Thriller - drsný film

Filmová tvorba je věčným kompromisem mezi komerční lukrativností a autorským vyjádřením. Málokdo zosobňuje tuto tíživou pravdu výmluvněji než režisér Bo Arne Vibenius. Nadějný talent, který sbíral zkušenosti coby asistent samotného Ingmara Bergmana při produkci Persony (1966) a Hodiny vlků (Vargtimmen, 1968), zažil kruté prozření, když jeho vysněný debut, surreální dětský snímek Hur Marie träffade Fredrik, åsnan Rebus, kängurun Ploj och... (Jak Marie potkala Fredrika, oslíka Rebuse, klokana Ploje a..., 1969) v kinech propadl. Po střízlivé reflexi mezinárodních trendů se rozhodl nechat veškeré autorské ambice stranu a vytvořit dokonalý exploatační film, který divákům nabídne všechny prvoplánové atrakce a šokantní elementy, co si ve skrytu duše žádají. Ačkoli předešlý popis je třeba brát s rezervou, protože spíše vychází z léty živených a přikrášlovaných mýtů kolem Vibeniuse, výsledný počin Thriller - drsný film rozhodně představuje esenciální brak, jenž překračoval dobové hranice stran filmového vyobrazení násilí a sexu. Klišovitý příběh o dívce z venkova, která je ve velkoměstě zneuctěna a následně vykoná pomstu na svých trýznitelích, se stává kostrou nihilistického obrazu světa plného bezmoci, zvůle a ponížení. Světácký svůdník učiní hrdinku závislou na narkotikách, znásilní ji a následně donutí k prostituci. V těchto pasážích Vibenius použil prostřihy detailů sexuálních penetrací, které zde ale neslouží k vzrušování, nýbrž odpuzování diváků. Série extrémních excesů se následně přehoupne do nelítostné krvavé pomsty, kde přicházejí ke slovu extrémně zpomalené záběry destrukcí těl střelnými zbraněmi. Ačkoli Vibenius sice uspěl a v jistém ohledu vskutku vytvořil nejkomerčnější film všech dob, nakonec mu přinesl spíše vrásky než kýžený zisk. Ve většině zemí byl zakázaný, nebo se do kin dostal až po dlouhých tahanicích a opakovaném přestříhávání. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)

Život je svině. Jako malou tě znásilní jeden bláznivej dědek, následkem traumatu z toho už nikdy nepromluvíš, celý mládí dojíš krávy (to by ještě nebylo nejhorší), pak ti jednou ujede autobus a do města tě sveze pravděpodobně ten největší zmrd široko daleko, kterej tě uspí, nadopuje heroinem a udělá si z tebe další na sobě závislou děvku. Jako bonus ti píchne skalpel do oka a vychcaně tě zbaví rodičů. Tak ti nezbyde než se nechat mrdat, fotit, ponižovat a mlátit, abys kromě podílu za dobře odvedenou práci dostala svojí životně důležitou dávku. Co se těch podílů týká, říká se sice kdo šetří má za tři, ale tady bych to spíš upravil třeba na kdo šetří vykosí je všechny. Jo, pomsta bude sladká a totálně bezcitná... Je těžký pocit z tohohle filmu nějak vyjádřit. Jo, máme tady kozičky, násilí, krev, revenge, béčkovou zápletku, dokonce i nefalšovaný porno záběry včetně výstřiku na análek. Ale jako béčko to na mě rozhodně nepůsobilo. A místo nějaký akční jízdy to celý plyne tak jakoby zpomaleně, včetně akčních scén. Docela zajímavá záležitost. (screeny) (27.10.2008)

Hooker's revenge aka They called her One Eye. Brutalitou a sexuálne odvážnymi, ale totálne nadbytočnými scénami až na hranici porna ovplývajúci príbeh o pomste v detstve znásilnenej dievčiny (ako doživotnú traumu si potom nesie neschopnosť komunikovať). Potom, čo jedného dňa zmešká autobus, ktorým chodí na sedenia k terapeutovi, nastupuje do auta pohľadného muža. Ten ju postupne v priebehu pár dní viackrát nadroguje a spôsobí jej závislosť na heroíne. Stane sa z nej závislá šlapka, ktorá keď sa dozvie o pravej príčine smrti svojich rodičov, začne brať lekcie z účinných bojových techník, aby v druhej polovici filmu nastúpila krvavú cestu pomsty a la Nevesta z KB za znásilnenie v mladosti ako i potrestanie smrti rodičov. Apropo Kill Bill - postava jednookej prostitútky z páskou cez oči je predobrazom Elle Driver. (14.02.2005)

Utrpenie a pomsta. Tak sa v skratke dá opísať dej. Za jeho rámec režisér nevložil nič navyše. Poistil to nemotou a drogovou závislosťou hlavnej hrdinky. Nemá tak šancu povedať nič o tom, čo prežíva, kto je. Tvár jej "zdobí" konštantne apaticky nezúčastnený výraz, miestami okorenený bolesťou. Spomalené scény násilia a explicitný sex len posilňujú celkovú špinavú atmosféru filmu. Trochu z nej vybočuje úvodná scéna dievčatka v parku, nadšene pobehujúceho medzi zlatožltými opadanými javorovými listami, plus pár, do spektra oranžovožltej ladených, záberov jesene. Prevažujúci zmar, strádanie a násilie sa tak stávajú pomerne monotónnymi a zdĺhavými. Napriek snahám o isté obohatenie špinavého prežívania nútenej prostitúcie a pomstou motivovaných tréningov tela, streľby a šoférovania. Originalita sa výsledku uprieť nedá, no kvalitatívne ide len o jemne nadpriemerné dielo. (22.11.2020)

Pokud jste slabší povaha, vadí vám násilí a trocha pornografie a tento film vás z nějakého důvodu zaujal, nemusíte číst dále, protože to zřejmě nebude nic pro vás. Thriller en grym film se s ničím nepáře a k divákovi i hlavní hrdince není milosrdný. Rape n' revenge téma není v exploitationu nic výjimečného, ale v tomto případě se jedná o zážitek neobyčejně intenzivní a to dokonce tak, že překoná i legendární I Spit on Your Grave (1978). Hlavní hrdinka s tváří nevinného andílka se vlivem neskutečného týrání ze strany svého pasáka stává chladnou a nemilosrdnou ženou, která pro pomstu udělá cokoliv, i kdyby ji to mělo stát o nějaký ten rok vydělávání si prostitucí více. Mimochodem, její "pracovní" život je znázorněn bez vekerého tabu. Nahota, čistě pornografické záběry včetně análního sexu zakončeného ejakulací, lesbosex - zkrátka řečeno, uvidíte toho opravdu hodně a o žádné jemnosti se v žádném případě nejedná. Část, kde konečně dojde na pomstu, je velmi slušně zvládnutá. Jediné, co mi vyloženě vadilo, byly nepřiměřeně zpomalené akčnější scény. Jedna z nich, která v reálu nemohla trvat déle jak třicet vteřin, byla protažena skoro na pět minut (nebo mi to tak přišlo). Kdyby to bylo jen jednou, tak to ještě pochopím, ale že taková byla prakticky každá taková scéna - to nepochopím. I tak ale nemám problém s udělením čtyř hvězdiček, protože toto je přesně ten typ filmu, o kterém přemýšlím ještě dlouho po shlédnutí. (13.12.2011)