Welkeom tu Dongmakgol

Nejlepší protiválečný film jaký jsem kdy viděl a to počítám třeba i Schindlerův seznam nebo Hrob světlušek. Welcome to Dongmakgol si nehraje na nějaké drastické násilné scény nebo na citové vydírání, naopak se hodně milým a civilním způsobem snaží ukázat zbytečnost války, nevraživosti mezi lidmi a fanatizujících politických ideologií. I ze zarytých nepřátel se totiž lusknutím prstu mohou stát nejlepší přátelé, stačí jim jen ukázat, že neexistuje důvod, proč by jimi být neměli a také proč zabíjet, když můžete žít. (25.08.2007)

Korea je nádherná země, uvědomuji si to u každého jejího filmu, třebaže válečného. Rozdělení země je i po tolika letech stále aktuální a tak režiséři točí stále nové a nové fimy - často válečné. Tenhle se ale výrazně odlišuje. Samozřejmě je to asijský film a tak se neobejde bez zpomalených scén, afektovaného přehrávání (typické asijské grimasy a poulení očí)... Na to si ale divák už mohl po řadě filmů zvyknout. Jejich kinematografie je jiná i když se stále více přibližuje západním trendům. Zároveň je to ale film velmi poetický a nutí k zamyšlení. Té komediálnosti tam mnoho nehledejte a vtipné momenty spočítáte na prstech jedné ruky... Jeho hlavní váha je v té protiválečné myšlence. U Korei, kde proti sobě v době konfliktu stáli lidé té samé země to platí dvojnásob. Ta absurdita tohoto válečného konfliktu očima normálních lidí a pár vojáků (jehož příčiny a důvody jsou ovšem mnohem hlubší) z filmu přímo čiší. Odpouštím tudíž všechno nereálné a že tam toho bylo, odpouštím i tu závěrečnou zbytečně akční půlhodinku (ač jako fanda do letadel bych měl být nadšen) a dávám 4 hvězdy. Za tu myšlenku, za to ztvárnění a za krásnou hudbu za tu smyšlenou vesničku Dongmakgol, kterou bych však chtěl vidět na vlastní oči. * * * * (25.10.2014)

Dongmakgol je pohodová a přátelská vesnička, kam jednoho dne nečekaně vtrhne „civilizace“ v podobě několika vojáků obou válčících stran a aby toho nebylo málo ještě jim tam spadne z nebe jeden Američan. Takže ideologicky znepřátelená skupinka hostů na sebe míří a domácí, uprostřed nich, si zatím bezstarostně řeší své problémy. Naštěstí, když spolu lidé tráví spoustu času (navíc v tak příjemné atmosféře) většinou si na sebe „zvyknou“. A tak postupně vznikají mile absurdní situace, kdy např.u ohně sedí a společně hodují zástupci 3 uniforem, až po vypjaté okamžiky vzájemné úcty a opravdového přátelství. A přestože začátek na mě zrovna dojem pohodového filmu neudělal a závěr mě rozesmutnil, jeho nádherná a laskavá atmosféra ve mně zůstane (doufám) nadlouho. (16.01.2006)

Neskutočne krásny poeticky film o tom, aká je vojna nezmyselná. Dve znepriatelené skupiny sú proste zhodou okolnosti donútené spolu vychádzať až postupne zisťujú, že keby nebolo tích blbcov na vysokých miestach, tak nemajú dôvod sa nenávidieť. Téma ktorá už bola viackrát spracovaná, ale v tejto verzii mi prišla najdokonalejšie podaná. Každá jedna postava a každá príhoda, ktorú spolu postavy zažijú ma neskutočne bavila. A k tomu tu máme perfektne vybalancovaný záver. Ani nie happy end ani nie tragédia. Proste niečo medzi tým. Jedná sa o ten typ filmu u ktorého by som kľudne prijal aj dvojnásobnú stopáž a mám chuť si ho neustále púšťať dookola. (09.01.2009)

Když si člověk přečte uvedené žánry filmu, může se cítit lehce zmaten, o to víc jsem se cítila při jeho sledování. (Dalo by se říct, že film se postupně dostane k výše uvedeným čirou náhodou ve stejném pořadí, jakým jsou napsány). Najednou se směju lovu na divočáka, soupeření znepřátelených Korejců, naivně nevinným obyvatelům a pak už se jen nachytám, jak se naprosto připitoměle (stejně jako bláznivá dívka z vesnice) usmívám u čerstvě vypukaného popcornu. Potom to ale přijde, drama s válečným laděním a já cítím vlhké oči a ještě hodnou chvíli marně doufám, že bomby dopadnou všude, jen ne na stojící hrdiny… Mé oko, ucho i srdce jsou při této scéně mimo standardní prožívání filmu. (18.10.2008)