Rocky Balboa

Sylvester Stallone je břídil, jak jako režisér tak jako scénárista, ale zato Rocky je stále ten starý dobrý řízek, co tehdá natrhnul zadek Apollo Creedovi. Sentimentální až na půdu a v konečném důsledku je to hodně špatný film, ale co říci o snímku, který vás stejně vyhecuje, tak že tomu staříkovi v ringu držíte pěsti a div, že hlasitě nefandíte na celé kino. Celou stopáž v podstatě čekáte jenom na jednu odzbrojující montáž a sentimentální bitku. Někteří hrdinové by neměli stárnout, a když už, tak aspoň stejně tak důstojně jako tenhle Italský hřebec. Každý by si měl jednou v životě vyběhnout ty své Filadelfské schody vedoucí k sebepoznání a sebeúctě. PS: Ale stejně si myslím, že je to špatný film, akorát mi sedl sedl jak ta pěst na oko (myšleno v opačném smyslu fráze). (26.04.2007)

"Já pořád žvaním a žvaním. Občas si dokonce myslím, že je pravda, co říkám. Ale pak se na sebe podívám a už si nejsem tak jistej." Když Šampión nemá špičkovýho soupeře, tak pozve do ringu stárnoucího restauratéra. Kdyby jím byl někdo jinej, než Rocky Balboa, tak by to asi nedávalo smysl, ale on to je Rocky. Trošku zvráskovatěl, zpomalil a zfilozofoval, ale nastavit obličej pěsti umí pořád dokonale. V ringu mě to s ním tradičně bavilo, ale mimo ring to byla samá charita, lítost a rodinný vztahy, což mě dokonale uspávalo. (25.01.2022)

Co naplat, že oko tygra už trápí šedý zákal a hlavu strčil do včelího úlu. Sentimentálně se prochází po Philly, pronáší plamenné proslovy plné životních pravd a za sklonkem kariéry unaveně bilancuje. Než se Rockyho okoralé srdce začalo vracet ke kořenům, přišla mi první půlka hodně nezáživná, nicméně tklivá hudba Billa Contiho, hodící se k posezení u krbu se sklenkou brandy při vzpomínání na staré časy a konečně i závěrečný boj v ringu nakonec orámovaly důstojnou rozlučku jedné boxerské legendy. Sice filmové, ale o to větší.. (07.12.2009)

Dostal ránu a zvedl se na nohy. Dostal další a zase se zvedl. A zase. A zase. Někomu se to může zdát jako jednoduchá myšlenka, a ona jednoduchá vlastně je, jenže je taky důležitá. Sylvester Stallone se s Rockym vracel na stará známá místa už v předchozím dílu, ve kterém měl také potíže se synem a také se znovu musel bít... Jenže s tím filmem nebyli spokojeni ani diváci, ani on sám, a tak po šestnácti letech vznikl reparát. Naštěstí. Je to totiž víc než důstojné završení celé ságy, které se neutápí v nostalgii, melancholii ani v slzách, ale je sice posmutnělé, ovšem zároveň plné naděje. Čtyři a půl. (10.01.2016)

Rocky brečí, Rocky vzpomíná. O co je Stallone horší režisér (řetězení záběrů a budování dialogového fluida mu moc nejde, zápas je tragédie), o to lepší je herec. Z finální kapitoly Rockyho života nečiší přehnaná dávka testosteronu ani adrenalinu. Je to seriózní melancholické rozloučení s legendou, chycené za ten jediný správný konec. (22.01.2007)