluše Šplechtová), či její jedinečně dobou vytvarovaný manžel Franta (Oldřich Navrátil). Další části koláže: dědův vnuk s plodnou láskou a s vypečenými rodiči Petr Homola (Michal Nesvadba), dosti neúspěšně se snažící hercova sousedka (Daniela Šrajerová), vztahovačný zástupce veřejného pořádku (Milan Klásek), po vyspání lačný autobusák Antonín Vondráček (Ladislav Potměšil), jeho žena v hysterii a bolestech těhotenství Jitka (Klára Jerneková), jejich malá dcerka Helenka (Renata Denemarková), okolního světa stranící se stará Kudláčková (Štěpánka Chytilová), listonoška s prosazovaným právem na nákup (Helena Lehká-Rejšková), trafikantka s přehledem situace (Hana Hejduková), přání plnící malíř pokojů (Zdeněk Matouš), pro melouchy ochotný zedník Kolda (Vladimír Hrabánek), či do úzkých přivedená vrchní sestra v jeslích (Emma Černá). Panelstory aneb Jak se rodí sídliště se prodírá staveništěm socialistického bytí, rozdrobeném ve fušeřině, v odosobnění, konfliktu způsobů přijímání života, v přezírání a vnitřních slabostech. Groteska o šťastném socialistickém sídlištním soužití a aspektech doby. Kurážné neposedný požitek. (08.11.2009)

Krutě nedoceněný film. Snad nikde jinde na vás silněji nedýchne dusná atmosféra socialistického sídliště. Drobné lidské příběhy odvyprávěné takřka neorealistickým přístupem. Stísněný překotně budovaný anonymní svět Husákovy panelové džungle. A tam kdesi uvnitř bloudí fragmenty lidských duší. V tomto prostředí u nás vyrůstalo přes 3 miliony lidí. 81% (03.10.2016)

Z praktického hlediska se jedná o horor, a to jak obsahově (život na rozestavěném sídlišti náhání hrůzu srovnatelnou s pobytem na lodi Nostromo osídlenou jistým nevítaným návštěvníkem), tak i formálně (kamera, střih, zvuk, hudba, prostě všechno z kategorie odpad). Paní Chytilová, i ty děti na sociálních videokanálech dnes točí technicky zdatnější klipy, a pokud tahle strašlivá patlanina měl být záměr, tak u mne se zcela minul účinkem. Pár situací bylo lehce úsměvných (Jirka ‘Kokeš‘ Kodet, věčně někde padající malý Létající Čestmír), ale jinak je to čirá katastrofa. Kdyby šlo o debut, dalo by se přimhouřit oko, takhle ten film dokáže jen nasrat. Beru to jako přinejmenším zajímavou satiru na tehdejší poměry při výstavbě bytových komplexů, bohužel nepřekousnu tu formu. Je to jako koukat na českou situační komedii na malém displeji mobilu bez sluchátek uprostřed staveniště za plného provozu. A to je krajně zvrhlé. (08.09.2010)

Kakofonická free jazzová opera o výstavbě Jižního města. Svého času byla Chytilová skutečná visionářka. PANELSTORY tématizuje život v tehdejším československu, od panikařících žen v domácnosti, skrz liknavé dělníky, odpudivé autority, mladistvé a vše kontruje pohledem zmateného vesnického starce, který přijel navštívit rodinu. Rozestavěné sídliště, kde se lidé tlačí ve frontě na tři jediné telefonní budky a s kočárky si to štrádují přes kopce písku a rozbahnělé cesty, má pak evidentně znázorňovat ekl tehdejšího režimu. Netřeba se tedy divit, že snímek skončil okamžitě po premiéře pod tvrdě přivřenou pokličkou. (03.02.2017)