Grbavica

Jakkoli se Grbavica v průběhu sledování jeví ve všech ohledech jako docela nadprůměrný film, po skončení a chvilkovém přemítání viděného v paměti, se celkový dojem rozmělní a zbude poněkud průměrný a občas velmi nedotažený pokus. Režie, střih, práce s hudbou, to všechno je na debutový film zvládnuto opravdu dobře. Problém se však objevuje u scénáře. Jakkoli se Žbaničová snaží stavět snímek na velmi jednoduché premise, tak zde má paradoxně několik velmi nedotažených, nereálných a zbytečných linií. Příkladem budiž "gangsterská" linka, ke které se během filmu neustále vracíme, aby jsme ji nakonec bez jakéhokoli rozuzlení opustili v potenciálně nejzajímavějším momentu. Prvek, který velmi hrubě hraničí s realistickým záměrem filmu je postava, jíž hraje Leon Lučev. Romantický, jemný, pozorný, pohledný, v nejlepších letech, starající se o starou nemocnou matku, kategoricky odmítající navrhovanou nájemnou vraždu...a přitom drsný a neohrožený gangster! Navíc vážně zajímající se o mnohem starší hlavní hrdinku. Tedy v reálném světě neexistující charakter. Problematická byla pro mne také dětská hrdinka, nejsem si totiž jistý, nakolik bylo záměrem režisérky, aby Saru divák hned po několika scénách začal nenávidět. U tak rozmazlené, nevděčné a frackovité bytosti bylo opravdu těžké se tomu ubránit. (07.05.2013)

Na Grbavicu jsem koukal prakticky z jediného důvodu, chtěl jsem vidět, jak vypadá život v takovém Sarajevu, ležící východněji než naše zemička. Celkově mě země východu docela zajímají, jak to tam funguje, po válkách, nepokojích, a po sovětském útlaku, a byl jsem vcelku překvapen. Bosna a Hercegovina se v tomto snímku prezentuje vcelku solidně a nechá se na to celý film příjemně koukat. Není to nic převratného, jen to zasahuje do dějen dané země, ukazuje život rodiny, která to nemá s žitím ve městě příliš jednoduché. Zasahuje pár dnů do života nerovnoměrné rodiny, tedy jen matky a dcery a sleduje, co všecko je možné v Sarajevu potkat. Není to nic převratného, ale za shlédnutí to docela i stojí, rozhodně se člověk poučí a udělá si takový nepatrný výlet na Balkán, tam, kam se jen tak nedostane, ale rozhodně to v tu chvíli zaujme. (23.11.2008)

Jsou filmy, kde se na začátku píše podle skutečných událostí. Jsou filmy, kde se to nepíše, ale jsou stokrát silnější, opravdovější, intenzivnější. Dámy a pánové je mi ctí mezi tyto filmy zařadit Grbavicu. Při sledování (děkuji Lidovým novinám za toto dvd) zjistíte, že se nedíváte skrz film, ale přímo na život v poválečném Sarajevu. Mirjana Karanovic jako Esma je jedna z nejsilnějších žen v hlavní roli a to je její role založena na civilnosti a přirozenosti. Děj je tak silný, že je škoda cokoliv o něm prozrazovat. Snad jen, že kdo chce znát pravdu za jakoukoliv cenu, nalézá bolest tak silnou, že je velký problém se s ní vyrovnávat. Velmi zajímavý je i rozhovor s režisérkou - realita dnešních dnů v Sarajevu - o nepotrestaných válečných zločincích, kteří v lidech vyvolávají obrovskou frustraci a podobně. Více takových režisérek. (12.11.2008)

Bezpochyby se jedná alespoň pro mě o kvalitní přemýšlivý snímek. Děj je jednoduchý: Esma matka samoživitelka chce své dvanáctileté dceři Sáře dopřát školní výlet a celé se to díky pohnuté osobní historii postupně komplikuje. Kulisy současného Sarajeva dotvářejí silný osobně a genderově laděný příběh (ve výrazu vyjádření povahy postav hlavních hrdinek i díky režii je vidět ženský pohled) na pozadí bosenské tragédie. Film má pomalý děj se spoustou odboček, zvláště konflikt matka - dcera v kontextu jejich sociální situace, super gangsterské dialogy, spousta nevyřčených myšlenek, politické pozadí, emocionální vyvrcholení a hrdinky hrály tak nějak přirozeně a opravdu dobře. (03.02.2007)

Pre mňa osobne veľmi osobný film, ktorý možno nedokážem vnímať úplne objektívne.....o to viac dokážem ale oceniť režisérkino vykreslenie súčastnej atmosféry v Sarajeve, vzťahu matky a dcéry, boj Esmy o to, aby zostali nad hladinou, aby ich život pokračoval čo najnormálnejšie, aby sa dokázali preniesť cez všetky tie strašné veci.... predstaviteľka Esmy svoju rolu zahrala výborne. Koniec filmu bol, ako som si všimla, pre viacerých prekvapujúci, čo zas prekvapilo mňa. Veď predsa už v jednej z prvých scén ("boj" matky s dcérou ma zemi) a Esmina reakcia predsa dával viac než tušiť, čo sa tetjto žene stalo a kto asi tak bude Sáriným otcom.... (04.04.2008)