Drakobijce

Příjemná fantasy - také by se dalo říct hodně temná pohádka s pohádkovým syžetem poněkud naruby -, která přes sv§j fantaskní svět zaujme svým pokusem o jakousi realističnost prostředí. Těm lidem jsem ty problémy té doby věřil, i jejich životy a jednání. Ten králův špeh, či co to bylo, mi tam přišel poněkud přestřelený, a hodně mi vadilo to až příiš okaté opovržení nad křesťanstvím, které přichází uzavřít svět pohanství, draků a čarodějů (navíc je to dost klišé a poněkud mimo skutečnou historickou realitu). Ale jinak je to natočené poutavě a podmanivě, i když se objeví několik hluchých nebo zdlouhavých míst, celkově však vítězí schopnost výpravy a realizace, i uměřených hereckých výkonů, a koneckonců i zajímavost podání celého v podstatě banálního příběhu. Souboj s drakem v jeskyni je třeba natočený velmi napínavě. Docela mne dostalo, když jsem zjistil, že představitelka kovářovy dcery zemřela ve věku 55 let. A Petera MacNicola, který si posléze v Krotitelích duchů zahraje blbečka, jsem skoro nepoznal. (01.04.2020)

Dodnes si pamatuji rozruch, způsobený uvedením filmu v premiéře na Nově v neděli odpoledne, kdy byl avizován jako pohádka pro děti. Díky krapet zavádějícímu zaškatulkování drsnější ladění a naturalismus některých scén pár dítek nerozdýchalo a jejich rodiče pak televizní kazatelnu Volejte řediteli zahrnuli zděšenými, ba možná až výhružnými dopisy. Uběhlo čtvrt století a v dnešní pohádkově (a vlastně i dospělejší fantasy) vyměklé době působí Drakobijce jako živá voda a balzám na (cynickou) divákovu duši. Příběh je dosti temný, hrdinové nejsou neprůstřelní a nedaří se jim vše včas splnit a každého zachránit. Hlavní hrdina Peter MacNicol je sice (alespoň z počátku) trochu jelito, ale sympaťák, jeho vyvolená Caitlin Clarke moc krásná a záporák John Hallam parádně démonický. Drak je skutečně děsivý a triky na svou dobu zdařilé. 85%. (27.12.2020)

Příjemná středověká pohádka, který bohužel tratí na kvalitě v předimenzovaném závěru. Pamatuju si, že jsem jako malý na vhsce viděl závěr filmu s drakem a slíbil jsem si, že se na tenhle film podívám. Teď jsem ho našel na internetu a shlédnutí bylo jisté. Jenom taková vsuvka - neprojíždět galerii, vyspoileruje kompletně celý film. Nějaký chytrák totiž sestavil fotky z filmu v posloupnosti, jak jdou po sobě události ve filmu. Dragonslayer je perfektní po řemeslné stránce, tak i po té vyprávěcí. Film není nikterak složitý, spíš vsází na klasickou jednoduchost o středověkých příbězích s rytíři, mágy, lásku a draky, co požírají nevinné panny. Robbins si však tyhle krásné příběhy trochu přitvrdil, takže se ve filmu divák může dočkat malých dráčat, co ožírají princezně pahýly nohou nebo chladnokrevné probodnutí mága, bez jakýchkoliv servítek. Samotné zpracování, vyobrazení středověku, samotný drak, se povedlo, jak nejlíp to v osmdesátých letech šlo a o to víc je film kouzelnější. Nebýt toho konce, který chtěl vsadit na větší epičnost, bez keců bych napálil plnou. Bohužel právě na konci film ztratil spád a celé své kouzlo, které si udržoval většinu svého času. V jednoduchosti je síla. 86% (25.08.2015)

Pravá syrová pohádka o drakovi, který nemluví a je tak zlý a zvířecký, jak drak má být. Losování mezi dívkami, obětování, starý kouzelník, jeho mladý učeň, třesoucí se jeskyně, podivná princezna, která se sama obětuje a konečný souboj s drakem útočícího z nebe: co víc si od středověké pohádky při níž mrazí přát. (25.07.2005)

Já to vážně ještě nehodnotil? Základní nedostatek a skoro svatokrádež. Zapomeňte na Eragony a Dračí srdce. Zdejší drak levou zadní poráží veškeré své digitální potomky (snad až na kolegu z Beowulfa). Celkově skvělá napůl pohádka napůl docela temná fantasy a jeden z jejích základních filmových kamenů stejně jako Excalibur, Barbar Conan nebo Souboj titánů (pochopitelně původní). (03.01.2012)