Václav
Vaclav
Réžia:
Jiří VejdělekKamera:
Jakub ŠimůnekHudba:
Jan P. MuchowHrajú:
Ivan Trojan, Gregor Bauer, Jiří Lábus, Emília Vášáryová, Jan Budař, Zuzana Kronerová, Petra Špalková, Martin Pechlát, Soňa Norisová, Vladimír Javorský (viac)VOD (5)
Obsahy(1)
Václav je vesnický outsider, který ve svých 40 letech žije s maminkou pod jednou střechou. Přestože je Václav vnímán jako místní šašek, hlupák a problematický nezvladatelný kluk, my v něm (spolu s maminkou) uvidíme citlivého, vnímavého dobráka s klukovskou duší (a hlavou plnou milých lumpáren). Ostatní (téměř celá vesnice) v něm vidí jen problém. Dokonce i bratr František, který celý život soupeří s Václavem o lásku matky a otce. Tyto dva světy na sebe neustále naráží, a tak Václav lítá z jednoho průšvihu do druhého. Drama vrcholí soubojem bratrů o lásku Frantovy milenky Lídy, který končí trestným činem. Václav se ocitá ve vězení, kde se stává terčem útoků spoluvězňů i traumatických vzpomínek na otce. Zachrání jej žádost o milost, která je podmíněna peticí? Pomůže mu bratr František a poté celá vesnice? (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (756)
Dobře odvedené řemeslo se zajímavým tématem a nevyrovnaným průběhem. Ze začátku jde o klasicky hřejivě milý český film, který tak trochu ukolébá až otupí, aby následovala scéna na koncertě, kde si film sáhne na naprosté dno trapnosti. Ovšem zároveň tato estrádní scéna působí jako odraz ode dna a poté následuje nejlepší část, která plně emocionálně funguje i bez citového vydírání. A to se počítá. Být Václav uveden jako původně zamýšlený pilot volné řady inscenací spojených tématikou prezidentských milostí, tak by se jednalo o zajímavý televizní počin. Jako kinofilm je to však průměrný film, který začne fungovat za minutu dvanáct. Na té naší veřejnoprávní obrazovce by to Vašíkovi slušelo nesporně lépe. ()
Václav je vesnický zaostalec, který ve svých čtyřiceti letech bydlí s maminkou v jedné domácnosti. Pro ostatní je k smíchu. Matka v něm však vidí dobráka s chlapeckou duší a odmítá ho umístit i přes nátlak okolí do ústavu. Celá vesnice má neustále opačný názor. Vše vyvrcholí střetem bratrů o lásku milenky Lídy, který končí trestným činem. Václav putuje do vězení a matka žádá o prezidentskou milost. Ta je však ke vší smůle podmíněna peticí spoluobčanů. Tolik originality v jednom filmu a nakonec se to smrsklo v nereálné vyznění. Ivan Trojan je navíc jako Václav po celou dobu nepříjemně nesympatický a s jeho postavou nešlo vůbec soucítit. Nevím jestli to byl přímo záměr takto postavu vybalancovat, ale jeho pohnutý osud mně byl dost šumák, protože on si prostě svým chováním a postojem k okolí nezasloužil příliš velké sympatie. Ivan Trojan se mně v roli moc nelíbil a autentický výkon se přestěhoval k jinému herci a sice Janu Budařovi, který je jedním ze světlých bodů celkově nesympatického filmu s mizerným vypravěčským rytmem tolik charakteristickým pro Vejdělkovy filmy, který se navíc přes svůj televizní formá ani do kina moc nehodil. Mé hodnocení: 40% ()
Sázka na jistotu? Nevím. Dle mého slušný evropský zástupce, který nejednou hluboce dojme i vyvolá rozpaky. Až biblická konfliktovost dvou bratrů, série komediálních výstřelků, které musí nějak skončit, dramaturgická nerozvážnost, podmanivá hudba Jana P. Muchova, retroúčesy, spolehlivý Ivan Trojan bez pevně dané diagnózy (což ho v mnohém limituje). Šluknovský rodák Jiří Vejdělek je momentálně v kurzu, takže uvidíme, jak se udrží a kam (ne)sklouzne. Ve Václavovi je to ale všechno tak nějak na půl, filmové, nikoli niterní. Za hranice s tím ale rozhodně můžeme!! 70% ()
Vejdělek překvapil a v režijním žebříčku opět o kousíček postoupil. Jeho třetí film už působí celistvěji (ačkoliv to bude z větší části zásluha Marka Epsteina) než ty předchozí a Ivan Trojan hraje perfektně. Vtipné momenty skvěle podtrhuje Muchova hudba, dramatické momenty už fungují hůře, především v závěru. 7/10 ()
