Čierna Dahlia

Skvelá dobová atmosféra. Poctivá noir detektívka, ktorá je však dosť komplikovaná a zložitejšie rozprávaná. Podobný problém ako pri CESTE DO PEKLA - na druhé pozretie by boli motivácie postáv určite jasnejšie. Film občas pripomenie L.A. UTAJENĚ SKUTOČNOSTI. Vzhľadom na potenciál ide o mierne nevyužitú príležitosť...De Palma si očividne opäť užil natáčanie lezbickej scény... Najviac mi vadilo, že sa ma snažili presvedčiť, že Hilary Swank (imho nečakane sexi) sa podobá na Miu Kirshner... (31.01.2013)

Zpočátku je divák přikován k sedadlu propracovanou retro-stylizací celého filmu a se zájmem sleduje prezentaci hlavních hrdinů i úvodní minuty příběhu. Vypadá to na precizní poctu noirovým filmům staré éry se všemi požadovanými atributy: dvojice detektivů, vražda krásné dívky, blízkost hollywoodské továrny na sny, černá a bílá dáma na šachovnici příběhu, traumata z minulosti, stovky spotřebovaných cigaret atd… Úvod filmu (stejně jako trailer) slibuje stylovou svižnou místy brutální detektivní podívanou – v závěru filmu si divák není jist, zda nesleduje parodii ve stylu Mazaného Filipa. De Palma totiž absolutně nezvládnul dvě věci – ukočírovat příběh (tedy zvládnout adaptaci macatého románu Jamese McElroye) a neztratit pod tím vším retro-glancem tvář celého filmu. Ad příběh: Black Dahlia zpočátku nabírá lokace, subpříběhy a vedlejší postavy stejně vehementně jako je na konci naprosto zběsile odhazuje, čímž naprosto dekonstruuje svou příběhově – nosnou strukturu. Ad stylizace: Ve své snaze o poctu starým noirům zachází potom pan režisér tak daleko, že přebírá i všechny nešvary tehdejších děl a v roce 2006 natáčí film, ve kterém postavy nemají žádný vývoj, ve kterém donutil dobré herce přehrávat či „držet“ konstantní herecký projev, ve kterém se objeví všechna myslitelná klišé, ve kterém… který je prostě špatný a v poslední třetině dokonce neskonale protivný. (06.11.2006)

De Palma boxerským zápasem ukazuje, že ještě nepatří do šrotu. Formální kudrlinky jsou úchvatné a ani ve slátaném příběhu nepůsobí rušivě nebo nadbytečně. Proměna jednoduchého milostného trojúhelníku (a vyšetřovačky) v noirovou epopej ale neproběhla vůbec dobře. S rozšiřujícím se příběhem, se všemi těmi prapodivnými dovysvětlujícími motivy, vyniká plochost všech hlavních postav - hrají je charismatičtí herci, ale Bucky pořád působí jako moula, který s sebou nechá neustále vrtat a jen se ptá, a Lelandovo ponoření do případu jsem taky nějak nepocítil. A i ty femme fatale zůstávají matné. Prostě spatlaný scénář, jehož šíři a mnohost motivů De Palma neustál. (13.02.2007)

Ještě že jsem se jen tak z nudy prošel po cestě v obchodu do Eletro Worldu – podívat se jestli není nějaké výhodné dévedéčko za 99-199kč – narazil jsem na Černou Dahlii. Už samotný obal ve mně vyvolal docela velké očekávání, když na něm v levém horním rohu stálo: „od režiséra filmů: Zjizvená Tvář, Neúplatní“. Režie je i v tomto filmu geniální, svěží a velice dobře se na ní dívá, dlouhé táhlé pohledy, umocněné pomalou hudbou a klidnými tóny. Celkový „look“ 40-50.století je dotažen do každičkého detailu a retro atmosféra na 100% funguje - Brian De Palma is back a to v plné síle, neočekával jsem nic moc nadprůměrného, ale dostal jsem vynikající a navíc chytrý film, od kterého jsem se nemohl ani na moment odtrhnout. Josh Hartnett je u mě už doceněný herec a to jsem ho fakt dlouhou dobu neměl v oblibě, časy se mění a po rolích: 30 Dní Dlouhá Noc, Lucky Number Slevin mě zase přesvědčil, že hrát umí i jeho parťák Aaron Eckhart hrál bez problému a jeho ponoření do případu nevypadalo vůbec jako hrané. Pro hlavní dvě herečky nezbylo moc místa, i když byly postavy důležité, byly trochu odsunuty na vedlejší kolej, pravda že Scarlett Johansson ještě více než Hilary Swank. Skvělé páteční překvapení – 9/10* jednu hvězdičku si nechám prozatím do záruky, ještě se mi možná něco v hlavě rozleží a nebo hodnocení změním po druhém zhlédnutí. (26.04.2008)

Atmosféra a výprava filmu bez chybičky (filmy s touhle retro náladou zkrátka miluju), bohužel příběh mi přišel vyprávěn příliš kostrbatě a ani De Palmovy vizuální kejkle ála ´Hadí oči´ či ´Nedotknutelní´ se bohužel nekonaly. Hartnettův zvučný, hluboký hlas se krásně vyjímal v roli vypravěčského průvodce filmu a chvilkama to i vypadalo, že De Palma z Hartnetta udělal cosi, čemu se říká "herec", ale vzápětí se mi před očima zjevil Gittesův duch z podobně laděné Čínské čtvrti a hned jsem tu myšlenku zavrhnul. Hartnett je sice snaživý, ale neumí hrát na temné struny, je to takový "sunny boy", každou chvíli jsem čekal, že ze sebe strhne sako s kloboukem a skočí na skateboard :o) Postavy o třídu lepších herců, než je on - Eckhart a Johansson - pak nemají tolik prostoru, aby dokázaly více zaujmout. Suma sumárum mi to vychází na - do budoucna zapomenutelné - tři puntíky. (09.01.2007)