Labyrint: Smrteľná liečba

Do finále se Maze Runner dokodrcal s víceméně stabilní kvalitou nejlepší young adult adaptace široko daleko. Což není moc velká pochvala když jde o konkurenci břeček typu Hunger Games či Divergence. Pomezí Áčkového a Bčkového filmu překračuje ve scénách které překvapují epičností záběru postapo zombie distopického světa ve válce, naopak sráží ho dolů občasná hloupost scénáře nad níž lze při hlubším zamyšlení jen kroutit hlavou. Na druhou stranu, už to že k nějakému zamýšlení nad tím co se ve filmu děje dojde je na poměry žánru pořád hodně velký úspěch. Mixed feelings mám ze závěru, kde se očekávatelně prokáže efektivnost těch totalitních praktik proti kterým hrdinové celou trilogii tak vehementně bojují, ale zároveň film vše zahrává do autu prostoduchého "happy endu", který vlastně nic velkého nevyřeší. Nicméně jako oddechovka stejně dobré jako předchozí filmy. 8/10 (29.01.2018)

Tentokrát jen průměr, svěží lehce hororová atmosféra zmizela a máme tu čistý akční nářez. Od začátku se něco děje, ale to není vše. Z těch teen novodobých filmů jde stejně o lepší ságu. Hunger Games šlo ke dnu, po druhém kvalitním dílu. Twilight bylo spíše pro ženské, Divergence zase solidní dno. Labyrint měl první dva díly skvělé, ale poslední díl je bohužel o stupeň horší. 6/10 = 60% (26.04.2018)

Labyrint: Útěk je dodnes pecka. Výborný thriller s výbornou atmosférou a fajn charaktery s pár překvapivými zvraty. Pokračování Labyrint: Zkoušky ohněm je výborná jízda ale o poznání horší než jednička.. A to vše letos končí třetím dílem... který je nejslabší. To ale neznamená, že je špatný. Na trojce je největší problém ten, že úplně nedokáže mít vlastní ksicht. Jednička byla velká neznámá záhada, dvojka akční jízda ale trojka žádnou takovou nálepku nemá. Problém je možná i v tom, že se jedná o závěr trilogie a režisér Wes Ball to vše musí nějak ukončit (a navíc úplně nenaštvat knižní fanoušky což se asi stejně nepovede protože kniha- kterou jsem nečetl- je prý téměř jiná). Funguje to tedy alespoň jako správný závěr trilogie. Herci jsou opět tou pozitivní stránkou- K starým známým postavám se už stihl utvořit nějaký vztah a především ze všech jsou oficiálně přátelé což se postupem času mění ve velký útok na emoce. Ten film trvá 140 minut a v podstatě rychle uteče. Po první hodince která uteče jako voda se sice mírně vleče ale v podstatě ne zas tak moc. Wes Ball (který konečně bude moc točit také něco jiného než Labyrint) je pořád slušný řemeslník který zvládne prodat každou scénu. Ať už úvodní scénu s vlakem, nebo nečekané setkání či skok do vody. To vše se prostě Ballovi daří na výbornou a to i přesto, že zas tak zkušený zatím není. Což je prostě úspěch. A především se dá říct, že trailery moc zvratu nepřipravili... což je v dnešní době příjemné. Labyrint je tedy u konce ale bude se na na něj pamatovat jako na tu lepší sérii. (26.01.2018)

Původně komorní postapo se ve finále trilogie definitivně přeměnilo v regulérní akční sci-fi nářez. Ball odvedl kus kvalitní práce a k dokonalosti to nedotáhl jen kvůli intelektuálním mantinelům předlohy, která cílí hlavně na mladistvé. Sice už to není sausage party, ale i tak mohly dát Scodelario s Emmanuel větší prostor. (02.07.2023)

Mučení filmem a zároveň učební blockbuster v té nejpejorativnější formě. Těžko najít něco tak líného a neinspirativního. Příběh se posouvá pouze skrze deus ex machiny, postavy nemají charaktery, všechny jsou stejné, svět budoucnosti se nevytáhne jedinou technologickou inovací, futurismus je daný uhlazeným designem budov a hromadou modrých monitorů, ve filmu se mluví prakticky jenom v holých větách a bez jakéhokoli emočního projevu. Naprostým rekordmanem je Dylan O'Brien, u kterého mám podezření, že se již na plac po úrazu již nevrátil a byl nahrazen svojí špatnou digitální kopií, u které neměli peníze na face motion capturing. Obvykle je zábavné u filmu vypichovat nepravděpodobné náhody a scénáristické berličky. Death Cure je sestaven jenom z nich. Jen první scéna s přepadením vlaku, která se odehrává za jízdy, skončí tím, že se odpojí vagóny a vlak se pozvolně zastaví na metr přesně na místě, kde jej očekávají schovaní rebelové. Když ujíždí nějaká borka s autobusem plných imunních v divoké honičce městem, zastaví ji až policejní zátaras na přesně tom místě, kde ji očekává jeřáb, který autobus odtáhne neskutečně debilně do bezpečí. Do únavy se opakuje metoda "hrdinové jsou již téměř lapeni, ale najednou se objeví postava, co tam nemá nic dělat a ta je zachrání" Na konci vypukne válka v ulicích města, ve které padají k zemi celé mrakodrapy, ale film nám jí neukáže, vidíme jenom z dálky její důsledky. Je to strašná, hrozná, doutnající, mechem porostlá nuda. Dokonce jsem si vytřeštěně musel na chvíli pustit komentář režiséra se scénáristou, protože jsem nemohl uvěřit, že by o tomhle byli schopni poreferovat jinak než v omluvách. Nakonec ten komentář docela dal smysl "Yeah, we shoot this scene in Kalahari desert. It's looks kinda cool. You know like they're attacking a train, but not on horses but in cars. I don't know, it's cool." Bod jde alespoň českému distributorovi, který odhadl potenciál celého díla a přisoudil mu přiléhavý název Smrtící léčba, který upomíná na devadesátkové překlady titulů, které vždy byly bud "Smrtící něco" nebo "Něco smrti". (01.05.2018)