Zlomené kvety

dvaja majstri sa cstretli aby nakrútili pomerne komorný a uvoľnený film o ceste do minulosti, o hľadaní a nechádzaní ale hlavne o ružovej farbe :) Majster Jarmusch, ten to vie, ten to vždy vedel a podobne pán herec Murray, ktorý je dokonale vtipný a sarkastický už len tým, že sedí a občas hodí nejaký svoj pohľad. Dokonalá fajnšmekrina pre milovníkov týchto dvoch géniov (10.12.2005)

Teskná road movie s jedním geniálním a velmi osobním momentem, slušným počtem vtipných situací a lehce se pošklebujícím závěrem. Ten je narozdíl od zbytku snímku dosti nepředvídatelný a jediným režisérovým štěstím je, že osamělému poutníkovi nenadělil do vínku, byť jen o jednu, přítelkyni navíc. Epizodní putování plné rozkošných momentů (žárlivá lesbická sekretářka, perleťový telefon) tak naštěstí ztrácí lesk a spád až těsně před koncem, mj. i díky výtečnému obsazení. (04.01.2006)

Růžové psaníčko je v tomto filmu klíč na cestu do minulosti a za sebepoznáním . Cestovat nebude nikdo jiný než Bill Murray , jehož herecký výkon je vynikající i když "jen" sedí, stojí,má to v očích prostě. Krásná dramatická komedie .Další geniální příběh , tahle komedie nemůže mít před názvem slůvko hořká protože mě moc chutnala!! (23.06.2006)

Vynikající mírně existenciální film Jima Jarmusche o tom, že není dobré přehrabovat se ve vlastní minulosti, protože ta už k nám nepatří. Na počátku této ,,skoro" road-movie divák spatří dva světy propojené dvojicí ústředních hrdinů - posmutnělý a dorozpadávající se svět Dona Johnstona (jehož jméno si lidé zaměňují ve významové paralele s podobně povadlou hvězdou amerického televizního světa donjuanem Donem Johnsonem), muže bez rodiny, potomků, povětšinou strnule sedícího v tmavém neútulném, byť přepychovém, domě osvětleném jen modrým stínítkem televizní obrazovky. Ovšem hned v sousedství nalézá náš hrdina chtě nechtě svět-protipól, plný dětí, života, světla a partnerské harmonie, nic na tom nemůže změnit nižší intelektuální výbava, horší auto ani menší bankovní konto bodrého souseda. Bravurně, snad jen očima či mimickým svalstvem hrající, obvykle jen strnule sedící, Bill Murray, se dává do pohybu až v momentě (a to ještě pouze za přispění svého vitálního souseda), když se dozvídá, že má syna. Bilancující, laskavá a navzdory svému poklidnému až pomalému (typicky Jarmuschovskému) tempu strhující cesta za nalezením své bývalé lásky začíná a přes úsměvné peripetie a humorné pseudodetektivní propriety (růžová barva, psací stroj...), které vědomě matou diváka, se hlavní hrdina dostává až k existenciálně bolestnému poznání ... přes americkosnový finanční úspěch je v životě úplně sám... Skvělá, na detektivním hledání založená metafora s potencionálními syny najednou za každým rohem číhajícími na hlavního hrdinu, náhle díky kroužící kameře okolo strnulého Donova obličeje diváka neukolébá ... i přes náhle intenzivní potřebu nalézt svého potomka je a zůstává sám... PS: Za zvláštní zmínku stojí jako vždy u Jarmusche skvěle zvolená ,,etiopská" :-) hudba vyvolávající zvláštní nostalgickou, leč neklidnou náladu a obě snová intermezza, tvořící ve filmovém vyprávění jakési významové předěly. (08.02.2007)

Bill Murray opět jenom sedí a kouká. A zase byste mu zato z fleku dali náruč nejvyšších hereckých ocenění. Jim Jarmusch opět, jakoby jen tak mimochodem, nezúčastněně natočil další z řady zdánlivě nezajímavých příběhů. A opět mu to vyšlo. Sice to již odporuje veškeré logice, dle všeho by to měla být stěží snesitelná artová fraška, ale zase je to tam. Nechápu to, ale užívám si to. Jim je zkrátka borec a Billovi je škatulka "herec" malá. On prostě musí být něco víc. (09.07.2008)