Otvor oči

Proč jen tři hvězdy? Jednoduše vysvětlím… Jelikož jsem už před jistou dobou viděla remake tohoto filmu, nemělo mě co překvapit. Vím, špatný argument, ale jak jinak to vysvětlit. Možná kdybych tento film zhlédla v opačném pořadí, hodnotila bych lépe, ale takhle nemůžu jinak. Přiznávám, že ze zpracování jsem mírně zklamaná, nelíbilo se mi obsazení ani celkový způsob pojetí, a to říkám i za předpokladu, že Alejandro Aménabar je pro mne jedním z významých zástupců španělské kinematografie. Scénář je vynikající, líbí se mi to zamotání se do příběhu a přiznávám, že mne nenechal chladným, poněvadž jsem i dlouho dobu po zhlédnutí skládala střípky a snažila se utvořit si jakýsi ucelený obraz a i přesto jsem měla v hlavě docela slušný maglajs. Očekávala jsem větší smršť a ta se nekonala, co už… (15.04.2008)

Amenábar člověka úspěšně téměř až do konce vodí za nos a nechává ho i hlavního hrdinu, aby se celou dobu topil v nesnesitelné nejistotě. Pomalé vykreslení celého příběhu se zde naprosto hodilo. Perfektní paranoidní atmosféra byla ještě zpestřena kvalitní hudbou a velmi dobrými hereckými výkony. 8/10 (14.11.2007)

Teda ještě že jsem se na tohle nekoukal ožralej, protože v jednu chvíli jsem se v tom ztratil i za střízliva, ono to naštěstí pak zase naběhlo, ale ač příběh byl fakt originální o tom žádná, Pen nádherná, ale zase jí tam nebylo tolik, kolik bych si přál, byla místa, kdy mě přišlo, že příběh přešlapuje na místě. Z těch hereckých výkonů v kategorie pání jsem rovněž nebyl příliš unešen. (01.02.2021)

Můj problém je, že se mi Noriega ani trochu nelíbí, a tak se škodolibostí sobě vlastní přiznávám, že byl přitažlivější se zajímavě znetvořeným obličejem. Celý film ukazuje divákovi dvojí tvář, reprezentantem je scéna, v níž César zvrací a na temeni má masku svého druhého (nebo třetího?) já. Nic není tím, čím se zdálo být. Vše se mění a prolíná. Amenábar splétá pavučinu salt mortale kolem Césara tak umně, že zapomínám, jak moc je mi pohled na Noriegu nepříjemný. (08.09.2023)

Ako väčšina tunajších užívateľov som na prvýkrát videl Vanilkové nebo. Očakávania romantickej drámy sa prekotúlali do úplne iného žánru a z toho úplne iného až do stratena. Vravím, ó aké originálne a ó ako krásne zamotané (milujem zamotané filmy). A dnes, po zhliadnutí Abre los ojos, mením názor. Americká verzia je skoro čistou kópiou, s nesympatickou Cameron Diaz a presladeným záverom. Naopak prvotná verzia (táto) od začiatku pôsobí tak nejak chladne. Ale chladne v inom zmysle slova ako predpokladáte. Každú scénu som prežíval omnoho silnejšie než v remake verzii. Priateľstvo Césara a Pelya bolo omnoho intenzívnejšie. Láska medzi Césarom a Sofiou bola omnoho sladkejšia a tak trocha iskrivejšia. Pestrofarebná kombinácia žánrov, kde netušíte v akom čase sa dej práve odohráva. OBROVSKÝ SPOILER - nečítať: Pri záverečnej scéne si uvedomte, že jeho Sofia je taktiež ako priateľ Pelayo už dávno po smrti. On žije v lucidnom sne o niekoľko dekád rokov dopredu. A keď sa prebudí? Bude sám a pravdepodobne psychickú záťaž z novej reality nezvládne. Naozaj smutné. (24.05.2010)