Shake Hands with the Devil

Ten pocit absolutní bezmocnoti, kdy chcete alespoň něco udělat, ale prostě nemůžete. Stísněnost, psychycký nátlak a nepochopitelné zvěrstva jdoucí ruku v ruce s lidským selháním. To zobrazuje Shake Hands with the Devil silně, jako jeden z velmi mála filmů. Podle skutečnosti, autentická místa, a "bohužel" výborné a přesně zmapované zpracování. Je dobře, že se tohle točí, protože to považuju za to minimum, co lze udělat pro to, aby se to v budoucnu už možná nedělo. (13.08.2014)

....a to si říkáme civilizovaný národ. Je smutné, že se něco takového ve 20st. může stát. Nejhorší na tom všem je, že se to děje stále, pouze Rwandu vystřídala " demokratická republika Kongo " (býv. Zair). Snímek líčí události z r. 1993 (kdy během pouhých 90dní bylo zavražděno na 1 milion lidí a kdy za tichého přihlížení celého zbytku světa (včetně OSN) docházelo k masovým vraždám.). Je odporné (nechce se tomu ani věřit), že celý svět zavíral před konfilktem obě oči, zuby nehty se bránil označení genocida, aby nemusel automaticky zasahovat. Tentokrát (narozdíl od snímku hotel Rwanda) to není viděno (vyprávěno) z pohledu “obyčejného” člověka, managera hotelu Paula Russesabaginy, nýbrž pohledem přímého účastníka, který měl “vše na starost” generála Romea Dallaira, díky jehož iniciativě bylo zachráněno přes 35 000 lidí ( životů). Syrové, drsné, téměř dokumentární, velice autentické, ve výsledku nesmírně působivé. R. Dupuis (coby general Romeo Dallair) ušel od Brutální Nikity pořádný kus cesty (myšleno her. projevem i vizáží) a podává naprosto strhující výkon. Umírněný, civilní, bez zbytečných patetických gest, ve výsledku nesmírně působivý. V roce 2004 na mě v kině při sledování snímku Hotel Rwanda padly nesmírně skličující pocity. Nemyslel jsem si, že by to mohlo jentak něco překonat. Stačilo 7 let a stalo se! Shake hands with the devil je pro mě osobně jeden z NEJpůsobivějších snímků (dokumentů), co jsem měl možnost shlédnout. 95% p.s. na závěr mi dovolte lehké zamyšlení. Američané to nemají jednoduché. Když nezasáhnou, je jim vždy vyčítána naprostá pasivita a bezohlednost. Když zasáhnou, je jim vyčítáno vměšování se do záležitostí, o kterých zhola nic neví a do kterých jim nic není. Na druhou stranu ( ruku na srdce) byla by válka v Iráku, kdyby nedisponoval ložiskami ropy?! Nebyla, to je myslím odpověď na mnohé….. (28.02.2011)

Jiný pohled na rwandské události z jara roku 1994, než podává snímek Hotel Rwanda. Romeo Dallaire je smutná hlavní postava tohoto filmu/dokumentu. Muž, jenž chtěl pomoci, ale nemohl. Muž, který se snažil upozornit, ale svět neposlouchal. Také na to doplatilo přes 800 tisíc (některé odhady jsou přes 1 milion) Tutsiů...Další ukázka toho, že je lepší v etnických konfliktech hledat shodu...Smutný ale pravdivý film...PS: Nejlepší role Roye Dupuise! (11.05.2011)

Na to, že i za málo peněz bývá hodně muziky, musí být filmový fanoušek vždy připraven, lhostejno jde-li o horor, dobrodružnou fantasy nebo autobiografické drama se sociálním podtextem. Shake Hands with the Devil je rekordmanem v dané společnosti- strhující rekonstrukce fatálního selhání lidského faktoru, byť takřka neznámá a neopěvovaná, přesto paradoxně ještě o něco autentičtější a emocionálně pestřejší než hollywoodský Hotel Rwanda. Všechny hrůzy jsou předkládány z pohledu postavy samotného generála Dallaira, který brzy získá svým přístupem veškeré sympatie, takže pokud nemá divák srdce z kamene, bude trpět a přemáhat smutek společně s ním. Je potřeba takových filmů, ukazujících zvrácenou tvář lidské rasy bez patosu a bez příkras. Je jich potřeba pro poučení, pro porozumnění a samozřejmě také trochu pro filmové fandy, kteří si váží silných, emocemi napěchovaných příběhů. 90% (18.10.2013)

"Raději nízkorozpočtový TV film, než se nechat překvapit Hollywoodským produktem upraveným pro masy." To bylo skutečně dodrženo a tak je zde zobrazeno všechno utrpení bez příkras. Stejně tak naprostá neschopnost ze strany OSN zaujmout jednoznačné stanovisko a postavit se k problému čelem. Výsledkem je Rwandská genocida, která si během 100 dní vyžádala kolem milionu obětí, tedy přibližně 10% obyvatel! Přičemž zahraniční velmoci odvracejí zrak. Věřím, že generál Dallaire je skutečný hrdina, člověk, který víc koná než mluví. Nehodlá se smířit s pozicí bezmocné figurky, která nečinně přihlíží systematickému masakrování bezbranných civilistů. Jeho činy narozdíl od politických postojů mají reálný význam, byt' by měly váhu jediného zachráněného života. Ve Rwandě jich bylo 32 tisíc. Po dokoukání budete plní pocitů, nejen lítosti a nepochopení, proč musela situace zajít tak daleko, ale věřím, že budete nasraní (slušně řečeno). Já byl pořádně. (08.07.2011)