„Žádný problém. Všecko bude, mami. Neboj se. Všecko bude.“ Ivan Trojan sa predstavuje ako neovládateľný Václav: starnúci muž, ktorý sa v dedinskom prostredí vymyká kvôli duševnej poruche spod kontroly. Je ako bomba, u ktorej je len otázkou času, kedy vybuchne. Bomba, ktorá mala byť dávno zatvorená medzi štyrmi stenami, ale pre hlúpu dobrosrdečnosť okolia behá po slobode. Toto nie je žiadny FORREST GUMP, toto je skôr druhý SMRTIACI BUMERANG. Avšak napriek dobrým hereckým výkonom (Trojan, Budař, Norisová, Vášaryová) zostáva VÁCLAV nerozhodne stáť uprostred cesty. ()
Galéria (41)
Zaujímavosti (20)
- Hudební skladatel Jan P. Muchow při přemýšlení o hudbním motivu filmu, resp. o nástrojích, které by bylo vhodné použít, dospěl k tomu, že "tím, jak je Václav jakoby blázen, ale přitom to blázen není, navíc si to ani nemyslí, tak jsem si říkal, že by se mi líbilo, aby hudba nebyla nijak bláznivá, aby byl spíš lehce divný instrument, který ji bude hrát. Napadly mě skleničky. Zdálo se mi, že jsou lehce nehmatatelné, stejně jako je nehmatatelný samotný Václav. Ve scénách, kdy hlavní hrdina srší energií, by ale skleničky nestačily, takže tam je podporuje symfoňák, ale v poetických chvílích jsem se snažil zůstat jenom u skleniček. Je to netypický, křehký nástroj." Výzvou pak ovšem bylo najít schopného hráče na skleničky: "To bylo docela napínavé. Ačkoli mě napadly hned na začátku, takže byl relativně čas někoho sehnat, pořád jsem nemohl na nikoho narazit. Ptal jsem se známých, hledal na Googlu, ale nenašel jsem nikoho jiného než jistého pána, který byl zároveň i kouzelníkem, což ni nepřišlo jako nejlepší doporučení. Teprve měsíc před natáčením, kdy už jsem začínal hledat i v Německu a Rakousku, jsem na internetu našel Petra Špatinu z jakési vesničky na Zlínsku, který hodně hraje v cizině. Zpětně jsem se ddozvěděl, že si svoje webové stránky, díky kterým jsem ho našel, zprovoznil pouhé dva dny před tím! Podle ukázek, které tam měl, se mi zdálo, že je přesně tím, koho hledám. Petr zareagoval obratem, měl do toho chuť, ale bál se, že neumí noty, takže jsem ho uklidnil, ať je v klidu, protože já noty taky neumím. Celé se to sice o trochu zdrželo a protáhlo, protože Petr si to musel oposlouchat, natáhnout do sebe a dívat se u toho ještě na film, ale myslím, že ve finále to bylo nakonec lepší, než kdyby to vystřihl nějaký notař. Zdálo se mi, že se Petr do pocitu, který jsme potřebovali, velmi dobře dostal." (NIRO)
- Při dokončování filmu se skladatel Jan P. Muchow setkal s nečekaným zádrhelem: "Speciální chuťovkou pro mě byl problém s počtem oken. Kino promítá na 24 okem a mně poslali z Kavčích hor omylem dva díly po 25 oknech! To pak byla strašná práce! Už natočený materiál jsem musel přestříhávat, abych se trefil ta, jak mám. Máte složenou pětiminutovou skladbu, každá nota akcentuje konkrétní filmový detail a teď se vám to celé rozpadne. (...) Správně bych měl jít znmovu skládat od začátku a celé to znovu nahrát, ale na to už není čas ani peníze. Nezbývá než si určit priority, vybrat hlavní motivy a ostatní nějak ostříhat. Na jednu stranu zachraňujete zbytky svojí práce, na druhou stranu ji vlastně ničíte." (NIRO)
- Ivan Trojan si při učení role Václava vzal na pomoc psycholožku a ve svém volném čase trénoval chování a chůzi v lese ve starém oblečení po jeho otci. Nakonec si vzal inspiraci také ze samotného režiséra filmu, který údajně chodil na place nějak divně. (venus)
Súvisiace novinky
SOUNDTRACK Poděbrady 2017
Festival SOUNDTRACK Poděbrady přináší letos již po druhé jedinečnou podívanou ve spojení moderních technologií spolu s poslechem skvělé filmové hudby. Lázeňské město Poděbrady bude ve dnech 24. – 27.… (viac)
Reklama