Psia duša

Jak jsem pochopil z internetů, tvůrci si vysloužili klatbu od všech lunetiků, co mají zvěř raději, než vlastní druh. No tak tu kritizovanou krutost na zablešencích, tu jsem musel vidět, zajisté rozumíte, že? A je tam! Vždycky vezmou nevinné štěňátko, kterému během pár minut urychlí vývoj a pak jej bezskrupulozmě utratí. Ba co více, vkládají jim do mordy lidská slova a do mozkovny člověčí pohnutky - to je masakr, děs, rozčvaňhaná střeva, prokopnuté hrudní koše, kulky ve štípačkách! Hm. Když tedy pominu zklamání z faktu, že jde o film tak rodinný, až unylý, tak děti to ba a pesové jsou při svém poslání ňuňu k zesrání. (29.10.2017)

Mám-li si vybrat mezi kočkou a psem, vždycky volím psa. Je sice trochu hloupý, že v Psím poslání psi představující hlavnéího hrdinu hrajou lépe než lidi, taky mezi nimi není známější jméno vyjma Dennise Quaida - který má roky největší slávy dávno za sebou -, ke škodě je až moc dlouhá stopáž, ale jinak nemám námitek. Režisér udržel humorné vložky na uzdě stejně jako dojímavé scény. Ne tedy, že by se divák nedojímal, to ani náhodou, ale Psí poslání nesklouzává k patosu, na tento typ filmu si počíná poměrně střízlivě. Hrozně mě bavily hrátky s časem, zobrazení 60. i 80. let, jak nenásilně, bez nějakého tlačení, jen v náznacích příběh časově posouvají dál. Jo, Psí poslání je jen hezkou pohádkou, vale pohádkou veskrze pěknou, naplněnou optimismem, vkusně, citlivě a opatrně natočenou pro celou rodinu. Byla by hloupost po takovém filmu chtít víc. Já se bavil i dojímal a v závěru si utíral slzy. (02.03.2018)

Lasse Hallström opět potvrdil, jak se mu daří točit silné, emotivní a lidské (či zvířecí) filmy. Psí poslání je spolu s Hačikem správnou ždímačkou citů, ale nemohu si pomoct, nepřišlo mi to laciné. Možná je to tím, že psí oči zkrátka fungují lépe než celá řada herců snažících se na plátně vyjádřit emoce. Ke cti tomuto filmu slouží také fakt, že se tu objevují i úsměvné momenty. Ve všech ohledech snímek šlape tak, jak má, tudíž nemám problém mu dát plný počet hvězdiček. (15.05.2017)

Lasseho Hallströma tak trochu podezírám, že je zakuklený romatik. Nemá potřebu diváka zabavit, jako spíš rozbrečet. Ty dojemné příběhy jsou ovšem tak líbivé, až jsou na hrně kýče. Rpzdělení do pěti příběhů by mohlo fungovat, ovšem neúměrné délka jednotlivých epizod tento nápad trošku shazuje. Nenabízí žádnou převratnou hloubku. Jako příběh pro deštivé odpoledne to nemusí být špatné, hlavně pro ty, co mají chuť si pobrečet. (16.02.2018)

O filmu jsem se dozvěděla díky stěžovatelům, kterým se nelíbily praktiky při natáčení. Předem jsem nezjišťovala, o čem přesně snímek je. Ale jméno režiséra mi zaručovalo, že se mi to asi bude líbit, a tak jsem šla do toho. A dobře jsem udělala. Příjemný, příjemně dlouhý film, doják, některé linky mě bavily více, některé méně, sem tam skoro slzičky, sem tam smích... No, užila jsem si to, ač nejsem pejskař, a jsem ráda za konec. (14.05.2017)