Zlomené kvety

84% - Jarmusch napsal kýčovitý příběh, ale film má ke kýči daleko. To je možná jeho hlavní klad. Nějaké moralizování, potoky slz při návratech na "místa činu", nebo dojemné shledání, si tu divák neužije. Film nabízí pouze děj, pár úsměvných scén, různé detaily k povšimnutí, a poměrně neutrálního hlavního hrdinu, což dává divákově fantazii mnohem větší prostor. Závěr je naprosto úžasný... Pátá hvězdička unikla filmu jen těsně, a sice proto, že se mi zdál místy trochu "odfláknutý". Opakování stejných střihových postupů v pokaždé stejném autě a pokaždé s touž hudbou, která je sice zajímavá, ale kdo už má naposlouchaný nějaký ten afro jazz, čeká marně na vývoj...prostě příliš málo kontrastů. Broken Flowers je film, co určitě stojí za shlédnutí, a já se k němu někdy moc rád vrátím. (06.06.2006)

Premyslal som, ci tomuto filmu dat 3 alebo 2 hviezdicky, nakoniec som sa rozhodol pre 2. Mam velmi rad herca Billa Murraya, ale dej filmu sa vliekol takym pomalym tempom, ze som takmer zaspal a nepacila sa mi ani ta hudba, ktora sa tam stale opakovala. Samozrejme, ze ma zaujimalo, ci nakoniec najde zahadnu byvalu priatelku, s ktorou ma udajne syna, kedze mal vela priateliek, ale skoncilo to pre mna s mnozstvom otaznikom, rovnako ako aj pre hlavneho hrdinu. Takze sorry Mr. Jarmusch, Ghost Dog - Cesta samuraja bol super film, ale Zlomene kvety zostanu u mna na smetisku spolu s dalsimi nudnymi filmami. (04.08.2007)

Velmi zajímavé dílo. Mé první setkání s tvorbou Jima Jarmusche ve mě zanechalo příjemné a mírně nostalgické dojmy. Film je založen v podstatě na jednotlivých návštěvách a konverzacích s dávnými láskami a pojížděním v autě. Říkám si, že se za celý film vlastně příliš nic moc neudálo. Bill Murray dojede, nastává okamžik dávného shledání, předá dámě krásné květiny. Pak nastává chvíle rozmluv či jídla a odjezd. Totéž se opakuje několikráte. Jednoduché a nezáživné, řeknete si možná. Ale pro mě v tom byl jakýsi nepopsatelný náboj a jakoby jakási aura toho tichého, nostalgického a osamoceného děje. Na němž má nejvíce zásluhu civilní projev Billa Murrayho. Pro něj snad nejvíce typický. Nemluvný, melancholický, s minimem gest a mimiky, a s pohledem smutného psíka. Film obsahuje úchvatné momenty. Scéna, kdy Bill navštíví první ženu v podání Sharon Stone, otevře mu její mladá, rozkošná a milá dcera v župánku, usadí jej a poté... no, údivem mi spadla ústa nad tím překvapením a krásou:) Poté scénky s Chloë Sevigny (ta dívka mě zaujala už v Americkém psychu) a závěr s putujícím mladíkem v podání Marka Webbera. (14.03.2011)

Úspěch některých filmů je mi tak trochu záhadou. Zlomené květiny sklidily jásot filmových kritiků, úspěšně bodovaly na filmových festivalech i u diváků. Proto jsem byl zaskočený, o jak nenápadný a z množství řady snímků americké nezávislé scény v podstatě nevybočující kousek jde. Není to špatný film, to rozhodně ne. Jen se v kariéře každého zúčastněného režisérem počínaje a posledním hercem konče najde pár lepších filmů. Zlomené květiny nejsou ani avantgardní ani provokativní ani atraktivní ani vyjímečné. Hlavní postava Dona Johnstona není navíc dobře napsaná. Jeho četné milostné avantýry a podnikavost mu nějak nevěřím, z jeho chování nevyzařuje ani zbytkové charisma a rošťáctví. Tenhle odevzdaný,otupělý chlapík je muž, kterého těsně předtím opustila milenka pro zastydlé puberťáctví? Na druhé straně se Zlomené květiny mohou pochlubit skvělým obsazením a hereckými výkony, nostalgickou náladou a mírným, nevtíravým humorem. Celkový dojem 60 %. (14.08.2008)

Pri sledovaní Zlomených kvetín som mal pocit, že sa Jarmusch iba tak nesie na modernej americkej nezávislej tvorbe, ktorú kedysi formoval, že je akosi menej samým sebou. Na tom nie je samozrejme nič zlé, Jarmush sa viac baví, ale akosi mám pocit, že to, čo nám tu zdeľuje, nie je ničím originálne (osamelosť, hriechy a pochabosť mladosti, ale aj nenapraviteľnosť starého don juana) a pozeráme sa iba na príjemnú nezávislú jednohubku. Účast hviezdnych herečiek je tu skôr zneužitá na väčšie a menšie cameá, špeciálne Tilda Swinton s otvorením dverí, prehlásením jednej vety a ich zatvorením je absolútne nevyužitá. Najmä preto, že maskéri a kostyméri si s ňou dali prácu a je to jej jediná úloha, kde mi pripadala sexy. Takže v tomto prípade Jarmusch nemiestne provokuje. Zlomené kvetiny mi pripomínali Všade dobre, prečo byť doma, lenže tie vznikli neskôr, takže možno sa Jarmuschovým filmom trochu inšpirovali. Postavy sú skôr figúrkami, ktoré nahrávajú Jarmushovým predstavám, čo nimi chce povedať a majú vyvolávať u diváka úsmev, skutočné trýznivé pocity tak pociťujeme až pri záverečnom zábere na Murrayho tvár, kde pochopíme, že tento film je nakoniec smutná dráma osamelého človeka. 70%. (12.03.2013)