Z úst do úst

Tak tohle šlo úplně mimo mě. Jak na filmy vždycky koukám v kuse, tady jsem si musela dát dvě přestávky. Jedinou zapamatováníhodnou scénou je incident v kontejneru a následný "tanec" s tělem, který se odehraje v podstatě na začátku, pak už je to jenom jedna velká nuda. Největší problém vidím v obsazení Erica Thala coby velkého šéfa - pekáč buchet na břiše charisma nezajistí a já nedokázala pochopit, čím to, že ho jeho ovečky byly ochotné slepě následovat a dodržovat jeho pravidla. Celkově mi Z úst do úst přišlo hodně povrchní, k čemuž přispívá i fakt, že motivace některých postav zůstávají záhadou (závěrečné matčino rozhodnutí je hodně velké wtf). Ke druhé exkurzi do téhle sekty mě už nikdy nikdo nepřemluví. (16.10.2009)

Film s hipísáckou atmosférou (i když nemá s obdobím hippies vlastně nic společného) a s výrazným evropským feelingem, který to bohužel co do své depresivnosti a devalvace důstojnosti některých postav místy vyhání až do samotného extrému. Nechci tvrdit, že Mouth to Mouth vyznívá nereálně, naopak – pokud bylo záměrem tvůrců natočit protisektářskou agitku, povedlo se to vskutku skvěle, protože doufám, že je nás jen velmi málo takových, kteří by chtěli mít s podobnou skupinou cokoli společného. Osobně mi nevadí depresivní, drsné filmy, které jsou neúprosné ve vztahu ke svým postavám a nedávají divákovi moc prostoru k úlevě (třeba Breaking the Waves nebo Feste), pokud jsou koncipovány uvěřitelně a nepovrchně. Nedokážu ani přesně říct, co tady nebylo v pořádku, ale prostě to na mě v určitých chvílích působilo prvoplánově a vykalkulovaně, což u dramat nesnáším a neodpouštím to. Jinak ale můžu doporučit jako velmi demonstrativní ukázku toho, jak lze manipulovat lidmi – jak moc je to vlastně snadné, když se ví, jak. 2,5* (11.09.2011)

Skvělý film, který neuvěřitelně vyjadřuje těžko vyslovitelné a popsatelné emoce. Ale především zachycuje životní ztracenost, vnitřní prázdnotu a bolest. Někdo prostě nedovede žít podle konvencí, někdo prostě nedovede žít sám se sebou, nedovede najít cestu k sobě, vyjít se sebou, svou realitou, ale ani se svými sny. A tak hledám, hledám, upínám se, zklamávám, znovu věřím a nakonec jen reaguji, jako zvíře jednám pudově a na základě strachu a nejistoty. Nepatřím nikam a tak skončím mezi dalšími, kteří nikam nezapadají, nemusím však zapadnout ani mezi ně. Realita je krutá, smíření nelehké a konce málokdy šťastné... (10.10.2010)

Film vpravdě cimrmanovský, protože je složený ze dvou jeho hlavních operetních prvků: prvku očekávání, a prvku zklamání. A vskutku, krom toho, že se v něm nic nedělo, tak nejvýraznější části byly ty, které se zatvářily napínavě - a ono se nic nestalo. Jeden bod za scénu s kontejnery a jeden bod za to, že to zase nemůžu paušálně označit za blbost; ale určitě vím, že se k tomuhle už nikdy nevrátím. (10.06.2009)

Verdikt: Na začátku celovečerního, částečně autobiografického debutu režisérky Allison Murray se potkáváme s dlouhovlasou, velice nekonvenčně oblečenou, sexuálně nezkušenou Sherry (Ellen Page), která utekla od mámy, toulá se ulicemi Berlína a spolu s hlavní hrdinkou posloucháme ráznou hitovku Nice 'N' Sleazy od The Stranglers. O pár chvil později jí sympatický polonahý Tiger (August Diehl) dá leták SPARK (ne, není to reklamní leták Intersparu, nýbrž Street People Armed with Radical Knowledge) a pozve ji, ať přijde na nějakou akci této skupiny, což jsou mladí lidé - feťáci, snažící se o metadonový rehab, bývalé prostitutky a členové gangů, kteří jezdí městy a snaží se pomáhat lidem žijícím na ulici, vedení charismatickým (také polonahým) Harrym (Eric Thal). Sherry se k nim, v touze po dobrodružství a únikem od běžné šedi života, přidá a skupina se vydává skrz Evropu směr techno fesťák a Španělsko, kde na ně má čekat skvělý dům, bazén, vinice… ráj na zemi. Stále více se dostává pod Harryho vliv, který nemá daleko k fanatickému vůdci sekty a neustále vyžaduje od všech členů, vyjma sebe, prokazování věrnosti a oddanosti skupině. Cestou Sherry zažívá radost, potkává smrt, cítí uspokojení, starost o své blízké… dospívá nám před očima. Na konci se loučíme s takřka pravým (nejen vizuálním) opakem Sherry z počátku filmu. Mouth to Mouth je bezpochyby povedené, místy až mrazivě realistické drama. Jedná se vlastně o jakousi výpověď mladých generací, všech, kteří se snaží, tuhle lépe či hůře, vyrovnat s tlakem života, společnosti, očekáváními rodičů či sebe sama, toužícími někam zapadnout, k něčemu/někomu patřit. Opravdu jako ze života některých z nás, nevysoký rozpočet jde na filmu vidět, ale komu by to vadilo, když nás provází perfektní hudba a všichni herci (a herečky) měli naplno možnost ukázat co v nich doopravdy je. Jmenovitě musím vyzdvihnout výkony Ellen Page a na kost vyzáblého Maxwella McCabe-Lokose. Jednoznačně doporučuji (nejen fandům slečny Page). Spark it up. (05.02.2008)