Noc rozhodnutí

Tragédie výrazné osobnosti veřejného života posledních let monarchie i První republiky, vynikajícího právníka, zodpovědného občana, muže, který více než s rdousící nepřízní doby bojoval s Alzheimrem. Zhruba tak lze popsat postavu blízkého spolupracovníka obou československých prezidentů meziválečné éry v jedné z nejtěžších chvil jeho života (nemohl tušit, že ho čeká ještě větší smršť obou heydrichiád, jež zničí jeho dobré jméno). Háchova tragédie ani v nejobtížnějších okamžicích života prezidenta někdejšího Nejvyššího správního soudu z líhně zemského českého výboru před r. 1918 nebyla kolaborací. V mezích svých stále se tenčících sil tento muž bojoval podle svého nejlepšího svědomí s okupanty, které nepozval, a mocí, kterou nenáviděl. (Srovnejme jeho chování s počínáním stalinistického Gottwaldova vedení KSČ v padesátých letech; ze skutečných odbojářů včetně Edvarda Beneše nikdy nikdo tohoto tragického muže z kolaborace neobviňoval). Rudolf Hrušínský, sám slábnoucí a z našeho světa odcházející, ve svém hereckém a vůbec uměleckém epilogu předvedl jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů. Zmínku pro své nadprůměrné výkony zaslouží i František Němec (ministr Chvalkovský) a Josef Abrhám (Háchův osobní důvěrník, snad nejblíže tomuto vymezení stojí dr. Havelka, pracovník prezidentské kanceláře). Bohužel nepřekvapí, že toto vynikající dílo, jehož hodnota není pouze umělecká, ale stejně zásadně i dokumentární - obstojí i v tomto ohledu - dodnes není na DVD nosičích, kam už dávno patřilo. Je to nevídané sebezašlapání po vlastní kvalitě. Není ani první a určitě ani poslední. I taková je naše doba. (02.01.2008)

Po dlouhé době jsem vplula do českých vod a do tématu o kterém se hodně psalo, píše a bude psát a dokonce i hrát. Cítila jsem se docela zvláštně, když jsem si uvědomila, že to byl poslední film Rudolfa Hrušínského, který brzy nato zemřel. Možná tenhle nemilý fakt byl o to víc autentičtější, vzhledem k roli prezidenta Háchy, který byl také velmi nemocný. Musela to být hnusná doba a rozhodnout se v tak vážné situaci nepodepsat, by stejně neměl žádný úspěch. Ocenila jsem i dobové filmové záběry, které jsou sice téměř notoricky známé, ale já jsem pokaždé fascinovaná tím člověkem, který dokázal neuvěřitelně zmanipulovat takovou masu lidí. A ano, byli jsme v kleštích z kterých nebylo úniku a já bych nechtěla být v pozici Emila Háchy, který věděl, snažil se do poslední chvíle nepodepsat.........zkrátka dějiny se už nezmění. A jak tady píše Enšpígl, tak co bychom na jeho místě udělali my? (01.03.2017)

Myslím, že není vhodné zde psát o politice...Z mého pohledu se jedná o jednoznačně "delikátní a unikátní" snímek. Delikátní svou intimností, se kterou možná ani nebylo nutné přílišné vedení coby režiséra a unikátní v hlavní roli. Zůstává jen otázka, jestli s tím vším vnitřně souhlasil i Pan Rudolf Hrušínský...myslím, že ano (13.09.2009)

Pavel Hasa zreziroval v roce 1993 inscenaci pribehu, ktery jeste stejne jako posledni pesak mozna mohl, svym aktem zmenit ci mozna i poopravit prubeh ci zacatek druhe svetove valky. Hlavni role prezdidenta Hachy se ujmul jako vzdy bezchybne, naposledy pred kamerou objevyvsi se Rudolf Hrusinsky. Vykony ostatnich hercu jsou na urovni odpovidajici jeho derniere.Tvurcum bych mozna vytknul nepatricne ucesy vlasu zejmena mladych nemeckych vojaku. 'Vyti vlku az do konce mych dnu,Vyti vlku..." (20.03.2009)

Mistrná apologie zneuznaného - teď už to vím - prezidenta Emila Háchy; copak z vysokého umění vyloučené televizní kulisy, ale jmelí... a copak jmelí, ale Rudolf Hrušínský, svým sugestivním hereckým koncertem dostává tuto inscenaci do jiné dimenze, avšak podnětnější charaktery ztvárňují František Němec (ministr) a Josef Abrhám (lékař), personifikované krajní alternativy, ale ve své podstatě jediné možné, jakže to je s tou zlatou střední cestou?... dob dávno i nedávno minulých - rezignace a boj s větrnými mlýny... 75% (29.03.2014)