Réžia:
Jacob ThuesenScenár:
Kim Fupz AakesonKamera:
Sebastian BlenkovHudba:
Nikolaj EgelundHrajú:
Troels Lyby, Sofie Gråbøl, Paw Henriksen, Søren Malling, Ditte Gråbøl, Claus Bue, Kirsten Olesen, Bodil Jørgensen, Charlotte Sieling (viac)Obsahy(1)
Celý život sa mu v jednom okamihu rozpadne na márne kúsky... Pomaly vypláva na povrch temná stránka tejto na pohľad normálnej rodiny... Henrik je milujúcim otcom a manželom, obľúbeným učiteľom plávania a slušným občanom. Spolu s manželkou Ninou ho trochu trápi správanie ich dospievajúcej dcéry, ktorá je samotárska a s rodičmi takmer nehovorí. Obaja sú však trpezliví a akceptujú dcérine vrtochy puberty. Jedného dňa je však Henrik zatknutý a obvinený z hrozného zločinu. Jeho dcéra tvrdí, že ju už dlhší čas zneužíva. Celý život sa mu v jednom okamihu rozpadne na márne kúsky a zrazu musí nielen dokazovať svoju nevinu, ale aj znovu získať dôveru manželky a lásku dcéry. Psychologická dráma venovaná pálčivej spoločenskej téme zneužívania detí je brilantnou štúdiou charakterov a medziľudských vzťahov. Príbeh je postavený na precíznom dávkovaní napätia, ktoré do poslednej chvíle núti diváka zaujať k postavám a ich problémom vlastný postoj. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (66)
Seveřané tyhle „láskyplné optimistické komorní psychologická dramata“ jednoduše mají v krvi. Asi to bude tou dlouhou zimou a nekončící tmou. Nemá cenu cokoliv vyzdvihovat, zásadní přednost snímku tkví ve faktu, že drží pohromadě jako CELEK. Přesto mi to nedá. Anklaget, to je zejména mistrně rozkrytá a vyobrazená psychologie hlavních postav, Troels Lyby a naprosto precizní (volně plynoucí) režie – to jsou základní tři atributy tohoto snímku. J. Thuesen přesně věděl co chce natočit a také toho k jeho (a nutno podotknout i té mé) spokojenosti dosáhnul. Ikdyž mluvit (v případě tohoto snímku) o spokojenosti (v kontextu tématu, kterého se dotýká) se zdá poněkud zvrhlé. Nemluvil bych zde o nějakém překvapivém „šokujícím“ konci (k němu snímek tak nějak směřuje, vše tomu i nasvědčuje a především o něj v prvé řadě nejde). Zásadní rozdíl a „velikost“ snímku oproti svým „bratříčkům“ tkví ve faktu, že režisér zde nevyobrazil Henrika jako nějaké bestiální monstrum, ale psychicky narušeného, (nemocného) ČLOVĚKA. (důkazem budiž věta: „na to musí být dva a ty jsi nikdy neřekla NE“). On tomu skutečně věřil! Režisér pouze předkládá fakta a nechává na samotném divákovi, ať si udělá ú(roz)sudek sám. Vždyť co může být horšího, než se dopustit příkoří na svých dětech?! NIC! Proto ten konec má takovou sílu a dopad na diváka. P.s. to uživ. Caminzind. Velká gratulace k „daru prozřetelnosti“. Pouze s dovětkem, že v tom výčtu tvých geniálních deduktivních (téměř jasnovideckých) vlastností mi schází ta nejpodstanější-Nevyzrálost. Zkus si přečíst svůj komentář za pár let. V lepším případě se hodně zarazíš a (možná) i zastydíš, co jsi to tenkrát vyplodil a unikl ti význam snímku a zásad. myšlenka, kterou režisér nastolil (ne o „prvoplánovém šokujícím konci“ to opravdu nebylo) a nemusíš mít strach, ZNEUŽITEJ jsem se rozhodně necítil! V horším případě Ti to nedojde, v tom případě tě upřímně lituju. ()
Temné, syrové, depresivní. Přesně takový měl film být a přesně takový byl. Přidejte si k tomu výborný výkon hlavního hrdiny a jste jen krůček od dokonalosti, jaké na tomto poli dosáhli například Jagten nebo Présumé Coupable. Jenže ten krůček právě chybí. Anklaget je totiž strašně předvídatelný a místo toho, aby jste s napětím čekali co se stane, čekáte bez napětí kdy se to stane a to snímku ubírá procenta. Přesto ale film vyvolává jednu zásadní otázku, kterou si my, rodiče pubertálních dcer, po skončení filmu určitě položíme: Jak bych se jako otec zachoval, kdyby mě dítě křivě obvinilo z pohlavního zneužívání? A upřímně musím odpovědět, že nevím. 70% ()
Sympatické prostředí, jenž krásně zachycuje pochmurnost a doplňuje náladu odehrávajíc se na plátně, je krapet potopeno pomalým a lehce utahaným dějem filmu, jenž by lehkou úpravu scénáře potřeboval jako sůl. Herecké výkony samozřejmě jak u dánských snímků bývá zvykem jsou velice věrohodné, obzvlášť hlavní postava. ()
Otec, který je svou dcerou obviněn ze sexuálního obtěžování a musí si projít spoustou nepříjemných situací, než se ukáže jaká je pravda. Film by byl průměrem a na podobná témata vzniklo spousta silnějších filmů, ale rozuzlení dává celému filmu úplně jiný rozměr, než by si divák představoval a i díky tomu je v mých očích o něco výše. ()
Opäť tu máme pedofilný prípad, ale od Honu je vzdialený na sto honov. Psychologická línia jasne predčila dejovú, ktorá je veľmi predvídateľná. Sila príbehu závisí na sympatiách k hlavnému predstaviteľovi, ktoré si vytvorí každý individuálne. Mňa si nezískal od začiatku. Navyše sa nestotožňujem z režisérovou myšlienkou postaviť pedofíliu na úroveň nemoci, ktorú si mnohí z nich ani neuvedomujú. Je to odporné. ()
Galéria (9)
Fotka © Nordisk Film
Reklama