Rudá záře nad Kladnem

Když jsem zjistil, že na kanálu CS film budou vysílat tuhle legendární ptákovinu, tak jsem měl velkou radost. Čekal jsem nějakou nechtěně zábavnou komunistickou propagandu a ono hovno. Ten film je prostě k uzoufání nudnej. V půlce jsem už na to neměl nervy a začal jsem se věnovat něčemu jinýmu a jenom tak na to občas mrknul a nakonec jsem to ani nedokoukal, protože mě to fakt vůbec nebavilo. Jinak já nejsem žádnej zarytej antikomunista, takže odpad (na rozdíl od některejch jinejch hodnotících) opravdu nedávám z politickejch důvodů. (04.05.2011)

Já mám ty filmové komoušsko-budovatelské propagandy docela rád, protože je to většinou plné kulervoucích hlášek, ideologického naivismu a když se člověk přenese přes to, že jsou to takové Klémovy reklamy, vyleze z toho většinou taková roztomiloučce blboučká pohádka o hodném rolníkovi (dělníkovi, hutníkovi) a zlém panu šéfovi (velkotovárníkovi, sedlákovi). Rudá záře nad kladněm je ale neskutečnej maras a špatnej film. Herecky je to víceméně pořád ta stejná garda, ale celý ten děj se tentokrát bere tak strašně vážně a snaží se být za každou cenu správně Gotvaldovský, čistý, věčný a silný, že ve výsledku vlastně vůbec nefunguje. Smůla. Tentokrát se soudruzi přepočítali a jestli je třeba Botostroj pro svou groteskní absurditu nesmrtelný, tak Rudá záře musela působit vyčpěle už pár let po uvedení. (14.10.2015)

U většiny komentářů a hodnocení zdejších uživatelů šla objektivita zjevně stranou a byla pošlapána stejně, jako byla v roce 1955 pošlapávána nestrannost tehdejšími ideology, historiky a v neposlední řadě scénáristy a režiséry. Ideologie opravdu z každé scény sálá jako žár z dobře rozžhavené pece kladenských oceláren, nicméně film popisuje skutečné události, jež se skutečně odehrály, pouze chování či postoje postav, celkové ladění filmu a jeho vyznění je poznamenáno socialistickým realismem 50. let. a jeho ideologií. Právě ji a nikoliv film však hodnotí většina těch, kteří mechanicky hodnotí odpadem!. Á propos - věřím, že velká část lidí co dala odpad! film ani neviděla. (05.04.2012)

Režisér Vladimír Vlček, jak sám potvrzuje, byl při filmově adaptaci románu „Rudá záře nad Kladnem" postaven před velmi odpovědný úkol, který měl možnost vyřešit dvojím způsobem. Zpracovat román Antonína Zápotockého jako mohutnou historickou fresku, kde by byly zachyceny události konce prvé světově války, počátky republiky a prvé boje dělnické třídy až k založení Komunistické strany Československa nebo předložit diváku výsek života několika kladenských dělnických rodin na pozadí těchto velkých historických události. Jak film prozrazuje, volil režisér Vlček druhou cestu. Pracující lidé Kladenska, havíři a hutníci, jejich rodinný život, jejich vzájemné vztahy, jejich cítění a jejich celý postoj k velkému revolučnímu hnutí — to je vlastně náplň filmu. Jako další úkol, který si tvůrčí pracovníci filmu dali, byl ten, aby co možná nejpravdivěji vystihli a ukázali postoj tehdejší sociální demokracie, vykreslili její vůdce a na jejich počínání ukázali zradu, které se dopustili. Tím zároveň je ve filmu přesvědčivě dokumentována nutnost vytvořit v Československu stranu nového typu, která by byla s to vybojovat lepší a spravedlivější život dělnické třídě. A právě zde v překreslení osob, jejich prostředí, v prokreslení poctivého a čestného boje proti nesprávnosti a nespravedlnosti, v prokreslení celého velkého zanícení kladenských dělníků neustoupit před nikým a ničím stává se film nejbližší našemu diváku. Hrdinové filmu stojí před námi jako odhodlaní lidé, cítíme přímo, že za žádných okolností neustoupí od svých cílů a že věří pevně ve své vítězství. To je to podstatné, co zůstává v diváku, když odchází z kina, co mu dává podnět k přemýšlení o všech těch lidech, s kterými se ve filmu setkal, a i k uvažování o významných událostech, jichž byli tito lidé nejen svědky, ale které, také přímo vytvářeli. Filmový přehled 2/1956 (10.12.2009)

Bylo potřeba si řádně ospravedlnit poválečný politický vývoj a co je lepšího než autobiografický literární opus Tondy Zápotockého o dělnickém hnutí na Kladensku ve 20. letech. Jakkoliv kdysi mohla literatura s podobnými tématy mezi obyčejnými čtenáři rezonovat, dnes jde jenom o obskurní relikt minulosti. ___Románová freska druhého dělnického prezidenta si svou epickou rozmáchlostí napodobuje styl román-řeka a byť se stejně číst nedá, tak je v literární podobě soudržnější než její filmová verze. Tam, kde Šádek dlouho nahání Rézinu na kanape se zrcadlem, si Vlček vystačí s jednou sekvencí po odchodu z kina a tak by se dalo pokračovat dál. Z rozsahem monumentálního (vynechme kritérium kvality) románu se stalo zmrzačené torzo špatně napsaného scénáře, se kterým po opakovaných konzultacích nebyl spokojený ani autor předlohy. ___Postavy postrádají jakoukoliv hlubší psychologickou prokreslenost, vidíme šablonovité typizované postavy hrdinných soudruhů, jejich váhavých souputníků, zbrklých revolucionářů a vedle nich i keťasů, oportunistů a zpátečnických kapitalistů. Nechtějme vývoj postav, ty jsou v budovatelském dramatu dané.___ Když mužské postavy odejdou na konci druhé třetiny filmu do vězení, tak zbylá část po vzoru vyprázdněné umělecké narace rezignuje na jakýkoliv dramatický vývoj děje a dostaneme několik nespojitých obrazů s poselstvím - i ženy bojují za stranu, ženy musí do práce, dělnická pospolitost nenechá nikoho v bídě a jen jedna Strana nade všemi. ____ Podle hesla "k čertu s jednotlivcem" je v centru pozornosti je především politické uvědomění proletariátu, kterému se jako jedinému dostává nějaké proměny. Z poválečného chaosu se právě levicová síla a snaha o socializaci stává hybnou silou lépe organizovaného zítřka. A není až takové překvapení, když se dělníci a rolníci odtrhnou od kavárenských socialistů a už nezávisle na nich se přimknou ke Třetí internacionále a dosáhnou svého Svatého grálu - založí Komunistickou stranu Československa. Co na tom, že se na to nedá koukat a je to nuda k nepřežití - zvlášť, když je vrcholem vtipu uspořádat zemědělskou stávku v zimě, kdy úplně není na poli sezóna.. (30.12.2019)