Aurore

„Máma není mrtvá, ale ty se chováš, jakoby byla!“ Ona, on, čtyři děti a tuberkulóza. Doufal, že s příchodem jara se její stav zlepší. Nepřízni osudu čelí po svém, zatímco ona je v nemocnici, on si domů nastěhuje ženu zesnulého bratrance, které pro TO dal bůh zálibu. Přitom jeho žena ji nikdy neměla ráda: už jen proto, že jí vždy šlo jen o peníze, syna měla zavírat ve stodole a obecně skrze chování k jejím dětem kolovala spousta nelichotivých historek. Macecha se zaměří hlavně na Auroru, která ji připomíná umírající Marie-Anne a která nejde pro pravdivou poznámku daleko. Ovšem i podle Voltairea má prý „rákoska vyhnat pošetilost z dětských srdcí.“ Smutné, silné, mrazivé. Zločin proti lidskosti v plné polní. A rozhodně s tím nic nenadělá ani kadidlem páchnoucí kněz. (19.03.2023)

Extrémně silný snímek, natočený podle skutečného příběhu mladé, nevlastní matkou a vlastním otcem utýrané dívky, odehrávající se na počátku 20. století v Kanadském Quebecu... Smutný příběh o krutém osudu dívenky, která byla zcela bezdůvodně týrána a které nikdo z okolí nepomohl, ač se se svým utrpením svěřila knězi, její zranění viděla sestřička v nemocnici a zoufalý křik, plný bolesti slyšeli i sousedi... Všichni odvraceli pohled na druhou stranu, tváříc se, že se nic neděje, dokud nebylo pro holčičku pozdě... Už dlouhá léta se mi nestalo, aby mi při sledování filmu tekly slzy a po skončení jsem cítil jen naprostý vztek a bezmoc... Za mě pětihvězdičkový film, na který nikdy nezapomenu a který již nikdy nechci znova vidět... (04.09.2014)

Spoilery! Přečká-li divák úvodních cca 35 minut, které jsou nemastné a neslané, nicméně zcela nezbytné pro vykreslení hlavních postav a vazeb mezi nimi, tak bude divák odměněn zcela neopakovatelným a brutálně intenzivním zážitkem. Odměněn? No, to záleží na úhlu pohledu. Po filmové stránce není kromě úvodní nezbytné nezáživnosti pranic k vytknutí. Pokud tímto filmem Luc Dionne skutečně debutoval, tak mu musím vyseknout takovou poklonu, jakou jsem doposud nikomu snad ani nevysekl. Geniální práce! Podařilo se mu mě naprosto odzbrojit a 80 minut si hrát s mými emocemi dle svého uvážení. Všichni herci i herečky jsou jednoduše famózní. Od těch hrající kladné role až po ty, kteří hrají role tak odporné, že si slabší povahy k danému člověku po zhlédnutí filmu vypěstují doživotní averzi. Člověk hercům věří opravdu každičké gesto. Rovnou do nebes by měl zamířit i mrazivě depresivní soundtrack, který atmosféru totální bezmoci, beznaděje a absolutní rezignace na život ještě umocňuje. Kromě umělecké stránky tu ovšem máme i tu druhou. Druhým úhlem pohledu je pohled na obsahovou stránku, která nejednomu rodiči způsobí pár bezesných nocí. Dokonce i v zemičce dobrých ctností jako je Kanada, se děla před vypuknutím 1. sv války a v době jejího průběhu dost ohavná zvěrstva, která by žádný scénárista nevymyslel. Musel je napsat sám život. Neskutečně nervy drásající příběh o té nádherné lidské vlastnosti, ve které jsme v celém Vesmíru nepřekonatelní. Jedná se o zavírání očí před vším, co se nás bezprostředně netýká, bez ohledu na zrůdnou povahu daného aktu. Tedy hlavní problém tkví v tom, že se všichni bojí být tím, kdo uskuteční první krok, kdo vyvolá první impulz. Osobně nevidím až takový rozdíl mezi pácháním zvěrstev a jejich přehlížením. Kde jinde, když ne tady, by měl zafungovat Vyšší princip - „Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem.“ Závěrečné vyčinění vražedkyni je sice krásným gestem, leč naprostým vrcholem pokrytectví. I když se na nehezkém osudu Aurore přičinili někteří lidé více než ti další, tak vinna za její smrt je kolektivní. Zavraždila ji celá obec. Trošku mě mrzí, že snímek doposud nevidělo více lidí. Současných 89 % je opravdu zcela na místě. Jsem si jistý, že snímek má potenciál zarýt se hluboko do duše a paměti každému mentálně zdravému divákovi. (21.10.2016)

„Jak říká Rousseau, ani chudoba, ani práce neomlouvá otce od krmení a vychovávání svých dětí.“ Problém ovšem nastane, když milovaný, zaneprázdněný tatínek přenechá stravování a výchovu potomků převážně jejich nevlastní matce…Film chvíli zdánlivě poklidně plyne, ale je prokládaný výstražnými signály. A divákovi je stále více jasné, že se to šťastně žijícím dětem už brzy pořádně zkomplikuje. A od chvíle, kdy si přiženěná sestřenice (která naprosto přesně víc co chce a jak toho dosáhnout) definitivně omotá kořist kolem prstu, začne peklo. V divákovi se stupňuje hněv vůči maceše, otci a zahořklému, apatickému knězi (stejně jako je mu na nic z alibistických obyvatel), stále víc se přitápí pod kotlem až k samotnému závěru…Při sledování se mi vybavil Americký zločin, ale přece jen je každý trochu jiný. Co však mají krom podobného tématu společné, jsou výborné herecké výkony obou trýzněných, zde Marianně Fortier věříte každé gesto, výraz v obličeji. Škoda trochu slabšího vizuálu a necitlivého střihu, ale celkově dám slušné 4*. (29.05.2022)

Podobně jako snímek Americký zločin, tak i Aurore poukazuje syrovým způsobem na lidskou zrůdnost a zvrácenost, která je ve svoji příšernosti podtržena skutečností tohoto příběhu. Je až nepochopitelné, jak dokáže někdo takovým způsobem týrat dítě, obzvláště své vlastní, resp. vyvdané. Posledních několik minut filmu bylo nepopsatelně mrazivých a sugestivních. (19.11.2015)