Zahraj to znova, Sam

"Každý je někdy Bogart." Jeden z těch filmů, které jsou vtipné i dojemné zároveň, zasněné a zároveň tak pravdivé... Prostě krásné. Woody Allen předvede několik scén jako vystřižených z grotesky a protože je léto a jeho terapeut odjel někam, kde se prostě nedá vyslídit, začne brát lekce sebevědomí od samotného Humphreyho Bogarta a nechává se okouzlovat Diane Keaton. Finále se samozřejmě nemůže odehrát nikde jinde než na zamlžené ranveji. (30.03.2021)

"Start dancing. You ready? Keep count. It´s one, two... right. Go ahead, say something to her." "One, two, one, two..." "Try something more meaningful." "Three, four, three, four..." Allan/Allen je blázen, fakt blázen, a ještě k tomu ošklivej. Ženské na něj ale evidentně letí :). Hlavně díky chytrému scénáři (provázání s "Casablancou" ocením víc až po jejím zhlédnutí) hodnotím první allenovku, kterou jsem viděla, hodně vysoko. (20.09.2016)

"Co děláte v sobotu večer?" "Spáchám sebevraždu." "A v pátek večer?" :-) Co dělat, když člověk není Humphrey Bogart. Teď, když jsem Sama konečně viděl, se vlastně divím tomu poprasku, který způsobila o pět let později Annie Hallová. Všeobecnému údivu, že Woody umí i něco jiného než bláznivé parodie. Protože základ je položen už tady. Musím ale říct, že jsem od toho nápadu "život podle Casablancy" čekal mnohem víc. Vtipné to je, několikrát jsem se od srdce zasmál, dosyta se pokochal celuloidovou premiérou dvojice Keatonová-Allen, ale taky jsem si nepříjemně často říkal "tahle scéna musela být v divadle k popukání". Všimněte si, kolik situací a dialogů je vystavěno tak, jako když se počítá s bezprostřední reakcí publika. I tak rozhodně nadprůměr a mohu-li radit, vyhněte se dabované verzi. Za nápad, aby WA česky mluvil hlasem Oldřicha Kaisera, by měl někdo pykat. 70% (12.05.2006)

Vzhledem k tomu, že jsem viděl Zahraj to znovu, Same pár hodin po zhlédnutí Casablancy, pozorování Allenových reakcí na film mě docela slušně rozesmálo. Bez znalosti zmíněného díla z roku 1942 divák sice nepochopí některé narážky a (skvostné) finále si tolik neužije, ale i tak se řádně pobaví, protože Allan balící je chvílemi opravdu k pokukání (na druhou stranu tam bylo několik odkazů na další Bogartova díla, a to už bohužel nemůžu sloužit). Nechybělo moc (místami trošku nuda mezi jednotlivými hláškami) a byl by to plný počet, každopádně jsem si tuhle pohodovku opravdu užil. "Na co jsi myslel, když jsme to dělali?" - "Na Williho Mayse." - "To vždycky při tom myslíš na baseballového hráče?" - "Mám pak výdrž" - "Aha, nevěděla jsem, proč křičíš skluz." (22.10.2011)

Od čeho jsou přátelé než od pomoci v nouzi nejvyšší. A osamělost a touha po nové partnerce, to nouze nejvyšší rozhodně je. Obzvlášť když jste v přítomnosti žen nejistý nemotora jako Woody Allen. Kromě přátel si pak musíte přizvat na pomoc ještě Humphrey Bogarta, který ví, kdy ženě zalichotit, kdy se jí zmocnit a případně i kdy ji udeřit... Největším poučením však nakonec není jak sbalit ženskou, ale jak být sám sebou a neztratit přítele. Skoro jako v Casablance :) (02.12.2013)