Der Klavierstimmer der Erdbeben
The Piano Tuners of Earthquakes
L’Accordeur de tremblements de terre
Obsahy(1)
Hypnotický zážitek z ostrova vzdáleného všem zákonům naší reality, jak ho vysnili nejvýznamnější surrealističtí tvůrci post-švankmajerovské generace. Dr. Droz touží navždy zachovat hlas pěvkyně Malvíny, kterou v den její svatby usmrtil a unesl. Pomoci mu v tom má geniální „ladič pian zemětřesení“. Nádherná obraznost snímku, která vytváří svět kdesi mimo naše chápání, odkazuje především k animátorským kořenům tvůrců. (Febiofest)
(viac)Recenzie (20)
To, že jsou bratři Quayové fascinovaní Švankmajerem je známý fakt a tady je to v nejedné scéně dost vidět. Taky je v tom znát jistá inspirace Greenawayem. Problém je v tom, že na rozdíl od těchto dvou režisérů to Quayové nedokázali podat. Možná jsem jediný, ale mě to nepřišlo ani snové, ani nádherné, ale spíš... ne amatérské, ale nepovedené. I přes pár zdařilých částí je pořád moc znát, že to pozadí je greenscreen a to je prostě špatně, protože kvůli tomu jsem se do toho nedokázal ponořit. Ten příběh sám o sobě špatný není (ačkoli opravdu připomene Tajemství hradu v Karpatech) a má nejeden chytrý dialog (nebo monolog), ale je znát, že ho Quayové chtěli natáhnout na co nejdelší stopáž, takže některé scény jsou zbytečně dlouhé. Bohužel pak celý film na mě působil dlouze, takže jsem se pochopitelně nudil. A ten svět se dal taky mnohem víc domyslet. Myslím, že Ladič pian zemětřesení by v rukou třeba Greenawaye vypadal mnohem líp, mnohem poetičtěji a měl i větší hloubku, ale v podání bratří Quayů se to fakt moc nepovedlo. Tím je ale nechci odsoudit, třeba mají talent na krátké a středometrážní filmy - na ty se teprve chystám. 2* ()
Nemám nejmenší tušení, o čem ten film byl, protože, přesto, že jsem na něm byla v kině, tak jsem u něj během 5 minut usnula. Inu, dala jsem tomu druhou šanci a vydala se na něj do kina znovu. A ano, neuběhlo ani 5 minut a vzbudili mě až při vyklízení sálu. Krom tohoto filmu jsem nikdy u filmu neusnula, natož v kině... ()
Fantaskní svět odkazující jasně do 19. století, inspiračně zakotven v gotickém románu, s prvky hororu, pohádky, fantastického světa Julese Verna. Obraz je různě ztmavován a zesvětlován přes filtry, kompozice scén jsou neuvěřitelně hračičkovské, celý vizuální dojem není pouze staromilskou nostalgií je doslova hypnotický s ohromnou silou takřka v každém záběru. Zajímavé herecké obsazení, poněkud to klopýtá s rozvíjením příběhu, ale závěr je parádní a vylepšil můj celkový dojem. Takovým způsobem natočené filmy už neuvidíte, protože se nedělají. Komu se líbí práce Terryho Gillama, Herzogův Nosferatu nebude zklamán. Film má neskutečně silnou atmosféru, umí vás vtáhnout do svého světa. ()
Amira Casar coby femme fatal bylo jméno, které mě nalákalo na tuto bizarní, snovou, mnohavýznamovou hříčku pánů Quayů. Poměrně náročné pokoukání to bylo a mnohdy jsem tápal a hledal významy poselství. Naštěstí toto extravagantní dílo, možná až tak nevyžaduje pochopení, jako spíš uznání a to mu já uděluju 85% ()
Takhle by to asi dopadlo, kdyby remake československého Tajemství hradu v Karpatech natočili Lynch napůl s Greenawayem a pro animace angažovali Švankmajera. Popravdě mi nejvíc vadila celá ta studiovka s doanimovanými obrazy do zelených pláten, vždycky to vypadalo a vypadá neživotně, bez perspektivy.S mytologií v pozadí se taky dalo víc vyhrát. Popravdě, kdyby ten námět někdo natočil "normálněji", ale klidně s použitím skutečně snových pasáží, líbilo by se mi to daleko víc. Tím normálněji myslím, že by scénář psal skutečný scenárista a k ruce měl pořádného dramaturga, a kameraman by poslal režiséry se zeleným pozadím do pr.dele a šel by to natočit klidně do kanadských lesů, kde zatím filmaři nemusejí za pronájem platit, ale obraz má sovu hloubku a perspektivu. ()
Reklama