Shake Hands with the Devil

Výhodou nedostatku času je, že si člověk pečlivěji vybírá, nač se bude koukat. Díky tomu jsem objevila tenhle nepříliš známý klenot, který u nás bůh ví proč nikdy nevysílali a který může směle zaujmout místo po boku ceněného Hotelu Rwanda. Téma je totožné, úhel odlišný, zděšení nad tím, co jsou lidi (nejen místní milice, ale i kapitální hovada v OSN) schopní dělat, úplně stejné. "Když se člověk dopustí hříchu, učiní pokání a všechno je odpuštěno. Když selže, je po všem, jako by se zavřely velké ocelové dveře." Chápu, proč se tak generál Dallair cítí, bez ohledu na to, že je hlavně jeho zásluhou, že umřelo alespoň o pár lidí míň. A i to se při takhle šíleným masakru počítá. Dupuis válí, hudba (a Rwanda) je tak překrásná, až se to snad v tomhle případě ani nesluší. Neskutečná síla... (08.11.2010)

Zatím nejlepší snímek, který byl o rwandské genocidě natočen - byť neměl ani zdaleka rozpočet úspěšnějšího, ale méně přesného "Hotel Rwanda". Skoro dvouhodinová rekonstrukce událostí, které vyústily v genocidu rychlejší a efektivnější, než jaké se kdy podařilo dosáhnout Adolfu Hitlerovi, vás nenechá ani chvíli odpočinout. Kromě toho, že film nemá jediné slabší místo ve scénáři, má i vynikající herce, kteří navíc opravdu silně připomínají svým vzhledem skutečné osoby, které mají reprezentovat (viz. Roy Dupuis / gen. Roméo Dallaire). Nemluvě o tom, že skutečně a takřka beze změn popisuje události, které se skutečně staly - což filmu jen přidává na vážnosti jeho sdělení. Bohužel, na takto kvalitní filmové zpracování jednoho z nejtemnějších okamžiků v dějinách civilizovaného světa, se nedostanete ani do kina a sehnat jej na DVD je také umění... 100%. Komentáře: larelay, Renton (22.09.2011)

Všechno vystihla zoufalá žena, hledající u generála Dallaira pomoc: "Vy nemáte zbraně? A k čemu tady jste?" Hotel Rwanda byl výborně zpracovaný, ale tohle na mě zapůsobilo mnohem silněji a třeba scéna odklízení mrtvých ze silnice se mi zaryla hluboko do paměti. Roy Dupuis byl fantastický a zaslouží si absolutorium, ale kdo si zaslouží největší obdiv je skutečný generál Dallaire a jeho tým, kteří dokázali téměř nemožné. 95% (26.04.2010)

Mierne ma škrie, že si autor nechal natočil film podľa seba, síce slobodne, no je to dosť neobjektívne a ako je to pravdivé, to nezistíme. Môžem preto hodnotiť len to, ako to na mňa pôsobilo, ako sa mi to zdalo hodnoverné a metódy, ktoré tam použili. To hodnotím na výbornú a film rozhodne odporúčam pozrieť ako doplnok známemu filmu Hotel Rwanda. Predsa aj ide o jeho svedomie, tak dúfam, že sa to snažil podať, čo najdôveryhodnejšie, bez zamlčovania, prekrúcania alebo klamania. Nuž svet je jeden veľký biznis v súčasnosti a platilo to aj vtedy, išlo len o záujmy a preto uprednostnili boje proti Srbom vo vojne v bývalej Juhoslávii, vlastne ani tam mierové sily, ak sa tak dajú označiť, nezasiahli, kde a kedy mali, naopak to urobili niekedy kedy nemali a tu to tak bolo tiež. Reálne zlyhanie, možno cielené, čo sa týka OSN a NATO tam, či tu alebo aj inde sú proste skutočnosti, na ktoré by sa nemalo zabúdať, lebo to stálo životy mnohých ľudí. Z filmu som necítil nijaké nadržiavanie, naopak som z toho pociťoval umeleckejšie dielo s výrazným citovým podtextom, ktorý rozhodne nevydieral, ale ukázal holú pravdu, aké sme zvery bez ohľadu na pokožku, či niečo iné. Zlé je, že sa to stále deje, dokonca aj tie masové vraždy v kostoloch, dnes sa to objavuje najmä v prevažne moslimských krajinách. Tento vraj nízkorozpočtový snímok musím pochváliť, proste splnil úlohu, zasiahol ma tým a nezostáva mi nič iné, než veriť, že to tak bolo. Keďže úplná objektivita podľa mňa neexistuje, môžme sa jej iba priblížiť, ale nikdy sa nesmieme vzdať robiť veci, čo najpresnejšie a najdokonalejšie, tak to nemienim karhať, ja to naopak odporúčam. (10.07.2013)

Ukázal to, co svět odmítal vidět. Žádný úsměv na tváři mít po projekci nemáme, to je snad jasné. Jenže já měl spíš hlavu plnou rozpaků. Beru s veškerou vážností předkládané téma, ale myslím, že vysoké hodnocení je spíš výsledkem právě tématu. Jenže samotný film to samotné téma nepřinesl, to byl naprosto reálný osud jedné malé africké země. Mně jako divákovi trestuhodně chyběly silné, zapamatováníhodné scény, poctivější a důslednější zpracování. Ve finále, i přes veškerou pečlivost v přibližování hrůz Rwandy publiku, tak musím konstatovat, že celek mě totálně emocionálně minul. Škoda.. (23.08.2012)