Štěstí

Slámovy dosavadní dva filmy jsou mi blízké, možná pro svojí opravdovost - od neučesaného realisticky působícího prostředí, plného zajímavých lidiček, mnohdy ze spodních pater společenského postavení, až po přirozené herecké výkony všech, od profíků až po neherce. A přestože jsem měl vždycky problém s hereckým projevem Pavla Lišky, tady se mi líbil velice, i proto, jak byla jeho sympatická postava dobře napsána. A ten konec byl nezvyklý, nečekaný.....a krásný. (25.05.2006)

Tenhle film ve mně vyvolal takové znechucení, že jsem v podstatě absolutně bezradná, jak to mám ksakru udělat s hvězdičkami. Na filmu jsem neviděla nic, za co bych je udělila, ale zase mi nepřijde úplně vhodné tam vrazit odpad. Uvažovala jsem nad dvěma, ale potom jsem naznala, že ty dávám ještě filmům, které se mi líbí. To se o Štěstí rozhodně říct nedá. Já prostě nerada vidím ty namaskovaný pražáky jak šaškujou na polorozpadlým sídlišti a hrajou "obyčejného" člověka. (11.01.2010)

Zajímalo by mě, jak by se mi dnes, s odstupem času, líbily Divoké včely.Problém hrdinů nebyl, že byli chudí, ale vyšinutí. Proč se Monika například tolik upínala k dětem své labilní kamarádky? A vůbec se nedivím, že ta o Moničiných pohnutkách také pochybovala.V celém filmu mi nebyla sympatická ani jedna postava.A herecké výkony mě taky nepřesvědčily.Občas kouknu na nějaký „nový“ český film a zjistím, že to opravdu nejsou filmy pro mě. (03.07.2012)

Bohdan Sláma mě svou prvotinou vyloženě nenadchl, ba co víc, jeho syrový dokumentaristický styl mě bohapustě nudil. Od Štěstí jsem si tedy nesliboval takřka nic a úvod filmu se odehrával přesně v intencích Slámova zdánlivě nezáživného a střihem nepoznamenaného stylu, který působí anti-iluzivním a nedějovým dojmem. Jenže narozdíl od Divokých včel se po chvíli dostaví vysoká míra ztotožnění s postavami a záhy i zaujetí sice nenápadným a nenuceným, ale o to sugestivnějším příběhem. Studie prostředí je dokonalá a chirurgicky zevrubná, nehostinné Mostecko vytváří pro tragický život hlavních postav souznící kulisu, která pocity vykořeněnosti, opuštěnosti a beznadějné perspektivy jen umocňuje. Slámův film se zaskví výtečnými hereckými výkony, kde mezi precizně obsazenými postavami zazáří zejména trio Geislerová, Vilhelmová, Liška. Posledně jmenovaný konečně zahodil nejapnou masku idiotského klauna a stvořil podle mého vůbec jeden z nejpůsobivějších mužských typů porevoluční kinematografie. Štěstí je studený a sychravý film, naturalistický a nečesaný, doplněný jen minimalistickým španělkovým motivem, který se jako refrén zjevuje uprostřed nehostinného děje, z nějž postupem času nesměle vykvete štěstí, ne to pitomě sentimentální, ale to opravdové. Sláma dokázal na celuloid zachytit nestylizovaný život a jeho snímek díky neobyčejné intenzitě řadím mezi nejlepší filmy vzniklé po roce 1989. Bohdan Sláma dozrává a je radost to sledovat. (04.12.2005)

Tak nevím, jak se na to mám koukat Jako na film, jehož podbízivost a brnkání na city je místy až kontraproduktivní nebo se na něj koukat očima Mostečáka? V tom případě jako Mostečák nechápu vynaložené úsilí a maximální vstřícnost zástupců Statutárního města Mostu vůči filmovému štábu při realizaci tohoto snímku, ze kterého pak vyjde město Most jako nejdepresivnější a nejhorší místo pro život v této zemi No, to snad ne! Vždyť to není pravda! Filmu rozhodně nelze upřít silné stránky. Rodiče v podání Bolka P. a Simony S. jsou hereckým klenotem a Pavel L. se díky Štěstí a Účastníkům zájezdu možná konečně jednou provždy zbavil škatulkového zařazení rolí do pozic trotlů a polomentálů A? Štěstí je, že se Bohdan S. obklopil správnými lidmi. Štěstí je, že Slámovo Štěstí je. Štěstí je, že jsem ho viděl. Štěstí je, že jsem v něm viděl dnes již neexistující „luftku“ od hlubinného dolu Julius III. Štěstí je, že jsem nedaleko ní prožil v Kopistech před mnoha a mnoha lety nádherné dětství. Štěstí je vidět Slámovo Štěstí a uvědomit si jaké štěstí je vědět odkud člověk je. Ano, jsem Mostečák a jsem na to hrdý:-) Sečteno podtrženo Slámovo Štěstí je silný film, pro mě ale vnitřně i pocitově zůstává jedním z nejrozporuplnějších snímků, které jsem kdy viděl (10.05.2006)