Dúhenka

Začalo to zajímavě. Ač se tady evidentně nepracovalo s nejmodernějšími trikovými a produkčními vymoženostmi, úvod vypadal velmi solidně a zcela se vyvaroval typicky české pohádkové topornosti, křečovitosti a pitvoření. Inu Slováci to asi umí trochu lépe. Romanticky tajemná milostná romance moudrého krále a éterické duhové panny, poté potíže s nedostatkem vody (zcela věrohodné a působivé). Pán pramenů bezdůvodně trestající slušné obyvatele spokojeného království a následná oběť duhové panny, která obětuje svůj osud, aby lidé znovu měli vodu. To vše se svou originalitou vymyká z běžného pohádkového světa a bylo nakročeno k pohodlným čtyřem hvězdičkám. Ale pak se scénárista zbláznil. O mocně zbrojícím sousedním království už nikdo do konce filmu neslyšel, král se svou manžekou byli odloučeni na dobu, za kterou jejich dcera stihla skoro dospět. A tak se objevuje na scéně nová dvojice a zápletka spočívá v tom, aby donesli sklenici vody k nejbližší skále, čemuž bych se vysmál i v klasické odpolední papundeklové studiové pohádkové inscenaci. (23.12.2012)

Krásna rozprávka plná hodnôt a krásnej prírody ako aj zaujímavý námet namyslenej princeznej, ktorá si neváži vodu, prichádza Pan prameňov, Duhenka a ich syn Branko, ktorý sa zamiluje do princezny, ma s ňou trpezlivosť snaží sa jej pomôcť a prelomiť kliatbu Pána prameňov. Trocha tu chýba väčšia zápletka, lepšie herecké výkony, víťazí čistota a láska. Časť filmu je natáčaná pri hlbokovodskom vodopáde.(Hlboké nad Váhom, oplatí sa tam ísť pozrieť) (27.12.2017)

Mít za jednoho z rodičů Duhu, je docela svízel. To je případ princezny Rosenky, kterou král Zoran povil s dcerou Vládce pramenů, který jejich lásce nikdy nepřál, a uvrhl na ni kletbu, kterou bude obtížné zlomit. Jedná se o poněkud netradičně natočenou pohádku, která má výpravné parametry a na televizní poměry vypadá dobře. Má ji režijně na svědomí příležitostný slovenský herec Branislav Mišík (kdysi perlil jako mladý emigrant v seriálu "Konec velkých prázdnin"), jež jí nedal tak úplně jednotný žánrový ráz. Ve výsledku se v pohádce prolíná až přespříliš žánrových prvků i jejich odnoží, což filmu nesvědčí. Chvíli sledujeme lyrický příběh, o chvíli později je k vidění jakési nedomrlé fantasy, posléze se o slovo hlásí poetika i romantické dobrodružství. Příběhu to ani nijak neprospívá v jeho vrstvení, a je-li v některých scénách působivý, o několik málo scén vypadne z rytmu a je vyloženě nudný, přičemž celkově nudný dojem převládá asi ze všeho nejvíc. Přitom česko-slovenské koprodukční spojení je poměrně funkční a divácky atraktivní. Slovenští herci jsou tradičně mizerně předabováni a k mému velkému zklamání dost upozaděni (Lepold Haverl aj.), protože jsem se na řadu z nich těšil. Vyniká zde pouze zesnulý Dušan Lenci v démonické roli Vládce pramenů. Vedle něj vyniká atraktivní import z Moravy, a sice Pavla Vitázková, která je také jedním z důvodů proč pohádku zhlédnout. Ono těch nápadů se ve scénáři najde poměrně dost. Některé nejsou zrovna vyloženě originální (odebrání vody formou kletby), avšak některé jsou velmi neotřelé a jsou zpracovány až novátorsky, ale ne vždy v optimálním rozpoložení i rozložení. Mišík je režijně zdatnější po technické stránce, než co do rozměru zdatného vypravěče, co scenáristické nápady vždy naplno využije tak, jak má. Televizní obrazovka mu svědčí. Na ní se přece jen více ztratí chyby, kterých se během vyprávění dopustil. Nenechal příliš prostoru vyniknout přednostem, které příběh měl nebo skýtal. Místo toho nechal některé žánrové linie z režijního hlediska nedotažené, aniž by prokázal snahu směsici žánrů eliminovat, což má za následek rozpolcenost, která pohádku brzdí a činí ji málo výrazově i prožitkově bohatou. Neokoukanost mladých herců a zkušenosti jejich "služebně" starších kolegů, nápaditý scénář a na televizní poměry solidní režie i technické zpracování si své pozitivum zaslouží. 60% (31.12.2014)

Blažena Mikšíková Dúhenkou navazuje na tradici příběhů K. J. Erbena a B. Němcové, takže se pohádkovost, v níž se prolíná lidský svět s říší nadpřirozených bytostí, dostavuje zcela přirozeně. Filmové zpracování přináší, co slibuje: poetičnost i dramatičnost. Příjemným překvapením jsou herecké výkony i odpovídající hudební doprovod (Peter Zagar), pěkná výprava, jednoduše česko-slovenská spolupráce se vyplatila. I když jsou v příběhu patrné motivy z jiných pohádek, tak zápletka týkající se vody působí nápaditě, originálně; neotřelé pojmenování postav (Rosenka, dcera Dúhenky). (04.04.2010)

Krásná archetypální iniciační pohádka, jak se na správnou pohádku sluší. Krásná výprava, skvělí herci. Hektičtější duši možná chybí poněku razantnější vyjádření střetů dvou světů a hlavně toho vyvrcholení (ledabyle odplivnuté "jste volní" působilo poněkud odbytě a rozpačitě, ale mě to celkem vyhovovalo, příběh plynul skoro medittivně jako když plyne voda v potoce a to má taky hodně do sebe. Nechápu moc to nízké hodnocení, asi se lidem nechtělo nořit se do významových hlubin archetypálních situací, které přivádějí hrdiny (a také diváka samotného) k rozličným prozřením a pochopením, vhledům a nevšedním pohledům do vlastní duše. Ale proto správné pohádky existují, aby tohle dělaly, ne aby jenom povrchně bavily nudící se diváctvo. Je pravda, že ony stěžejní okamžiky těch prozření tato pohádka nepředvedla příliš polopaticky a zřetelně, ale někdy je možná lepší jenom náznak... (10.01.2018)