Stratená duša

Zajímavý, ale silně znepokojující film. Po jeho zhlédnutí mě totiž napadlo, v čem může spočívat hlavní prokletí hebefilie ... Milovat cokoli jiného můžu celý život, například západy slunce za Kralickým Sněžníkem, ta hora tam bude stále stejně nádherná a majestátní, i to slunce mě bude stále stejně láskyplně píchat paprsky do očí... A když někdo miluje dospělou ženu, bude společně se svým stárnutím milovat i její stárnutí. Když... (12.01.2013)

Docela slušné italské drama, které mě do jisté míry zaujalo svým dějem i hereckými výkony, ale na můj vkus se tu objevila spousta nudných míst, které mě pomalu uspávali. Nejzajímavější asi bylo konečné rozuzlení, kde jsem se dočkal i té tolik slibované psychologické hry. Ovšem označení psychologický horor je dost nemístné, protože o horor jsem tady za celou dobu nezavadil. (26.01.2010)

Nádherný film, který s lety zraje jak víno a který mi připravil výjimečný filmový zážitek. Na něm se podílela stejnou měrou celá řada skutečností: zasazení děje do úchvatných lokací (interiéry starého domu i exteriéry Benátek jsou zde absolutně bezchybně a představují podobně zásadní atmosférotvorný prvek, jako v Smrti v Benátkách); krásná hudba Francise Laie; nádherná kamera Tonina Delli Colliho; dokonalé obsazení a herecké výkony (pět chválu na ústřední duo Gassman & Deneuve by bylo samozřejmě nošením dříví do lesa, protože to už dávno udělali jiní - mě osobně zde však nejvíce nadchla Anicée Alvina - herecký prostor její postavy sice není příliš velký a objeví se zde jen v pár scénách, ale osobně jsem byl z jejích půvabů zcela unešený, a je mi líto, že už s ní žádný další film nikdy neuvidím (zemřela chuděra velmi mladá, v 53 letech); a konečně jsem byl nadšený i ze samotného děje, při jehož emotivním závěru se v mi v duši rozlila příjemná posmutnělost. Bravo, Dino Risi! Viděl jsem od něj zatím jen 3 filmy, ale všechny byly zcela podobně skvostné. UPDATE 14.9.2019 - Na druhé zhlédnutí mě ten film nadchl stejně jako prve. Myslím, že Vittorio Gassman zde pravděpodobně dosáhl nejen absolutního vrcholu své herecké kariéry (alespoň pokud mohu soudit z filmů, které jsem s ním zatím viděl), ale že zde také převedl jeden z nejúchvatnějších hereckých výkonů, jaké jsem kdy zažil. On zde strhává veškerou pozornost na sebe a jeho postava je zde podobně fascinující, jako slepec Fausto ve Vůni ženy, kterého ztvárnil o 3 roky dříve. A i když už člověk předem zná závěrečné rozuzlení, stejně mu ten film pořád dokáže připravit delikátní filmový zážitek - třeba už jen těmi překrásnými lokacemi či dokonalým soundtrackem. Ztracená duše je velký filmový požitek pro každého, kdo docení krásu smutku. Zásadní (a také SPOILEROIDNÍ) citace z filmu: "Copak? Bojíš se mě? Bojíš se mě. Máš strach ze svého nebohého churavého strýčka. Napůl vědce, napůl blázna, napůl inženýra, napůl profesora. Jako dvě tváře v jednom zrcadle, jedna světlá, druhá stinná. Tino, vždyť jsme takoví uvnitř všichni..." (10.06.2018)

Hm, tak s tímhle si moc nevím rady. Po hororu není vidu a slech představují dva, možná tři, výkřiky z půdy. De facto komornímu dramatu zase chybí hrany a sex nebo aspoň harašení. Snad jen ta špetka mystéria skrytého v rozlehlém a chátrajícím domě a dobře napsané i odehrané postavy ( Deneuve je Deneuve) zvedají laťku tohoto jinak fádního staromilského kusu. Asi jsem čekal víc. Tři. (07.01.2015)

Hitchcockovským hororem lehce říznuté psychologické drama. Scénář hezky vznáší otázky a hezky na ně i odpovídá, závěrečná pointa mě překvapila, vše do sebe zapadá, je to hezky tajemné. Horší je to s udržováním napětí a s důvody všeho - ozubených koleček je sice hodně a šlapou spolehlivě ve složitém, diváka matoucím systému, na konci ale zbývá jedna otázka - bylo to všechno vůbec nutné? (02.01.2008)