Naboso

Velice příjemný romantický film, který stojí a padá s ústřední dvojicí. Ta je naštěstí velmi charismatická. Zejména oči hlavní představitelky si budu pamatovat asi nejvíc z celého snímku. Oceňuju příběh, který mohl lehce sklouznout k situační komedii nebo taky ke ždímání slz. Naštěstí balancuje na hraně toho všeho a výsledek je celkem originální podívaná. Po obrazové stránce perfektní... (15.10.2008)

Fascinovala mě Tillova fascinace teplejma barvama. Ten film vlastně není barevnej, ale žlutej. Beru však v potaz fakt, že my tady nehodnotíme teplotu barev, ale film a ten se hodnotí dobře. Děj je založen na skvěle napsaných postavách, hlavně Leilu nelze než nemilovat, prdelku jednu bláznivou, ani ne tak za její bezelestnou upřimnost (i když to taky), jako za její nádherné vyjádřeni pocitů v koupelně blázince, tenhle dialog měl v sobě srdce jako hrom. Film nepostrádá zábavné i dramatičtější momenty a s přehledem si dokáže udržet pozornost, ale ta nejpodstatnější velična je tlukoucí srdce, který jsem z filmu slyšel. (14.02.2015)

Na můj vkus příliš kostrbaté. Příběh by ještě ušel, ale režie nestojí za řeč. Je to škoda, protože ve filmu je několik vpravdě kouzelných scének, bohužel je tam i hodně nezvládnutých pasáží, což film velmi výrazně brzdí. Til Schweiger mě v roli vyloženě nesedl, stejně tak do hněda laděnej obraz. Za zmínku ale stojí Leila (Johanna Wokaleková), jejíž naivita mě docela bavila. (04.07.2014)

Tak neviem, či tento film Til Schweiger točil ako nezávislý festivalový film, alebo ako komerciu pre nemecké multiplexy, je to niečo medzi, ale to je nakoniec jedno, podstatný je divácky zážitok. Naboso je film o relatívnosti bláznovstva, o relatívnosti vnímaní normálnosti prostredí, ktoré rozdeľujeme na ústav pre choromyseľných a "tam vonku", kde je to plné ešte väčších bláznov, častokrát priamo v rodine. No a samozrejme o láske a jej hľadaní. Film je plný nereálnych scén, dialógov a reakcií postáv, ktoré so skutočnosťou toho príliš spoločného nemajú, ale mierne gýčovitý a komediálny Schweigerov prístup k látke toto všetko do istej miery ospravedlňujú. Asi si na ňom zgustli tí najsnobskejší filmoví kritici a najväčší Hanekeho priaznivci, najlepšie ale bude sa nechať filmom proste unášať a na jeho chyby nemyslieť, načo si kaziť príjemný filmový zážitok. 70%. No a pre večných pochybovačov ohľadom vzhľadu nemeckých žien je tu ústredná krehká deva Johanna Wokalek a dve sexy prihrávačky v podobe nevesty a "rodinnej" priateľky. (20.03.2013)

K tomuto snímku jsem přišla jak slepý k houslím, ale jsem za něj vděčná, z několika důvodů- další herecký koncert Johanny Wokalek, tahle holka je prostě bosá Lejla z blázince na svém místě: Ale jak můžete sedět, s tím klackem.. Aha, vy myslíte s tím klackem v zadku :-), nemá to chybu. Trochu jsem se bála závěru, Němci dělají většinou uhozené konce, ale tady to šlo. Obdivuji Tilla Schweigera, který sice není úplně můj nej typ, ale za to, že stíhal kromě hraní i zaskočit za kameru, scénář a střih, klaním se. Díky něčemu jiskřivému mezi ústřední dvojicí, která se k sobě povahově hodí asi jako Bill Gates a matka Tereza, filmu ledacos odpustíte, nakonec stejně jen sledujete, jak se jedno děvče snaží přežít v chaotickém světě a do puntíku dělá, co se jí řekne, byť někdy s tragickými důsledky... (04.10.2010)