Muž v bílém obleku

Nebýt skvělého Aleca Guinnesse a pár povedených scén, tak je to jen unylý pokus o crazy komedii. On to teda unylý pokus pořád je, ale aspoň ne až tak. Takhle se ale tenhle žánr prostě točit nedá, chybí tomu často šťáva i pořádný vtip, někdy mi i přišlo, že se to bere až moc vážně, na to, že tam jsou takové bláznivé vtipné scény jaké tam jsou... Mě to holt neoslovilo a rozhodně jsem neměl pocit, že by to celé fungovalo. Chvílí je to komedie, chvíli zase drama a celkově to spolu moc nesouznělo. Nebo jsem aspoň neměl ten pocit. Kruci, v čem je problém takový námět natočit pořádně? Britové to mají mdlé, Američani zase moc jednoduché a příliš mířené na děti... Nějakou zlatou střední cestu se mi zatím nepodařilo objevit. Lepší 2* (02.01.2023)

Komedie studia Ealing byly vždy velmi zábavné svým celkovým, většinou pořádně absurdním, nápadem, ale nikdy nebyly přeplněné hláškami anebo bláznivými situacemi, u kterých bych se svíjel smíchy. To platí i pro tento film. Zábava je to dobrá, nápad výborný, ale přeci jenom to mohlo být trochu vtipnější. (02.01.2012)

Příjemná dobová komedie, která stojí, běží a padá se skvělým Alecem Guinnessem v hlavní roli, či-li v prvních dvou třetinách úspěšně stojí a běží, naopak v poslední třetině, kdy se už Guinness ocitává častěji mimo scénu, než před kamerou, padá až do průměru. Z toho ho pak nevyhátne ani ta jednoduchá zápletka se satirickým přesahem ve stylu podaném mnohokrát jinde. Směs bláznivých honiček, které mě spočátku bavily, se stávala v posledních minutách už otravná. Na druhé straně z podobných crazy sci-fi komedií vycházejících z postavičky svérázného vynálezce a groteskních situacích, do nichž se kvůli svému objevu dostane, se mi britský Muž v bílém obleku líbil výrazně víc, než jeho další následovníci v podobě francouzského Blázna z laboratoře 4 či sovětského Ivan Vasiljevič mění povolání. Americké variace těchto filmů v podobě Zamilovaného či Roztržitého profesora jsem neviděl a ani mě to nemrzí. [65%] (25.01.2022)

Nevtipná komedie o lidské hlouposti završená závěrečnou honičkou, kdy mladého vědce pronásleduje pitomá lůza, které jde pouze o žvanec. Už jen ze samotného vyznění snímku prostě nemůžu být spokojený, ten sociální rozměr - prostí lidé budou mít práci - jde naprosto mimo mě, nepřál jsem jim to. Technicky je film natočen slušně, prostředí textilek a laboratoří je řádně bezútěšné, člověk si fakt připadá jako bezvýznamné kolečko v mašinerii - ale sakra, to měla být komedie! A komedie bez vtipu prostě moc nefunguje. Za zmínku tak stojí pouze nádhernej hrdinův bílej oblek, který bych fakt chtěl, a "White Suit Samba", pekelně návyková melodie v laboratoři, která po vydání filmu vyšla i na desce a fakt stojí za to. (10.02.2015)

i přestože se velké množství pozdějších britských sci-fi bude pokoušet imitovat žánrové trendy amerického filmu padesátých let, toto sci-fi ještě stále stojí nohama pevně na půdě ostrovního království a to i nehledě na původ jeho režiséra. staví ho tam především typicky britský sociální rozměr filmu. zároveň jej lze považovat i za lehkou formu sociálně-ekonomické satiry, ironizující postoje jak zástupců dělnictva (záměrně se vyhýbám užití sousloví "dělnická třída"), tak jejich zaměstnavatelů a majitelů kapitálu (záměrně k jejich označení nepoužívám slova "vykořisťovatelé"). společensko-kritická sci-fi samozřejmě nejsou ničím výjimečným ani v této, ani v žádné jiné éře kinematografie. žánrově se však jedná o snímek přeci jen o něco pestřejší, což jsem bez jakékoliv apriorní znalosti zjistil až během sledování, a přeci se žádná žánrová frustrace nedostavila. řemeslně velmi zručně natočený snímek nemá ani tolik vtipu jako Mackendrickovi pozdější Ladykillers, ani tolik konfliktu a napětí jako jeho ještě o něco pozdější Sladká vůně úspěchu, samé skvělé filmy. divákům však nabízí dobře vybalancovaný poměr obou poloh, komedie a dramatu. téma této dramedie je typicky vědecko-fantastické, ale pojaté velmi originálně. není jím samozřejmě již zmíněná sociální kritika. na mysli mám situaci vědce, který objeví cosi potenciálně převratného. všichni jsme už tolikrát měli možnost vidět sci-fi o vědcích, jejichž strašlivého vynálezu se každý toužil zmocnit, ale oni sami se ho nakonec ve strachu z ničivých důsledků rozhodli zničit. v Muži v bílém obleku hraje Alec Guiness pravý opak této stereotypní figury. jeho Sidney Stratton přijde na vynález, o který naopak nestojí nikdo, a snaha ho prosadit jde proti vůli všech lidí. tématem filmu je pak univerzální pravda o tom, jak tragicky nevděčná často bývá úloha vědců v dnešním světě a s jakým nepochopením se vždy budou střetávat ze všech stran. (28.10.2015)