Krokodýl (S04E03)

Tak tohle byl trošku drsnější díl. Spíše to připomínalo nějaké severské krimi. Asi nereflektoval nějaké celospolečenské téma či problém, ale spíše otázku, kam až je schopen a ochoten člověk zajít. Byly do toho samozřejmě jako vždy zataženy pokročilé technologie, na které Černé zrcadlo povětšinou cílí, ale zde to byl sekundární jev. Konec byl celkem síla. Howgh! (29.08.2020)

Proč Krokodýl? Možná proto, že jako všichni plazi roste celý život. Roste a při vhodných podmínkách nabývá až obludných rozměrů. A tak to je i s Miou a důsledky jejího rozhodnutí z minulosti. Island je vůbec podivné místo, které dodává svou naturalistickou krásou a dlouhým černým termovulkanickým potrubím příběhu ten správný rámec. Děj je jednoduchý a scénář jde bez okolků za svým až do úplného konce, který je sice logický, ale za všechny vlasy přitažený. Už jen z právního hlediska je svědectví pochybné, ale vzhledem k posunu legislativy v celé epizodě do huxleyovské dystopie bych se ani nedivil, kdyby to prošlo. Vlastně nejděsivější na epizodě nebyla ani ta zbytečná krutost (© Coen Bros.), ale právě posun společnosti, kde pojišťovny nabývají na moci (jak se děje v už nyní v anglosaském světě), kde je przněno právo a kde se role pohlaví, společenské role, ekonomika a média posunula od toho našeho velmi logickým, ale pro dnešního dospělého člověka konzervativního smýšlení nevítaným směrem. Brrrr. V tomto je Krokodýl vizionářský a skvělý. Jen je to místy trochu nuda. (26.07.2023)

V rámci čtvrté série nejtemnější a nejzlomyslnější epizoda. V závěru temná možná až zbytečně moc, poslední dějová šokantní zákruta už je tam totiž vyloženě prvoplánově. Plusem epizody je výborně zvolené zasněžené prostředí, které silně dokresluje atmosféru, záporem pak pomalý rozjezd a asi desetiminutová repetitivní pasáž zhruba v prostředku stopáže. (29.12.2017)

Pokračujeme v mírně futuristických příbězích, které překvapují jak stylem vyprávění, tak myšlenkou i pointou. Každý máme nějaké to tajemství. Někdo byl nevěrný, jiný vzal kolegovi stovku z peněženky. Úspěšná architektka Andrea Riseborough se snažila vytěsnit to své. Závažnější. Dlouhé roky se jí to dařilo, ovšem součást tehdejšího nešťastného konání začalo hlodat svědomí. A po letech tak naši hrdinku bývalý přítel navštíví. Jeden zločin se tak stane uvnitř hotelového pokoje, spíš nešťastná nehoda pak nadohled v ulici. Sběr vzpomínek svědků bude mít pro několik postav fatální důsledky. Celé je to zabalené do chladného severského noiru, zápletka je fajn, vyústění šokující, ale krapet nevěrohodné. Jak asi korunního svědka - morče (a kdo ví, zda nevidí jen třeba na metr) donutili, aby si vzpomnělo na danou pasáž? 70% (25.05.2020)

Nízké hodnocení této epizody možná odráží skutečnost, že tentokrát nejde o negativní vliv technologií, ale spíš mrazivou kriminálku. Technologie je tady spouštěčem událostí, které bych v případě subtilní blondýnky moc nečekal, ale funguje to. Ovšem, pokud by tvůrci vyměnili postavu Mii za muže, bylo by to uvěřitelnější. Ale to není ani výtka, jako spíš poznámka pod čarou. Jinak je to napsané chytře, úsporně a severské prostředí tomu příběhu náramně sluší. Jako bychom sledovali norskou detektivku. Je to pomalejší, ale hutné a v závěru mi to s emocemi zacvičilo i přesto, že mi byly všechny postavy, tak trochu jedno. Precizně opracovaný kus ledu. (22.07.2022)