Diabol nosí Pradu

"Spousta holek by zabíjelo kvůli téhle práci!" To já bych taky zabíjel. Ale pravděpodobně své spolupracovníky, kdybych tu práci náhodou někdy dostal. Nevím, jestli má cenu vyprávět, že celý svět kolem módy mi byl v tomto filmu buď absolutně k smíchu (ale jsem přesvědčen, že ne ve vtipných scénách, ale ve scénách, které měly objasňovat a vysvětlovat, proč je móda tak důležitá), nebo mě z ní mrazilo. Ale opravdu to není tak, že bych nějak v normálním životě módou a módními návrháři opovrhoval, naopak - považuju je za takové lehce ztřeštěné umělce, kteří jdou mimo mě. Bohužel v tomto filmu jsou všichni ukazování jako absolutně nesympatičtí, sebestřední, sobečtí a hlavně úplně přiblblí. Veškerá snaha vysvětlit, proč je móda jejich životním stylem a proč je tak hrozně důležité se oblíkat do předraženýho šatstva tedy vychází vniveč, takže se prostě hlavní hrdinka ze dne na den (doslova) stane z ošklivě oblíkané (co má snad 65kg !) na modelku s vytříbeným vkusem. Což je samozřejmě předvídatelné jako zbytek filmu, kde můžeme vidět sympatického zhrzeného přítele, nesympatického boháče, co po ní jede a hlavně protivnou šéfovou Meryl Streepovou, která je sice skvěle otravná a přísná, ale nedá vám jediný důvod pochopit, proč je taková (i když snaha by tam byla). Celkově mám z toho filmu pocit, že nejenže mi absolutně nic nedal, ale na komedii mě vůbec nepobavil a na romantickou komedii nedojal. Zbytečný film. (Mimochodem jediná věc, co mě v tomhle filmu potěšila, je píseň od KT Tunstall v úvodu filmu :) (4/10) (24.12.2006)

Andrea je začínající novinářka a než nastoupí do nejprestižnějších novin, jak má v plánu. Tak zatím beze strachu nakráčí do časopisu Runway (nikdy ho nečetla) k obávané ( nikdy o ní neslyšela) a despotické, ale i nejmocnější dámě módního průmyslu Mirandě. I když trochu jí mohlo varovat to, co vypuklo ve všech kancelářích po oznámení, že šéfová přijíždí. A přestože je pro svět módy špatně oblečená a tlustá, získává místo jako jedna z asistentek Tímto okamžikem se stává holkou pro všechno po 24 hodin denně a to v poklusu. Co by za to jiní dali. Po krušných začátcích se začíná přizpůsobovat jak šatníku, tak tempu i rozmarům. Nemožné ihned, zázraky do tří dnů (kdepak to by bylo moc snadné) taky ihned. A naučí se odpovídat i na úkoly „potřebuji pro dvojčata nového Harryho Pottera“ ( samozřejmě se jedná o dosud nepublikovaný rukopis) slovy „ Žádný problém“. A posléze dokáže vytušit i to, co se z úsečných rozkazů nedozví. Rozhodně cenná škola. A pro mě víc než příjemně strávený čas s hudbou např. Madonny, Alanis Morissette atd., ale hlavně ve společnosti velmi náročné Mirandy ( pracovat bych u ní tedy nechtěla). A Meryl tahle role odměřené metrnice sedla jako ušitá, stejně jako desítky modelů, které vystřídala. Což mi bohužel připomnělo i to, že já opravdu nemám co na sebe :- (. (14.09.2006)

"Tobě dali práci v módním časopise? To byl jako rozhovor po telefonu?" Jako přirozený švihák ctící nejnovější módní trendy jsem se rozhodl napsat sem názvy všech věhlasných značek, které se nacházejí na mém oblečení. Jenže jsem zjistil, že tam žádné značky nejsou a rozsypaný čaj psát neumím, takže mi nezbývá napsat pouze to, že Andy rozumím. Tedy té zábavné holce Andy, kterou nezaskočí ani šest pruhů u Adidasu, ale nikoli té druhé Andy. Té ze světa anorexie, intrik a boje o koryta. Tam mi bylo tak zle nedobře, že jsem zhubl 6 mikrogramů a budu si tak muset u svého šikmookého krejčího nechat přešít všechny kraťasy. (26.10.2016)

Jedna hvězdička za rozšíření seznamu pekelných zaměstnání o "asistentka ředitelky módního časopisu" - dostat tuto práci, tak bezesporu zabíjím a začnu svou šéfovou. Jinak vesměs nuda obdařená navíc úžasně rozplizlým happyendem. A popravdě, není mi jasné, co to vlastně mělo být, na satiru je to příliš bezzubé, na komedii málo komediální, na drama dost nedramatické a pod pojmem romantický si věru nepředstavuji, že si někdo občas zašuká. Mám dojem, že režisér možná chtěl původně stvořit něco, co by obsahovalo ironický náhled na módní průmysl, ale pak se zalekl vlastní odvahy a namísto toho raději vyplivl dutý plastový dortík. (14.12.2012)

Existujú 3 milióny horších filmov, ako je tento, lenže u príbehov, ktoré mali na viac, si divák rýchlejšie všimne prehajdákané možnosti. Diabol nosí Pradu volí rutinné, stereotypné, nenápadité a vopred dané zvraty (hrdinkin súkromný život začína ísť dole vodou vo chvíli, keď začne stúpať v zamestnaní), postavám sa nedá veriť, humor nefunguje (až na „Harryho Pottera“), kamaráti okolo titulnej postavy sú nudní, dialógy nezaujímavé. Hneď od začiatku je jasné, že nesympatická a protivná Meryl Streep v skutočnosti nie je až takou dezolátnou sukou, ako vyzerá na začiatku (nehovoriac o tom, že dosť lacno vykradla Glenn Close zo 101 Dalmatíncov!). A že Anne Hathaway sa nóbl oblečie. Budete si to na začiatku myslieť a na konci sa vám to do bodky vyplní. Ako-tak ma potešili len Stanley Tucci a Emily Blunt. (08.09.2007)