Dag och natt

Vynikající psychologické konverzační drama, depresivní, emotivně silné, ale skvělé. Takové moc smutné road movie před plánovanou smrtí, nebo-li odjezdem do New Yorku s dialogy se svými nejbližšími, které neměly chybu a udržely celou dobu mojí pozornost. Každá jeho věta, bodnutí, otázka, lítost, nebo nějaký jeho jiný projev mělo v ten den a v tu chvíli svůj význam Role Thomase se dokonale zhostil Mikael Persbrandt s minimální mimikou, ale naprosto uvěřitelně. Až na jeden moment v závěru, který mě tam moc nepasoval, šla bych klidně na pět. 85% (28.12.2012)

Máte-li chuť na konverzační depresivní drama pak zkuste tohle. Většina děje filmu(konverzace) se odehrává v autě kde je vše snímáno dvěma statickými kamerami. Vyzdvihnout musím herecký výkon Mikaela Persbrandta. Ocenit samozřejmě musím film i jako celek. Ikdyž se musím přiznat, že po dokoukání jsem z něho až tak odvařenej nebyl. Po dokoukání jsem si film ale přemítal v hlavě a přemýšlel o něm. A musím uznat, že postupně "ve mně" snímek začínal uzrávat. Hodnotím s odstupem několika dnů. Hold tenhle film u mě musel uzrát abych ho plně dokázal ocenit a docenit. (09.08.2023)

Když si muž v nejlepších letech plánuje ustřelit palici, je to jeho rozhodnutí a tak to beru, nicméně nenacházím v sobě dostatek pochopení s ohledem na malého syna.. Dobře věděl, jak moc ho to dítě potřebuje a žvanění o tom, jak je špatný otec, neberu.. Svět není ideální místo, kde všechno funguje tak, jak má či by mělo být.. Kdybychom své problémy všichni řešili tímto způsobem, asi by tu moc lidí nezbylo.. K tomu tedy měl v autě za jeden den víc návštěvníků než já za poslední pětiletku.. (14.09.2020)

„Seš smutnej, tati?“ - „Ne, proč?“ - „Vypadáš smutně.“ - „Ne. To jen, že jedu pryč…asi.“ Podívána, která umí publikum lehce rozdělit na 2 tábory. Jednomu nemusí sednout už ten styl snímání aktérů, ale pravděpodobně bude rozčarován hlavně z toho, že nechápe Thomase, nesouhlasí s jeho chováním a tím, co chce udělat. To bude dáno především neschopnosti (čí možná spíš nechutí) se do něj třeba jen vzdáleně vcítit. Já se řadím k tomu druhému táboru. Měl jsem tu výhodu, že už při úvodním zdánlivě zbytečném destruktivním rozhovoru se synem jsem začal pomalu chápat, o co Thomasovi vlastně jde. A z části i důvody, které ho k tomu vedou, neb jen to, že má muž peníze, dítě a mladou přítelkyni, nemusí nutně znamenat, že je šťastný a necítí uvnitř prázdnotu či bolest. A že byly v Thomasově chování odklony? To se tak může přihodit, když člověka přemůžou emoce a začne cítit strach spojený s lítostí. Jako zkrat beru vlastně jen to „ponechání matky“. Já osobně tenhle v mnohém nedivácký snímek oceňuju slušnými 4*. (19.06.2022)

Road movie z vnitřku auta, ale i útrob - tam se časem nahromadila spousta věcí, které se průběžně netřídily do pytle s názvem minulost, poloprázdný vak pro současnost pohltil jen prázdné lahve od alkoholu a ten třetí zůstal nepojmenovaný... Chladnokrevnou, tichou a svým způsobem uklidňující jízdu v luxusním voze (kde se odehrává v podstatě celý film!) protíná zžíravá upřímnost řidiče, kterou se nechávají strhnout i osoby, střídající se na sedadle spolujezdce a vzniká tak prima návod, jak se před dobrovolnou smrtí všem blízkým zaručeně zhnusit - to aby moc netruchlili... Fascinující ledový výraz Mikaela Persbrandta ani doporučení čtyř z pěti sebevrahů nelze odbýt nízkým hodnocením, ačkoliv se jedná o snímek, který víc jak jednou vidět nemusíte. (29.06.2014)