Réžia:
Zdeněk Podskalský st.Scenár:
Pavel HanušKamera:
Petr ProkopHudba:
František ŽivnýHrajú:
Josef Kemr, Luděk Kopřiva, Vlastimil Brodský, Jan Libíček, Stella Zázvorková, Josef Bek, Lubomír Lipský st., Luba Skořepová, Josef Hlinomaz, Vítězslav Černý, Miroslav Homola, Lubomír Kostelka (viac)Obsahy(2)
Mikrokomedie podle spisovatele J. Haška. Do blázince přivedou jistého pana Mlácena (J. Kemr), který chce prodat dva kostelní zvony. Nejprve je nabízí obchodníkům v hostinci. Tvrdí, že je dostal jako dědictví po svém strýci, ale neví, co by s nimi dělal. Nikdo je ale nechce koupit. Kvůli tomu se ocitne nejprve na komisařství a nakonec ho posílají do blázince. Profesor (L. Kopřiva), který se domnívá, že pan Mlácen trpí jakousi fixní představou a je psychicky nemocný, mu slíbí, že jeho dva zvony odkoupí… Režisér Z. Podskalský zpracoval látku se staropražským dobovým šarmem, s hospůdkami a jejich štamgasty, pavlačemi a jejich správcovou, i místními potulnými zpěváky, a především se skvělými hereckými výkony. (Česká televize)
(viac)Recenzie (43)
Mám velmi rád dílo Jaroslava Haška, takže vítám jakoukoli jeho filmovou či televizní adaptaci! Tam, kde Pavel Juráček ve svém kraťasu Zvony pana Hejhuly využil spíše jen Haškova námětu ke kritice politického systému, dotáhl to Zdeněk Podskalský do úplného konce a vystřihl výbornou komedii, ve které přesně zachytil Haškův osobitý humor. Navíc mu při tom pomáhala celá plejáda hereckých hvězd, v čele s nezapomenutelných Josefem Kemrem. Pokud máte také rádi nezaměnitelný humor Jaroslava Haška, tak doporučuju i další adaptace jeho povídek: Hubáčkovy Haškovy povídky ze starého mocnářství, Lipského Vzorný kinematograf Haška Jaroslava, Moravcovo Dobrodružství s nahým klukem a opět Podskalského Tři muži se žralokem. ()
Dobrá adaptace Haškovy povídky, kterou kazí drobnosti, jako například Josef Laufer coby jeden z pouličních zpěváků, na němž je ale opravdu hodně vidět, že housle drží v ruce poprvé v životě (zatímco Josef Zíma si s akordeonem vyloženě tyká) nebo Luděk Kopřiva a jeho šílený závěrečný výstup. Jinak se Zvony pana Mlácena povedly a zejména kvůli výbornému obsazení se vyplatí je vidět. ()
Som si vedomý toho, že Jaroslav Hašek patrí medzi špičku českých spisovateľov. Napriek tomu, že sa dožil iba tridsaťdeväť rokov, sa mu podarilo stať sa jedným z najznámejších českých literátov. S jeho tvorbou som sa však doposiaľ zoznámil len okrajovo, budem mu musieť venovať nejaký ten čas. Zatiaľ som si aspoň pozrel snímok "Zvony pána Mlácena", ktorý vznikol podľa jednej z jeho poviedok. Do podoby televízneho filmu ju v roku 1973 spracoval režisér Zdeněk Podskalský st. Do titulnej úlohy obsadil Josefa Kemra, ktorému sekundujú ďalší výborní herci. Je to komédia o podivnom pánovi, ktorý chce predať dva kostolné zvony. Je to krátka, príjemná filmová anekdota, s podmanivou prvorepublikovou staropražskou hašekovskou atmoférou. *** ()
Rozjezd pomalejší, ale jsem ráda, že jsem se nenechala odradit příšernou úvodní písní v podání Zímy a Laufera, kterej teda imitoval hru na housle takovým způsobem, že bych ho nejradši vzala přes ruce smyčcem. V 8. minutě mě zaujala moucha sedící na polopleši mistra Homoly a to už chtěl Kemr něco k pití "něco míň alkoholickýho třeba tu borovičku, to je přece jenom kus přírody." Suma sumárum to je za tři a půl hvězdy. ()
"Dneska chodí po Praze jeden pán a prodává zvony všude. Nebojte se, von není zlej, ale kdoví, jak to s ním bude." Milá komediální hříčka podle Jaroslava Haška, o tom jak pan Mlácen tak dlouho usilovně přesvědčoval své okolí o (zdánlivě) bláznivém nápadu, aby od něj odkoupili jeho zděděné zvony, až se mu nakonec podařilo totálně zblbnout ředitele blázince. Příběh celkem obyčejný, herectví nejen Josefa Kemra, ale i Vlastimila Brodského, Luďka Kopřivy a Stelly Zázvorkové z něj však dělá skvělý komediální zážitek. Zděnek Podskalský tenhle typ malých komedií vskutku uměl. PS: Shlédnuto v den 100. výročí narození Josefa Kemra. ()
Galéria (5)
Zaujímavosti (2)
- Když je sepisována smlouva mezi profesorem (Luděk Kopřiva) a panem Mlácenem (Josef Kemr), tak pan Mlácen prohlásí, že bydlí „v Praze na Žižkově, Cimuburkova 9“. Součástí Prahy se ale Žižkov stal v roce 1922 v souvislosti s vytvořením Velké Prahy, přičemž děj filmu se odehrává v období Rakouska-Uherska. (VN85)
- Roli lékaře si Luděk Kopřiva zahrál už ve filmu Zvony pana Hejhuly (1969). (Duoscop)
Reklama