Planéta búrok

Ten film je strašně naivní a směšný, ale nemůžu si pomoct, ono je v tom jeho kouzlo. Všechny ty přehnané dialogy, Venuše plná dinosaurů a vody, bojové scény, ale nejvíc mě dostal ten robot, co vypadá jak obrovská hračka. A úplně nejvtipnější bylo, když SPOILER spadl do té lávy KONEC SPOILERU, to už jsem z toho nemohl a smál se nahlas. Ona mi tahle scéna strašně připomnělo videa, na které se můj mladší bratr kdysi díval - jejich obsahem bylo to, že nějaký týpek postavil hrad z písku, postavil na něj lego panáčky a pak na ten hrad začal lít vodu a kamerou zabíral, jak postupně panáčci padají na zem (a když nějaký spadl, tak to tam dal ještě jednou a zpomaleně). Jinak tomu filmu ale musím uznat, že až na pár chvil rychle utíká, dobře se na něj dívá a celá ta jeho naivita mi připadala příjemná. A líbila se mi i ta snaha o zvrat na konci. Víc jak 3* tomu ale rozhodně dát nemůžu. (07.04.2020)

Planeta bouří je poměrně ambiciózní sovětské sci-fi, které obsahuje nemálo dílčích scén ikonického rázu, nicméně nedá se říct, že by celek držel pohromadě kdovíjak uspokojivě. Ale vidět to jako malej kluk, pravděpodobně bych na to měl díky povedeným praktickým efektům poměrně milé nostalgické vzpomínky. (02.04.2022)

Každý za socíku věděl, jak nakrmit vlka a nějak si zachovat i ty kozy. Povrchně se žvaní, nejlépe v předmluvě, o milované komunistické straně a hrdinném sovětském lidu, nejlépe odcituje nějaké úplně nesouvisející Leninovo dílo, což uspokojí cenzory... a přitom předkládané ideje jsou často velmi podvratné. Zde kromě přímočarých fantasmagorií dílko zavánělo nikoli marxistickou verzí dialektiky, ale fenomenalismem jak podle výcucu z Heideggera. Trklo mě to ale zhruba v prostředku (pokusím se moc nespoilerovat), kdy se chlapi vydají všichni na planetu, zatímco jediná žena zůstane na oběžné dráze a má za povinnost čekat. Když ztrácí nervy, a chce se vydat dolů, je to celé po lopatě hlasem shůry opakované dokola a dokola. Jde o úplně učebnicový příklad transcendence a imanence (je obvykle rozebírán na příkladě Odyssea létajícího po všech čertech a Penelope, která na něj 20 let neměnně tupě čeká a čeká). Krom toho je tu hezky rozmázlá teorie panspermie, a dokonce má kladnou roli i buržozní pavěda, kybernetika. No, nechci být jako Shadwell, tak to raději utnu :) Jen dodám, že výtvarná stránka a výprava jsou obé bombastické... (04.02.2012)

Zábavně budovateský skvost. Hned na začátku zaujmou statické záběry na kosmické lodě v kosmu. Vypadá to mnohem efektivněji a nadčasověji než záběry lodí v pohybu. Navíc jsou designově lodě (jako vše v tomto filmu) bravurně zpracované. To nejlepší ale přijde až s přistáním na Venuši. Její výtvarné pojetí je úchvatné, ať už jde o kulisy, prehistorickou faunu, přerostlou masožravku nebo obrovské brontosaury. I úsměvní masožraví dinosauři-komparzisté jsou fajn. Nápad se vznášedlem, jeho design, cesta po dně jezera, to vše působí fantasticky. Vše je zahaleno do slušivého rudého hávu a Venuše působí tajemněji než hrad v Karpatech. Kvalitu ale poněkud sráží pokus o zprostředkování emocí a socialistické agitační kecy, kterých ale bylo poměrně málo. Dokonce byl na palubě pouze skeptický Američan a robot americké výroby. V porovnání s imperialistickou Sci-Fi tvorbou Planeta bouří rozhodně obstála. Atmosféru příhodně dokreslily kapky bušící na okno, občasné záblesky uprostřed temné noci a mohutné hromobití blížící se bouřky. (28.05.2009)

Z dnešního pohledu je to velmi směšné. Všechen ten patos, hrdinský patos, úvahy o nesmrtelnosti chrousta, triky na úrovni televizní papundeklové pohádky, Venuše s vodou (!) a v podstatě příjemnou gravitací (!), ciferníky místo digitálních čísel, tragédka Máša, která ve chvílích nejtěžších vzpomene na Gagarina, naprosto neschopný robot s touhou po svobodě, kotoučový magnetofon ve vesmíru (!), a vůbec celkové pojetí, jež je mixem příběhů o Perry Rhodanovi, od Karla Zemana, ze Ztracené země apod. Ale právě tím vším to dost baví, stopáž je příjemná, konec - s tím šutrem a pak odrazem ve vodě - je vlastně překvapivý, i když očekávaný. Jinak film vznikl tuším podle Kazancevovy knihy, a ten viděl ufouny za každým rohem. (27.03.2020)