Zemetrasenie

Tak nakonec to nedopadlo tak jak jsem předpokládal. Na film jsem se dost těšil už jen kvůli výtečným hercům, který já můžu. A žánr katastrofický mám taky dost rád, navíc ze staré školy. Nemohl jsem šlápnout vedle. Ale nakonec jsem film zkoukl a totálně nic extra mi nedal, jsou tu sice dobré efekty, ale třeba hudba od Williamsa kterýho jsem nedávno chválil za Warhorse mě vůbec nezaujala. A navíc bych film razantně zkrátil je tu moc scén které se mi vůbec nelíbily a některé byly přitažené za vlasy. Nicméně dávám 3*, a za sebe říkám že je to lehké zklamání. (20.02.2013)

Průměr katastrofických sedmdesátek. Katastrofa samotná je udělána velmi kvalitně (taky byl film nominován na Oscara za triky), nechybí tradiční hvězdné obsazení, ale problém vězí ve scénáři, jehož první nástřel měl na svědomí Mario Puzo. Ten se dlouho rozjíždí a neopírá se o klasickou gradaci katastrofických snímků, jakou známe z DOBRODRUŽSTVÍ POSEIDONU nebo SKLENĚNÉHO PEKLA, tj. na začátku katastrofa, která postavy někde uvězní a nadále ohrožuje a pak všemožně komplikovaná, nebezpečná a časově omezená cesta postav za záchranou. Místo té se postavy ZEMĚTŘESENÍ po titulní katastrofě v půli filmu jen tak prdelí mezi ruinami a navzájem se hledají / pomáhají si, do čehož zasáhne ještě pár menších otřesů. Příběh je roztříštěn mezi vícero různorodých postav (nechybí charizmatický architekt, který se spojí se správným poldou), které katastrofa zasáhne v krizových / zásadních okamžicích jejich životů a snad jen s výjimkou výživné epizodky se zakomplexovaným velitelem Národní gardy a nečekanou absencí happyendu nenabízí nic moc zajímavého. (24.04.2009)

Dobrá hudba, ale samotnému katastrofismu moc nedali. Obvykle se průšvih stane na palubě letadla nebo lodi, tady je zemětřesením zasaženo veliké město, a tahle roztříštěnost filmu neprospívá. Zasadní akce se dějí dvě, a obě jsou vlastně jen zachraňovačky s omezeným napětím - 1) slaňování na kancelářské židli 2) evakuace podzemního parkoviště dírou do kanálu, Za atmosféru, první dabing z ČT a Hestona s Kennedym dávám vyšší počet. (23.11.2015)

Dva roky poté co Dobrodružství Poseidonu naplno odstartovalo boom katastrofických filmů se na plátnech kin sešli hned tři typičtí zástupci tohoto žánru. Dodnes nepřekonané Skleněné peklo, nikterak kvalitní Letiště 75 a právem pozapomenuté Zemětřesení. Není tu nic zapamátování hodného, ale nenudí to. Prostě katastrofický snímek, který kvalitativně žádnou katastrofou rozhodně není ani po všech těch letech, ale o žádnou velkou výhru se také nejedná. (12.02.2008)

70.léta velmi přála katastrofickým filmům, zato nepřála Charltonovi Hestonovi, který postupně ztrácel pozici globální superstar a tohle byl jeden z jeho posledních záblesků, jak dát o sobě vědět. Kdybych měl jedním slovem popsat prvních 50.minut, kde se seznamujeme s postavami a vytváří se nějaký příběhový základ pro samotnou katastrofu, napadá mě pouze dnes tak oblíbené slovo „cringe“. Ano, spousta scén tu lavíruje na hraně trapnosti, ať je to dialog o nymfomankách, Kennedy čumící v tranzu na kozy, všechny scény z baru, včetně směšně miniroličky Waltera Matthaua, celá role Marjoe Gortnera coby úchyla (který když leze do uniformy, bere si paruku a hraje si na drsného vojáka) atd. Korunu tomu nasazuje vyhaslá Ava Gardner, která hraje dcerušku magnáta, přičemž oba herci byli věkově téměř stejně staří a oba vypadají spíše jako manželé. Prostě „cringe“. Triky jsou fajn, všechny přední i zadní projekce vypadají pěkně a jenom dokazují, že není třeba umělého hnusného CGI (koukám na tebe, Dwayne Johnsone), bohužel celkový dojem z filmu je přinejmenším rozpačitý. (25.09.2023)