Prebytočný človek

Mrzí nás, místa pro váš život, fanouškům na očích, jsou obsazená. Byli slavní, byli úspěšní, určeni k výjimečné úpravě, ale poté došlo k přerušení, k pozastavení a oni nedostali ani povolení, aby dosáhli na úroveň pouhopouhého existenciálního postavení. Marné počínání, prázdnota. Nicotný, trudný druh bytosti, která byla vyloučena, dostala výpověď ze světa. Chudák Toni, jistý si v písničkách. Chudák Toni, jistý si v kopačkách. Bravo, Paolo, jistý si v myšlenkách. (14.02.2018)

Mám asi radši Sorrentinovu pozdější tvorbu, ale tento jeho debut je i přesto trefou do černého. Dnes už dvorní režisérův herec Toni Servillo v roli zkrachovalého muzikanta podává i zde úctyhodný výkon. Není se proto čemu divit, že tímto filmem vlastně odstartovala jejich budoucí spolupráce. Ač šlo celkově spíše o drama, těch několik fórků, co se v ději objevilo, mě udrželo ve střehu a párkrát jsem se i zasmála. Propojit obraz a hudbu se tu také podařilo na výbornou, jak je ostatně u Paola Sorrentina dobrým zvykem. (75%) (14.03.2020)

Cože, čtyři útočníci??? No, to je tedy... s tím kosočtvercem to vlastně nechtěně vystihl - se nedivím, že ho v Neapoli nikdo jako trenéra nechtěl. To by bylo moc i na Pepíka Hnátka a Slavoj Houslice. Jako Sorrentinově prvotině lze filmu leccos odpustit, včetně ne moc povedené snahy vměstnat jednu postavu do hlavy druhé postavy, nutno ale konstatovat, že jeho další opusy jsou po všech stránkách o několik levelů výše. (23.07.2023)

Prebytočný film a pocit strateného času. Najhoršie pri filme je, keď netuším, čo mi chce povedať. Potom si pozorne prečítam obsah a komentáre, ale tu ani to nepomohlo. Chcel mi film povedať len to, že po úspechu môže nečakane prísť aj pád bez ohľadu na profesiu, ale dá sa z toho vyhrabať? Naozaj takúto banalitu tak zložito a zdĺhavo? (04.11.2018)

Někdo se v prvotině hledá, někdo se prvotině najde a už jenom lehce vybrušuje detaily. Sorrentino toho má na srdci hodně a vlastně je celkem zřetelné, že to je debutující scenárista, ale už tady najdeme hodně scén, jejichž emocionální ekvilibristika a spojení hudby / obrazu je opojné. Servillo s Renzim jsou skvělé protipóly, hedonistický ztroskotanec vs. melancholický snílek, energie těch dvou postav se ve filmu postupně rodí, aby nakonec dozrála v duet marnosti a nezlomnosti existence. Zasáhlo mě to víc, než bych čekal. Rozhodně víc, než ty přeestetizované úvahy na podobná témata, které Paolo točí v posledních letech. (05.08.2019)