V moci diabla

Slušné dávky pôsobivého mrazenia, na ktorých má - podobne ako v The Grudge - veľkú zásluhu hudobný skladateľ Christopher Young. Tieto veľmi dobre fungujúce elementy moderného hororu sú však pod nadvládou súdnej drámy, ktorá plače po inteligentnejšom a dôstojnejšom spracovaní. Tému, ktorá film povyšuje nad súčasný zástup priemerných hororov, využívajú tvorcovia iba povrchne, bez trefy do čierneho. V porovnaní s Friedkinovým Exorcistom iba prešumiteľná jednohubka. Obratne nakrútená, ale podľa priemerného scenára. (26.10.2005)

Tento neortodoxní horor jednoznačně pozvedají slušné herecké výkony a výborná hudba od Christophera Younga. Několik děsuplných záběrů hlavně z první poloviny se snaží úspěšně navazovat pocit vzrůstajícího napětí a hrůzy, ovšem postupem času, jak vstoupí do hlavní role soudní proces, už vlastně ani nesledujeme očekávanou duchařinu, ale spíše ambiciózní psychologické drama snažící se co nejvíce zapůsobit na diváka skutečností, že toto se skutečně stalo. To ale nic nemění na faktu, že Scott Derrickson je očividně velice zručný filmař, který dokáže i soudní přelíčení zobrazit více než poutavě a snímek i přes svou délku uteče jako voda. No a nesmím také zapomenout vyzdvihnout hereckou kreaci Jennifer Carpenter, z jejíž gest a zmučených pohledů mě opravdu mrazilo a která hlavně dokázala zvýšit spád a autentičnost celého nedotaženého díla. (05.07.2011)

Zlý film. Učebnicová dávka hrůzy a strachu. V měřítku svého žánru s The Exorcist absolutní vrchol. Diváka přivede na temnou stranu Měsíce - mrtvého prostředí, kdy se divák dostává do pocitu panického strachu. Jennifer Carpenter perfektní. Hudba démonická - Young je král. Režie skvělá - Scott Derrickson je sám tak trochu satan. Scéna na farmě patří k tomu nejděsivějšímu, co jsem kdy viděl - nedýchal jsem, ta úzkost na hrudi, mrazení po celém těle brrr! +++ Zde přidávám nahrávku skutečné Emily Rose z vymítání. (01.08.2012)

Nepřišlo mně to tolik přesvědčivé. Neobvyklé spojení soudního dramatu s hororem spolu po celou dobu svádělo litý souboj, který z žánrů bude mít více navrch, a u mě jednoznačně vítězily hororové scény s běsnící Jennifer Carpenter. Tu snad skutečně musel posednout ďábel, protože si jinak nedovedu vysvětlit její autentický výkon a kdykoliv šíleně zaječela, zvedlo mě to ze židle. Se zbytkem filmu je to horší. Kněz Toma Wilkinsona obviněný ze zabití dívky během procesu vymítání a jeho sympatická obhájkyně Laura Linney nepodávají nijak mimořádné herecké výkony. Vždy když byli na scéně, tak dávali vyniknout nevěrohodnosti zápletky, a proto jsem začal brát upozornění, že je film natočen podle skutečných událostí, s velkou rezervou. V soudní síni to bylo nenapínavé, v hororových retrospektivách se při popisu událostí, které předcházely smrti dívky, činila právě jen Carpenterová, která uměla vylekat, marně se režisér snažil vyděsit mě bouchajícími dveřmi nebo padající skleničkou z dřezu. Navíc v druhé polovině film opustí zcela hororovou rovinu a divák si vyslechne osvobozující rozsudek nad knězem v soudní síni bez většího zájmu, protože si k postavám stejně za celou dobu nenašel žádný vztah. Film měl možná i na víc, ale jeho jediným trumfem se stala překvapivě mrazivě přesvědčivá Jennifer Carpenter a několik zdařilých scén, navozujících strašidelnou atmosféru. 50% (01.09.2010)

A teď je to o každém z nás, o našem subjektivním přístupu. Já se nechci zase uchýlit k nějaký myšlence, abych dal svým dojmům "oficiální" formát, ale tady mi celou dobu v hlavě kolovalo tohle: "Vytvoř si démony, abys potřeboval někoho, kdo tě před nimi uchrání. Protože podlehnout vlastní slabosti je vcelku snadné". Ať už je můj náhled na křesťatsví sebekritičtější, a i když bych se obešel bez některých těch zbytečně ikonických paskvilů, vynucovaček atmosféry (ten příběh by přesto fungoval) a ať už je v tom sebevětší porce údajné reality, pro mě osobně tohle všechno funguje. Kdyby měl kupříkladu Exorcist: The Beginning byť jen náznak obdobně funkční atmosféry, nebyl by býval shitem, kterým nakonec pro mě byl. Je až obdivuhodné, s jakou sugescí a jak autenticky se Jennifer Carpenter své role zhostila a je až s podivem, kterak formát (a)typického soudního dramatu umně natáhl jednotlivé stránky děje a umožnil jim fungovat naplno. Nehodlám hodnotit Scotta Derricksona za to, co šulil před a došulil po The Exorcism of Emily Rose, ale tady dokázal odvyprávět příběh s takovou intenzitou, jaká by odpovídala jeho vlastnímu osobnímu prožitku. Vyjma toho hrají do karet perfektní lokace, dotažený zvuk a variabilní kamera (od dost oldschoolových záběrů až po takřka fotografickou kompozici v mlze). Kašlu na zbytečný fráze, když mě cokoliv donutí alespoň nějak děj spoluprožít a vlastně se na něm podílet. Třebaže jsou tam některý věci zbytečný a jiný zas zbytečně přetažený, vidím v tomhle filmu vkusného následovníka klasické posedlostní éry sedmdesátých let - nekýčovitý démon pro 21. století. [final rate: 80%] (02.02.2011)